Článek
Neptejte se mě, jak jsem na inzerci narazil. Nevím to. Snad jsem hledal nějaké vybavení do přírody. Paní Hana z okolí Prahy sbírá po lese šišky a spolu s přidáním vosku a několika zápalek je balí do „úhledné“ papírové krabičky. Celý set přírodních produktů pak nabízí za téměř sto třicet korun na internetovém bazaru, coby stylový přírodní podpalovač do krbových kamen.
V první řadě je třeba zdůraznit, že šišky, použité v produktu, jsou vyschlé a vyzobané, a veverky tak v zimě nezemřou hlady. Produkt jsem si objednal a jal se ho testovat. A zatímco čekám na doručení, podělím se o myšlenky, které se mi nezadržitelně honí hlavou.
Ta sprostota, prodejce předraženého vzduchu! Nechápavě kroutím hlavou. Shodou okolností jsem na jedné skupině shlédl příspěvek preppera, který fotil, jak z velkého klacku odřezává nožem malé kousíčky, které pak schová jako nouzový podpal. Na můj komentář, že na světě jsou lidé, kteří z toho mají vlastní byznys plán, reagoval pobaveně s poznámkou, že lidé dnes koupí i děravé spodky. A v tom mi to celé došlo. To je přesně ono!
Ne, nezačal jsem se živit jako prodejce svých děravých spoďárů, třebaže bych měl jistě slušné portfolio produktů k nabídce a docela jistě bych se brzy sám stal dalším bazi milionářem. Došlo mi, že lidé dnes opravdu koupí cokoliv a vzpomněl jsem si na Lexu ze seriálu Comeback, který na netu prodal za desítky tisíc fotky vlastní sestry ve sprše. Prodal za desítky tisíc, leč na vietnamské aukci a ve vietnamské měně.
V hlavě se mi v boji mezi sebou utkala logika, kritika a empatie zároveň. Slušnej matroš, řekl bych. A vítězem se stala empatie, prošpikovaná kapkou zvědavosti. Kdo asi je ta paní na druhé straně obchodní dohody? Co když to není vypočítavá osoba, nestydatě provozující obchod se vzduchem? Co když je to třeba důchodkyně, invalidní paní, studentka, máma, která zůstala sama s děckem?
Logika s kritikou se ozvaly z hlubin zatracení: „Budiž, ale dát k sobě pár nasbíraných šišek, polít je voskem, přidat pár zápalek, a celé to nabídnout k prodeji za sto třicet korun a dalším výdajem za poštovné? Kdo to koupí a proč?“
No, koupil jsem to já. „Mlč logiko, zde nemáš co dělat.“ Ale logika se nechtěla vzdát jen tak lacino a jela dál svou show. Je to sice kreativní práce, ale je to skutečně hodné takové ceny? Nehledě na to, že lidé, kteří mají krbová kamna, mají často i zahradu, a na té se obvykle nějaká ta dřívka na podpal nasbírají. Kdo by koupil sice přírodní a ručně dělaný, podpalovač za sto třicet korun, a nechal jej za dalších osmdesát korun doručit? Ano logiko, vím, kdo jej koupil, už mi to nepřipomínej a jdi zpátky dělat daně. „Na daních není nic logického…“ Huš!
Empatie se ozvala: „No ale přece pořád lepší než koupit nějakou chemošku přes čínskou apku“. „Čína rozhodně levnější…,“ Zase ty?
Raději toho nechám, než skončím v záchvatu schizofrenie. Faktem je, že celá ta věc je předražený nesmysl. Ale potenciální pravdou také je, že neznám příběh toho člověka, který tyto věci tvoří. Kdyby to ale tvořily děti v rámci nějaké charitativní práce, dostala by celá věc zcela jiný rozměr. A i zde je možné, že koupí věci, kterou si za pár minut nasbíráte kdekoliv venku, v přímém rozporu s jakoukoliv logikou a ekonomickým uvažováním, někomu pomůžete v nelehké situaci. Neděláme přesně takové nesmysly i v jiných aspektech našich životů? A často možná i horší.
Není například finanční podpora sebestředných hlupáků na sociálních sítích a podobně, mnohem nesmyslnější počin než koupě ručně sbíraného a kompletovaného podpalovače krbových kamen od člověka, který dost možná mnoho dalších možností obživy nemá? Není to lepší než vysypat pár drobných žebrákovi na parkovišti u supermarketu, o kterém víte, že je tam prakticky pořád a dělá si z toho byznys? Není tedy lepší koupit nějakou věc s vědomím, že ji nepotřebujete, že je nesmyslně drahá, ale že dost možná pomůžete někomu, kdo alespoň vyvinul k obživě nějaké kreativní úsilí?
Nežijeme v socialismu, samozřejmě. Ale žijeme minimálně v jistém absurdismu. Paní Hana zcela jistě nezbohatne na výrobě podpalovačů. To jen ta empatie na chvíli zastínila zdravý rozum. Ale nějakým vnitřním způsobem, který nedovedu zcela vysvětlit, jsem rád, že jsem je koupil a nad některými věcmi v životě se mohl zamyslet.
Trochu mimo jejich pravý účel použití jsem je zapálil na balkoně, protože krbová kamna nemám, a hustý dým, obohacený o velmi aromatickou vůni vosku, se vyvalil směrem vzhůru. No a té „slečně“, co bydlí nade mnou, a každou noc mě ruší ze spaní, jsem krásně provoněl sušící se prádlo. A tímto počinem se celý kruh uzavřel.
Co si z toho vzít? Tvořte a nesuďte. Každá věc se někomu na něco hodí a nikdy nevíte komu třeba její koupí pomůžete.
Logika: „Vem si prášek.“
podpalovače ze šišek v dárkovém balení
Poznámka autora: Jméno v článku bylo změněno
