Článek
Nejdříve ze všeho si musíme dostatečně vysvětlit, co to vlastně je moderní bio fotr. Nenechte se odradit kontroverzním pojmenováním této osoby. Jde o nadsázku a humor se vším všudy, třebaže zrození moderního bio fotra nebylo ničím příjemným a celá záležitost je vlastně velmi smutná v tom širším pojetí. Jako každý rozpad rodiny. Nicméně slzy jsou něco, co si moderní bio fotr už nemůže dovolit. Nostalgii pryč a vzhůru do nového života!
Říkám si fotr, protože se neberu příliš vážně. A toto pojmenování mé osoby se vyskytuje pouze jako jakýsi autorsko-tematický pseudonym. V reálném životě jsem samozřejmě svou čtyř a půl letou dcerkou milovaný tatínek (nebo si to alespoň myslím), který nadevše miluje své dítě. Ovšem ty sladké řečičky se mi sem příliš nehodily, pro jinak humorné příběhy ze života chlapa, co každý sudý týden vychovává dítě sám a každý den je mu nelítostnou bitvou i vášní zároveň. Vlastně to trochu je jako tenkrát v tom Švédsku. Muselo se to trochu odlehčit, no ne?
A proč zrovna bio foggy? Tak protože je to „in,“ to zaprvé. Ale ne, už si zase dělám legraci. Nejsem rodič posedlý bio výchovou, co kupuje pouze bio potraviny, bio kosmetiku, bio naftu, bio pivo… ehm, to sem nepatří. Ještě jsem si pohrával s myšlenkou do soustavy svých jmen vložit „eko“. Dnes se přeci vše jmenuje Eko. Ecopower, ecoline, feeleco, což je značka mycích prostředků, no prostě předponu eco má dnes snad i nová Tatra. Tak proč by nemohl existovat i bio eco fotr?
Faktem je, že pravým bio fotrem jsem se stal až ve chvíli, kdy jsem do našeho bytu pořídil tři rostliny v květináči. U dvou z nich jsem posléze zjistil, že jsou jedovaté. Třetí se mi převrhla v autě, ale asi to přežila. A eco fotr jsem od chvíle, kdy používám ekologické tablety do myčky. Blbý je, že při mém kuchařském umění jich denně proletí myčkou tak pět až šest. Malá myčka, já to říkal už na začátku.
Udržitelnost a naprostá nezávislost člověka je pro mě osudovým životním tématem. Vzhledem k mému předchozímu životu jsem k tomu získal jakýsi vztah. A všemožně se tyto myšlenky snažím zakomponovat do své stávající životní situace, kdy každý sudý týden sdílím byt se svým čtyřletým svištěm. Smysl pro rozvíjení minimalismu mě zcela pohltil. Takže to bude ještě zajímavé.
Je tomu takto už rok. A ona po týdnech střídající se polarita ze mě udělala jakéhosi Jekylla a Hyda. No jasně, zrovna mi mé drahé dítko nakecalo, že mám v pračce vyprané prádlo, jen abych se zvedl ze židle a mohla si sednout na mé místo? Někdy si říkám, jestli má cenu s touto rafinovaností vůbec soupeřit? Vždyť se učí od samotného mistra.
Když se zmatený vrátím zpět, drží v ruce myš od počítače a točí se na mé židli. Úvod článku tak asi už nedopíšu. Naštěstí foggy má také v záloze pár záludných zbraní. Ták a půjdeme se koupat. Nevím, jak je to možné, ale po každém koupání sviště jsem já sám ještě víc vykoupaný. Ta malá roztomilá holčička se ve vaně změní ve vodní příšeru. Nezvratný důkaz, že lidé pocházejí z moře. A ti malí lidé si na to ještě zřejmě pamatují. Na malou chvíli jsem si myslel, že budu moci úvodní článek v klidu dopsat po koupání, ale to jsem se šeredně zmýlil. Bude se pouštět výběr z efektů zvuků prdů! Pravidlo přežití foggyho číslo jedna: Děti mají neuvěřitelnou paměť. A toto video, kterému jsme se před půlrokem řehtali jako koně, se náhle vynořilo z paměti toho mladšího z nás dvou. No, já jsem se mu už řehtal před mnoha a mnoha lety. Sám jsem to vytáhl, takže na co si vlastně teď stěžuji?
Před pár dny moje dítě dostalo od babičky a dědy plyšovou lišku. Já nevím proč, ale pohled toho zvířete se známkou „vyrobeno eco-friendly“ na krku, ve mně probouzí pocity viny. Že s námi bude spát v jedné posteli, je naprosto jasné. Ale jestli to na mě bude celou noc koukat tím smutným upřeným pohledem, tak asi ráno půjdu a prodám svého dvoulitra diesla.
A to se tak nějak plynule dostáváme k pravidlu přežití moderního bio fotra číslo dvě: Dítě popírá zákony fyziky. Dám vám matematický příklad, který vyřešíte na bázi logiky za pět vteřin. Máte dítě o délce metr patnáct, (počítám to v leže objektu). Šířku jsem neměřil, ale jde o človíčka, nikoliv o samolepku na lednici, tak dejme tomu čtyřicet čísel, ať nežeru. Otázka zní, kolik prostoru zabere v posteli o délce sto osmdesát centimetrů a šířce sto padesát? Vychází vám, že byste pro sebe měli mít zbývající prostor postele o plošné míře 2,20 metrů čtverečních? Kdepak, to je iluze. Dítě dokáže tento váš životní prostor ke spánku v časové jednotce o počtu osmi hodin zcela vynulovat. V časo matematickém přepočtu se ani vesmír nerozpíná takto rychle!
Navíc téměř dokonale ztělesňuje samotný jo-jo efekt. Neboť při opatrném pokusu o překulení dítěte zpět do jeho prostoru postele dojde téměř k okamžitému návratu o několik centimetrů blíže k vám, než se nacházelo původně. Mystika.
No a vzhledem k faktu, že matematikou jsem se zcela vyčerpal a že mi tu neustále „sama od sebe“ zhasíná a rozsvěcí se lampička, což mimochodem byla jedna z mučících praktik tajné policie snad každého státu, se s vámi v tomto duchu i rozloučím u prvního záznamu v deníku moderního bio (eko) fotra.
