Článek
„Tak sbohem lásko, já jedu dál…,“ nebo „Na cestě je chlapům smutno, zvlášť když nemaj rychlou ruku…“ texty těchto písní znají snad všichni. Kdo jiný, než dálkový řidič zažívá pocity osamění, odloučení a trpí nedostatkem tělesných i duševních vjemů?
Na začátku článku bych rád zmínil důležitý bod. Každý jsme jiný, máme jinou životní filozofii a svět jinak vnímáme. Neřeším zde rodinné záležitosti, nevěru ani prostituci jako takovou. Popisuji bezprostřední vnímání svým vlastním filtrem. V mém případě byly pocity všeho druhu ještě více umocněné Skandinávií, kde je osídlení přeci jen řidší než v západní Evropě.
Můj kamarád Kuře z pub-rockové skupiny U.K.B. zpívá v jedné ze svých písní: „Totiž samota je strašná věc, být sám být nikomu nepřál, a tak dál bloudím ulicí sám.“ Tento text a melodii mám navždy vrytou do srdce až na to, že být sám bych opravdu každému přál a dále si povíme proč.
Být sám je něco, co člověk potřebuje a práce řidiče kamionu je asi nejlepší zaměstnání, která mu to umožní. Co se s člověkem stane, když je podstatnou část v roce sám na cestách? Ze začátku je to boj. Buďme upřímní, zdaleka ne všichni řidiči dělají tuto práci dobrovolně. Kamion pro ně může být ze začátku dosti frustrujícím vězením, malou kabinou, ve které jsou zavřeni dvacet čtyři hodin denně několik týdnů. Pro mě byla ze začátku nejhorší dlouhá stání. Děsil jsem se hrozby, že bych musel ve stojícím kamionu strávit několik dní, třeba i jen víkend.
realita je taková, jakou ji tvoříme
Zde se velmi dobře ukáže v pravém světle vztah, který má člověk sám k sobě. To bylo mé životní poznání. Proč nevydržím sám se sebou a proč mám strach zůstat sám se sebou o samotě? Pokud jsem to měl přežít, musel jsem něco změnit.
A tak se stalo, že skrze život sám se sebou v kamionu jsem se začal mít postupně více rád. Začal jsem pomalými krůčky pracovat na seberozvoji. Už třeba tím, že jsem si ráno vyčistil zuby, což jsem ze začátku odmítal. Chtěl jsem rychle odjet z místa, hlavně abych nemusel dlouho poslouchat sám sebe. Je to trochu nadsazené, netrpím schizofrenií. U každého se samota projeví jinak, ale v mém případě přispěla k tomu, že jsem začal poznávat sám sebe. A třebaže to tak nemusí vypadat, většinou známe spoustu lidí, ale sebe až leckdy na posledním místě.
Práce řidiče kamionu je tedy jistý druh askeze. Je vám odepřena spousta věcí, které máte rádi. Mezi ty patří sport, pohyb, sex, blízkost, vztahy s lidmi. Toho všeho je za volantem pomálu. A přínos tohoto sebe trýznění tkví v možnosti poznat své nitro. Ale záleží, jak je kdo nastavený. Já jsem díky nedostatku sexu a intimních vztahů začal tíhnout k hlubšímu poznání těchto věcí.
Zasadil jsem semínko k poznávání tantry, snění, duchovní sféry a všeho, co běžný život tak úplně nenabízí. A je to dlouhý proces. Ani teď nemohu říct, že něčemu z toho rozumím a možná nikdy nebudu. Ta hloubka prožitků a uvědomění je však v porovnání s běžnými prožitky něčím zcela jiným, neodolatelným a smyslným. Já jsem si tedy za volantem nedostatky nijak nekompenzoval. Přijal jsem to, jak to bylo. Nakonec jsem měl celkem dost vytížení v tom se na tu práci adaptovat a zvládat ji. O tom všem vyprávím v předchozích článcích.
Jsou ale řidiči, kterým nějaká askeze vůbec nic neříká. Jeden švédský kolega měl holku ve většině měst, do kterých jezdil. Byl v tom jako ryba ve vodě a život v kabině ho nikterak neomezoval v plnění si svých potřeb. A proto píši tento článek. Můj pohled je pouze jeden z mnoha. Zatím co pro jednoho je kamion vězením, pro druhého svobodou. Já jsem prošel obojím a skončil u toho druhého, třebaže jiným způsobem. V tom jsme dokonalí, protože jako každý člověk tvoříme jiným způsobem, zatímco používáme stejné lego.
Můj šéf nám vyprávěl příběh, kdy se za starých časů sjeli s kolegy v jedné hospodě, kde nocovali. Tuším, že to bylo někde ve Francii, kam dříve jezdili ze Švédska s air cargem. Mezi kamarády, kteří se tam potkali, byl i jeden vyložený asketa, o kterém věděli, že nevyleze z celibátu, jak je rok dlouhý. Možná byl spíše podivín. Domluvili se, že mu seženou holku, což také udělali. Když spolu stoupali k pokoji v patře, došlo u něj k tomu, k čemu nejspíš po takové době bez vztahu dojít muselo a ze sexu nic nebylo. Kolegové se mohli potrhat smíchy, když jim to pak dole na baru u sklenky barvitě líčil. Také takový je holt truckerský život.
Jiný kolega zase potkal na trajektu polskou turistku, která byla už v jisté rozverné náladě, odvedl si ji do kajuty, ale prý, než se osprchovala, usnul a znovu se opakuji, ze sexu nic nebylo.
večer u jezera
Kamiony a ženy nebo motorky a ženy, to je něco, co se odedávna přitahuje. Dohromady to pojí samozřejmě mužská polarita. Dodnes mám schované plakáty, které byly vždy uprostřed magazínu Trucker. Připínal jsem si je na zeď pokoje. Do svých patnácti let jsem je věšel ven stranou, kde byl kamion. Ale pak jsem měl spíš touhu je věšet obráceně, ze strany, kde vždy byla nějaká polonahá dívka. Dnes už v magazínu dávno nejsou. Dnešní společnost by to považovala nejspíš za sexistické a neslučují se s technickou tematikou magazínu. On také dříve býval více orientovaný i na reportáže ze života truckerů po celém světě. Dnes se omezuje spíše na techniku, kde se srovnávají elektrická a naftová auta. To je holt vývoj a možná pro mě o důvod víc psát články a přibližovat tento druh života lidem.
Samozřejmě se najdou také lidé, kteří jdou na kamion z jiných pohnutek než z finanční nouze. Jezdí mnoho čerstvě rozešlých nebo rozvedených chlapíků, které si kamion přitáhl, aby si srovnali myšlenky a na chvíli opustili toxické prostředí, ve kterém už nevěděli žít. Tím se dostáváme opět k potřebě samoty, kde se kruh uzavírá.
Je obecnou pravdou, že pokud má člověk něčeho dostatek, stane se to brzy rutinou a dojde ke znudění a považování dané věci za samozřejmost. Pokud ale něco chybí a je to vzácné, stane se to lehce předmětem hlubšího zkoumání a zájmu. Takže badatelé, pokud toužíte po vytvoření ideálních podmínek pro zkoumání vašeho vyššího zájmu, tak hurá na kamion.
„Tyhle dlouhý osamělý dálnice jsou pro naše kovbojský duše malý“ - film Konvoj, 1978
relax u vody
zdroje:
úryvek z písně skupiny Tři sestry - Pijánovka
úryvek z písně Josefa Laufera - Sbohem lásko, já jedu dál
úryvek z písně skupiny U.K.B. - Samota
