Článek
Hrajeme hokejové finále po spoustě let. Hráli bychom ho i kdyby se účastnilo Rusko? A mělo se Rusko účastnit? Patří politika do sportu?
Nejsem žádný sportovní expert, ale z letošního mistrovství v České republice vnímám neskutečnou pokoru, a ne pouze našeho týmu. Po vyřazení Američanů si hráči podávali ruce, objímali se. Švédský fanoušek choval dítě pomalované českými vlajkami.
Připomíná mi to mistrovství pořádané v Praze před lety, kdy jsem potkal v metru lotyšského fanouška. Český asi dvanáctiletý kluk na něj křičel „Češi!“ A Lotyš na něj křičel zpět „Latvija!“ A smál se. Žádná agrese, spousta rozdílných národů se na moment spojila a zapomněla na sváry, na politiku i na vše ostatní. V hokeji jsou jenom lidé.
Tento článek píši po našem vítězném semifinále nad Švédy. Ve Švédsku jsem žil šest let, takže se občas potkávám s narážkami, komu vlastně fandím. I moji bývalí švédští kolegové mi k dnešku gratulují, jako bych snad na tom vítězství měl nějaký podíl.
Z našeho letošního týmu vnímám obrovskou pokoru, nadhled a humor. To je něco, co zde dlouho nebylo. Mám pocit, že s vyloučením Ruska odešla pryč i určitá agrese. Oni to hodně hrotili. Nemám názor na to, jestli je ruské vyloučení správné nebo není. Interpretuji pouze své subjektivní dojmy. A to jsem Rusku dřív i fandil, protože jsem měl pocit, že se vypracovali v dobře organizované a technicky zdatné mužstvo.
Pro hodně ruských hráčů je toto smutné. Mladí hráči, kteří sní o výstupu na mezinárodním turnaji a je jim to odepřeno kvůli politice. Ale politika do sportu vždy nějak zasahovala. A sportovci, ač o to třeba vůbec nestojí, jsou často nedobrovolnými nositeli politického statusu své země.
Pohled do hlediště je ale pro mě něčím neskutečným. Praha hostí letos legendární mistrovství, které především spojuje lidi. Spojuje Evropany a přilehlé americké země.
Možná jsem jen naivní trouba, ale na letošním mistrovství, které Česká republika hostí, se mi ohromně líbí ta atmosféra. Už jsem na světě nějaký ten pátek a tak, když se mi něco líbí, tak to sdělím. Zdá se, že ta ovlivňuje i týmy. Zápas s Amerikou vypadal, že si to prostě všichni přišli užít. O tom by měl být sport. Stejně jako hudba, měla by především spojovat lidi. To je to, co v těchto časech tak urgentně potřebujeme.
Nevím jak to měli ostatní, ale hokej přispěl k tomu, že jsem se začal v dětství zajímat o cizí země. Olympijské hry, mistrovství, to jsou všechno vzácné okamžiky našich lidských propojení. Proto fandíme.
Dáme jim všem klepec a pak je obejmeme jako své skvělé lidské druhy.
Ať žije hokej!
