Muonionalusta - švédsko-finská hranice za polárním kruhem skrývá vzácné vesmírné bohatství

Píše se asi jeden milion let před naším letopočtem, když jednoho dne rozzáří oblohu nad dnešní Skandinávií obrovská záře. Meteorit, který sem putoval vesmírnými končinami, se při průniku atmosférou rozlomí a jeho částečky dopadají na Zemi jako ohnivé čáry.

O necelý milion let později, tedy konkrétně roku 1906 je zde objeven první kus blízko vesničky Kitkiöjärvi a do letošního roku je objevených zhruba 40 jeho dalších fragmentů, ačkoliv to číslo nebude nikdy jisté, protože do oblasti se sjíždějí hledači pokladů a mnoho z nalezených fragmentů končí v aukcích po celém světě.

Své jméno dostává meteorit v roce 1910 švédským profesorem A.G. Högbomem, který ho pojmenovává po nedaleké švédské vesničce.

Je parné léto roku 2018 a my lemujeme finsko-švédskou hranici na cestě dolů z norského Nordkappu. Už nevím přesně, proč nás uchvátil zrovna malý nenápadný a špatně značený kemp Rajamaa. Možná proto, že kempy na finské straně podél řeky Muonio vypadaly příliš sofistikovaně. Na mapě jsem tak objevil malý ostrov na soutoku řeky Muoniojoki a Merasjoki.

Řeka Muonio rozděluje švédský Norrbotten a finský Lappland a je dlouhá kolem 330 kilometrů. Nesmíme zapomenout, že je léto a v zimě je zde krajina zcela odlišná i cesty jsou jiné. Rajamaa je oblíbenou stanicí pro běžkaře, psí spřežení a sněhové skútry. V létě jsou okolní lesy bažinaté a plné komárů, jak je zde na severu zvykem.

O dopadu slavného meteoritu Muonionalusta do těchto vod bych se zřejmě nikdy nedozvěděl, nebýt dotazu na majitele kempu Larse Malmströma, jestli je řeka Muonio zlatonosná. Lars jen mávne rukou a z útrob recepčního pultu vytáhne tmavý kulovitý předmět. Na můj zvědavý dotaz, jestli se jedná o uhlí odpovídá s úsměvem a sdělí mi stručnou historii tohoto místa. Také se zmiňuje, že tento kousek mu věnoval jeden český návštěvník, který k němu několik let jezdí fragmenty meteoritu hledat. Na stránkách kempu Rajamaa je vyfoceno více podobných kousků dávného železitého vesmírného tuláka.

Trochu hrdě se zmiňuje, že je jedním z asi pěti lidí, kteří mají ve Švédsku licenci ke krmení medvědů za účelem turistiky. Je to něco, co kemp Rajamaa nabízí návštěvníkům. Asi deset kilometrů od kempu je lesní chata. Krmení pro medvědy se pokládá v blízkosti a zvířata jsou tak ve večerních hodinách nalákána poblíž chatky, z které je turisté sledují. V chatce tak stráví noc. S pobavením dodává, že návštěvníci jsou zde jako v kleci a zvířata se na ně chodí koukat. Zoo obráceně.

Na ostrově Pitkäsaari, což finsky znamená „Dlouhý ostrov“, kde leží Rajamaa, se mluví finsky a má asi sedm stálých obyvatel. Rajamaa je finsky „hraniční země“, což ji dokonale vystihuje. K řece vede přes les úzká pěšinka a bažiny jsou přemostěny lávkou o dvou prknech, jaké se typicky využívají v národních parcích. V létě je s oblibou používají kolony mravenců.

Za zmínku zde stojí i nedaleký finský národní park Pallas-Yllästunturi. Je protkán kilometry dřevěných stezek a schodišť. Zvláštní dojem na nás udělaly „big bagy“ s pískem, který se používá na zpevnění stezek. Nejdřív jsme tápali, proč jsou rozházeny všude kolem cest. Ale pak nás to trklo. Materiál na opravu cest se zde shazuje z vrtulníku. Naštěstí nám žádný pytel s pískovinou na hlavě nepřistál.

Abych se ale vrátil k meteoritu, není to až takové tajemství. Je poměrně slavný. Z jeho železitých útrob se vyrábí šperky a doplňky. Necelou tunu váží oblázek, který našel český hledač a dobrodruh Jiří Šimek v roce 2006. Je to jeho největší úlovek a je pravidelně k vidění v českých muzeích.

Hledání nerostného a historického bohatství v zemi detektorem má ve Švédsku silné omezení. Vydávají se povolenky. V době, kdy jsem informace zjišťoval, stálo roční povolení na detektor v přepočtu téměř dvanáct tisíc korun. Samozřejmostí byly také kvóty, takže se na někoho nemusí ani dostat. Na finské straně jsou možná pravidla volnější. Ve Švédsku se však vždy vyžaduje souhlas vlastníka půdy. Hledáním s detektorem se nezabývám, takže nemohu říct, do jaké míry se tato pravidla vymáhají.

Bohužel už se mi na internetu nepovedlo dohledat příběh pana Šimka, jak téměř tunový drobeček dopravovali na vleku za osobním autem z místa naleziště přes celé Švédsko až do Čech. Bylo to velmi zajímavé čtení, včetně jeho vyprávění o průběhu setkání a úžasu švédské policie. Neboť něco takového ještě nikdy nikdo neviděl.

Zdroje:

Wikipedia - Muonionalusta

webové stránky kempu Rajamaa