Odvrácená strana rýžování zlata

Tady v Čechách je můj vztah k přírodě hodně ovlivněný trampingem a vodáctvím, což tvořilo mé dětství. A dnes se do přírody dostávám jako zlatokop. A co nacházím, to je občas opravdu k slzám.

Nehodlám zde ale ronit slzy. Na něco je holt potřeba upozornit, trochu to zviditelnit. Láska k vlasti nespočívá pouze ke vztahu ke kultuře, ale i k přírodě, která nás obklopuje a obohacuje.

Čemu vlastně tolik vadí odpadky ponechané v přírodě? No, je to podobný vztah jako zákazníka a děvky, kterou si koupí. Je to ta neúcta sama. Odpadky málokdy přírodě škodí samy o sobě. Plasty jsou beztak všude a dřív, než se do vody rozloží, tak někam doputují. Pneumatiky zpuchří, železné ráfky zreznou a rozpadnou se. A voda vše odnese.

Pokud toho není moc, příroda nemá velký problém si s tím poradit. Na severu Finska je ale například velký problém s vyhazováním biologického odpadu. Léky, ale i dámské intimní jednorázové přípravky, jako jsou vložky a tampony. Ty, když se dostávají do vody, velmi negativně ovlivňují živočišný svět. Hormonální antikoncepce atd. Na billboardy, upozorňující na toto nebezpečí, narazíte v Laponsku všude.

Ale zpět do Čech. Zanechávání odpadků v přírodě jsou projevem neúcty. Někdy v roce 2019 mi „přeskočilo“ a s několika lidmi jsme vytahali z jednoho přítoku Zahořanského potoka u Jílového u Prahy plný vlek pneumatik. Na hoře nad potokem je krásná zatáčka. Stačí tam zastavit a poslat nechtěnou gumu lesem do údolí. Dovedete si představit, že by tam zrovna houbařila rodinka s dětmi a někoho takto letící guma srazila? Tady už nejde jen o vyhazování nebezpečného odpadu do přírody. Tady už jde o obecné ohrožení. Sami můžete z fotek zhodnotit, jakou škodu takto letící guma může napáchat.

Ve stejném roce zbyly po dřevorubcích na Bojovském potoce poblíž Klínce odpadky, které zaplnily několik velkých odpadkových pytlů. No, nedalo nám to. I když jsme tam byli rýžovat, vrátili jsme se autem do nejbližší vietnamské večerky, nakoupili odpadkové pytle a všechno to odtamtud vytahali. Tady je zarážející, že to nikoho nezajímalo. Jak to, že byla firmě, která tam polomy řešila, proplacena faktura za provedenou práci, když tam její zaměstnanci nechali po sobě šílenou spoušť? Jsme v Čechách.

Někteří lidé jsou toho názoru, že to jsme právě my zlatokopové, kdo přírodu devastují. Samozřejmě se zde nabízí srovnání s nájezdníky na Vltavíny, kteří jsou schopni vydrancovat vše možné. Jsem toho názoru, že každý, kdo se k přírodě chová necitlivě, může napáchat velké škody. Tedy i zlatokop, co dělá díry do dna nebo břehů. Toto je dost o přístupu jednotlivců. Většina zlatokopů se ale dostane do míst, kam normální, po stezce jdoucí turisté, nezabrousí. A co tam vidí? No, myslím, že přiložené autentické fotky mluví za vše. Pro mě osobně je rýžovací pobyt v přírodě neskutečným uvědoměním si krásy. To zlato je takový záměr. Člověk rád objevuje poklady. Ale skutečnou hodnotu má ten čas strávený v přírodě. Rozdělaný oheň a opečené špekáčky. A když je člověk v přírodě a pouze jí neprochází, ona se mu po nějakém čase ukáže. A to je krásné samo o sobě.

Rýžovali jsme i za polárním kruhem. Dostali se do míst, která jsou krásná, ale i složitá, protože Laponsko si své bohatství celkem efektivně brání. Už jen těmi miliardami komárů a hovad, které se na vás vrhnou, jen opustíte auto. Bažiny, mravenci, no prostě hotové Borneo na severský způsob. Ale ta krása, čistota, je inspirující. Proto ve mně možná o rok později vypukl jistý impuls, co toužil, aby naše česká příroda byla stejně uctívaná. Ona si to určitě zaslouží. Máme krásnou zemi. A nemusíme se stál zelenými teroristy, abychom ji chránili. Toto není ideologie, to je něco v nás, co říká, toto je náš domov.