Článek
Když přijde panický atak, je to často šok, ale nakonec se všichni tímto trpící naučí situaci nějak ustát. Nemají na výběr. Teď jsem to buď já nebo smrt. Možná to zní jako nadsázka, ale v momentě ataku je to vnímaná realita. Život však nakonec vždy zvítězí. Mimochodem, existuje zde i jisté duševní uvědomění, převzaté z východních učení, které zní: „Život není protikladem smrti. Smrt je protikladem narození“. Toto prohlášení použil ve své knize Moc přítomného okamžiku Eckhart Tolle. No, v momentě řádícího ataku je to sice chabá útěcha, ale v širším uvažování nad hloubkou tohoto prohlášení je možnost změnit trochu pohled na život i smrt.
Teď ale zpět do té ponuré reality. Bude to jen na chvíli, slibuji. „Chodící zombie“, jak smutné a přesné. Řekněme, že ataky samotné jsou jen extrémní situací něčeho, co je ale vaší denní realitou. „Kolik ataků za měsíc máte?“ Zeptá se vás psychosomatik nebo jiný erudovaný specialista. Odpovíte, že možná pět nebo možná sto. Ve skutečnosti ale máte ataky 24/7. Sice ne v podobě extrémního záchvatu, kdy nejste schopni fungovat, ale v podobě chronické opatrnosti, nezúčastněnosti, odmítavosti, úzkosti a strachu žít. Tu základnu s palivem pro vystřelování raketových atak vlastně pořád nosíte v sobě. A ta základna je ve skutečnosti tím, co musíte zlikvidovat jako první. Nepomůže sestřelovat jednotlivé rakety, rozumějte řešit jednotlivé záchvaty. A ani omezování paliva raketám, rozumějte braní antidepresiv, není finálním řešením vaší reality.
Samozřejmě nejsem lékař a nebudu se pouštět do reálných dopadů užívání antidepresiv. Zkušenost samozřejmě mám a musím přiznat, že pro některé lidi to řešení je a také i nutnost to nějak zvládnout. Omezení doletu raket antidepresivy ale nezničí jejich základnu, ze které startují. Omlouvám se za tu metaforu s raketami, v dnešní době tak „populární“. Situace ve světě také člověku na pohodě nepřidá a ataky tak vedou jedna – nula. Ale ta metafora přesně vystihuje situaci. Vy, já, my, musíme jít po té zatracené raketové základně, ne sestřelovat jednotlivé kousky. Pánové z Izraele by jistě souhlasili. Kolik peněz stojí sestřelování jednotlivých raket? Jinými slovy, vyplýtváme veškerou energii na řešení dopadů, ne příčin. Ale dost metafory s politikou. Nicméně, ta podobnost je do očí bijící.
Existence té atakové základny ve vás je příčinou nejen nespokojenosti, ale neustálého „alertu“. Siréna, oznamující nálet, je v neustále aktivním módu a vy už ani nevíte, jak skvělý pocit je totální úleva a uvolnění se. A co se stane, když ji i tak čas od času zažijete? „Alarm, alarm!“ Něco je špatně. Jistě, i dobré pocity, pocity pohody a uvolnění jsou odpalovačem raket. Je to hloupost? Každý to máme trochu jinak, každý jsme jiný a je pravda, že píšu vlastní zkušenost především. My se přesto bojíme cítit se dobře, protože to pro nás přestalo být přirozeným stavem. Cítit se dobře je nyní luxus, který nám náš pohotovostní systém nechce nechat dovolit prožít. Cítit se dobře je stavem ohrožení.
A pokud dospějete do této fáze, je z vás chodící zombie. Nechcete jít na pracovní pohovor, navázat nový vztah, jít sami do lesa nebo jet metrem. Vy vás eliminujete na jakýsi inteligentní shluk nervových spojení, který existuje, ale pouze jaksi vegetativně. Nejistota = alert. Cokoliv nového v životě = alert. Nic nevítáte, nic netvoříte. Jste jen zombie, co nemůže zemřít, ale ani nežije. Dnes, když píšu tato hrubá slova, je venku mlha. To je přesně to, co máme neustále kolem sebe. A znáte ten pocit, když i přes tento námi vytvořený firewall něco náhle pronikne dovnitř a vy najednou zažijete jakýsi pocit úlevy, jednoty a naděje? Lidé se o vás třeba zajímají na večírku, s někým si popovídáte. Většinou to ale přijde až při nějakém tom odvážném kroku z komfortní zóny, kde je nám sice zle, ale už jsme si zvykli. Najednou si u nějaké události uvědomíte jasně a čistě: „Vždyť tohle jsem já!“ Náš protiraketový systém ho samozřejmě ihned zahluší, ale to neznamená, že neexistoval.
Tyto jednotlivé střípky uvědomění jsou naším stavebním kamenem. Jsou cestou k oné základně, kterou musíte najít a vymlátit. Netrapte se tím, že je ještě nezažíváte. Stačí si uvědomit, že jsou vůbec možné a že byly časy ve vašem životě, kdy jste vnímali pohodu a svůj středobod. Stejně jako svou odvahu žít, objevovat a tvořit. Nechat zvítězit život neznamená nic jiného než si ho začít uvědomovat. Nemusíte v zásadě nic udělat, nikam jít. Vše je tady zde.
Ve spoustě počítačových her, například Age of Empires nebo Civilizace, ze začátku odkrýváte zatmavěnou mapu. Jak postupujete, objevíte vesnici, která vám dá cennosti nebo nějakou zkušenost. Nebo také barbary, kteří vám dají pěkně za uši. No, nic není bez rizika, ale průzkumník je vždy především odvážný a objevuje s moudrostí nejistoty a vírou v to nejlepší. Pokud se dosadíte do role objevitele, je dost možné, že onu zhoubnou odpalovací raketovou základnu postupně odkryjete. Nemohu mluvit jinak než metaforou, protože ona základna má pro každého trochu jinou podobu a postavily ji rozdílné životní události. Každý k ní máme jinou cestu a každý na cestě potkáme něco jiného. Někdo šperky, někdo barbary.
Ale takový je život a taková je cesta. A pamatujte, ani utkání se se stovkou barbarů není horší než život prožitý jako vegetativní zombík. Nechť vás provází odvaha a nadšení. Ničeho velkého nebylo nikdy dosaženo bez nadšení!
Zamyšlení na závěr - Proč jsou v Americe tolik populární motivy se zombie, zombie apokalypsa, dokonce se snad udělala studie na téma, kde v USA lze nejlépe zombie apokalypsu přežít. (Slyšel jsem na radiu Kiss). Zombie apokalypsou se často zabývá i hnutí Preppers. Ono to totiž možná mnoho vypovídá o tom, jak se lidé kolektivně vnitřně opravdu cítí. A mnoho kulturních změn přišlo a přichází právě z Nového světa.
doporučená literatura k odhalování "raketové základny":
Eckhart Tolle - Nová Zěmě; Moc přítomného okamžiku
Neale donald Walsh - trilogie Hovory s bohem
Vadim Zeland - trilogie Ovlivňování reality
Anita Moorjani - Musela jsem zemřít; Co když je to nebe
Deepak Chopra - Sedm duchovních zákonů úspěchu
Jan Menděl - Uprdelismus
