Roadtrip na střechu Evropy - V paláci Santa Clause

Ty severský dálky jsou tak nádherné. Desítky kilometrů od hranic Susiraji se nacházíme v kouzelné divočině. Slunce už zapadlo a nebe se zbarvilo do tmavě modrého odstínu, který vrhá jen lehkou temnotu na kraj pod ním. Finsko je prostě kouzelné. Ty dálky napříč lesy a jezery. Vše, co v nás bylo, jsme nechali daleko pod sebou na jihu, v nějaké střední Evropě, která sem vůbec nedoléhá.

Možná je to tím magnetismem, že čím blíže jsme severnímu pólu, tím více vnímáme přírodní energii. Já to tak mám odjakživa. Právě proto mi učarovalo Finsko a Švédsko. Jednou rukou držím volant a druhou si pohrávám s hrotem řadící páky. VW T5 spokojeně přede teplou nocí. A tak mám čas přemýšlet. Už je to dávno, co jsem propadl severu. Vracím se do vzpomínek.

To jednou na mě zaklepal můj soused spolužák Vašek z prvního patra. Přinesl mi cédéčko německé skupiny In Extremo. Byl jsem doma týden sám. Bylo mi šestnáct a s našimi jsem tehdy na chatu nechtěl o prázdninách jet. Hodil jsem to do magneťáku a pustil na nejvyšší volume. A pak už vše šlo rychle. Stahovací platforma DC plus mi otevřela zcela novy svět. Zamiloval jsem se do skupiny Nightwish, kterou v té době u nás prakticky nikdo neznal. A začal jsem objevovat Finsko, které mě uchvátilo. Později jsem se stal operátorem na jednom švédském stahovacím hubu, a to nastartovalo můj zájem o tuto zemi. Samozřejmě ve spojeni s mým milovaným truckingem se z toho stala moje vášeň.

Zvláštní je, jaké maličkosti ovlivňují celý směr života člověka. Kdyby se tenkrát nestavil Vašek s tím cédéčkem, mohlo být vše zcela jinak. Ale žádné „kdyby“ není. Život má určitý záměr a nikdy nad ním nepřestanu žasnout. Tak je úžasný, složitý, vášnivý a rozmanitý.

Jsem opravdu rád, že už mě pustila nevolnost po otravě jídlem na lodi. Dvanáct hodin už jsem neměl ani sousto a pomalu usrkuji colu, kterou jsem si koupil v Helsinkách. Celé auto spí. Radek vedle jen sem tam otevře oči, aby se ujistil, že nespím i já. Jsou tři hodiny ráno a pomalu se blížíme k Oulu. Při zemi je lehká mlha a tma už dávno není. Jsme už velmi blízko polárnímu kruhu.

Jedu už trochu mechanicky. Jsem strašně unavený, ale zároveň vzrušený blížícím se polárním kruhem. Strašně mě hypnotizuje. Proste sem patřím, je to moje vášeň. Auto se probouzí pár kilometrů před Rovaniemi, kde zastavuji před vrcholkem kopce. Auta přede mnou stojí. Na vrcholu kopce přistává helikoptéra záchranářů přímo na silnici. Za nedlouho se potkává s přijíždějící sanitkou a překládá se pacient. Takhle to tu funguje. Vzdálenosti jsou veliké a letecká doprava je tady nezbytností.

Kolem sedmé hodiny ráno dojíždíme do Rovaniemi. U obchodního centra pácháme hygienu a já si dělám pořádný sálek kávy. Začíná se oteplovat, a to velmi prudce. Obloha je zcela modrá a vše kolem ožívá. Naše první zastávka je samozřejmě palác Santa Clause, který se nachází primo na polárním kruhu, nedaleko Rovaniemi.

Vážení turisté, náš autobus právě přijíždí k branám slavného nosiče vánočních dárků dětem po celém světě. Honí se mi hlavou vyloženě ironické myšlenky. Zřejmě je to únavou a také jistým odporem vůči této postavě. Jistá zvědavost ale ve mně je. Všichni se někam rozprchli pořizovat selfíčka a já jdu do hlavní budovy pána domu. Kam jinam než k ohni uprostřed haly, jak to bývá zvykem ve vikinských osadách. Oheň je však jen umělý. Možná je to tím, že venku je hic k padnutí a celé místo mi připomíná spíše nabubřelé Las Vegas. V zimě to zde má jistě zcela jinou atmosféru.

Ušklíbnu se, když si představím, že navštívit toto místo je snem statisíců dětí. A já tudy chodím a vše haním. Ale mumlám si jen pro sebe. Zatímco Radek předvádí box s figurínou Santy, který má obří zelené rukavice, já hledám kasino. Usměji se, když vidím, že Radek k tomu přistupuje také s nadhledem. Přijde nám to tu celé takové legrační. Chybí už jen palmy a poušť.

V hlavní hale je velká obrazovka, kde běží informace o počasí. V zimě to zde má dobrý důvod. Ale dnes je na monitoru samá červená. Výhled na několik dní je třicet stupňů a více. Vítejte za polárním kruhem. Přejeme vám příjemné smažení. Letošní léto je opravdu velmi horké. Ani střední Evropě se horka nevyhýbají, ale zde na severu to běžné není. Za nedlouho uvidíme, jakým způsobem s vedry zdejší příroda zápasí. Teď už je ale čas vyrazit a hledat první kemp, kde rozbijeme tábor. Už se těším, až si zalezu do stínu a alespoň na dvě hodinky zavřu oči.