Rýžování zlata: jak jsme po sedmi letech opravdu zbohatli?

Rýžování zlata se mi stalo dlouholetým koníčkem před sedmi lety. S partnerkou jsme začali obrážet české potoky a pronikat do této prastaré techniky oddělování drahých kovů a kamenů od říčního písku a kamení.

Tato vášeň už ale vznikla o několik málo let dříve. To jsem tehdy bydlel ve Švédsku a viděl jsem pořad o chlapíkovi, který žije v karavanu a prakticky celý rok objíždí evropské potoky a řeky, kde rejžuje zlato. Evropa je na říční zlato velmi bohatá.

V hlavě se mi začal rodit sen o nezávislosti a romantickém životu v objetí s přírodou a dálkami. Vztah k trempinku do mě zaseli už moji rodiče, kteří byli vášniví trempové. S příchodem naší malé dcerky na svět jsem musel své vášně trochu přehodnotit a zůstat více nohama na zemi. Do té doby jsme ale obráželi české potoky pravidelně, včetně Švédska a Finska, kde jsme rýžovali za polárním kruhem. Dnes znovu začínáme, už ve třech. Rozzářená dětská očička dala této činnosti nový rozměr.

Skutečně jsme zbohatli, protože příroda nám ze sebe vydala na požádání to nejlepší. Hodně lidí dnes zajímá, jestli se lze rýžováním zlata u nás uživit, přivydělat nebo zbohatnout. Na první otázku je odpověď - ne. Na druhou – ne a na třetí – ne. Smolíček Pacholíček vážení. V čem teda spočívá ono zbohatnutí?

Mezi námi jsou zlatokopové, kteří svou činnost vypracovali téměř k dokonalosti a s dlouholetou praxí by si asi dokázali rýžováním slušně přivydělávat. A také to dělají. To ale většinou nejsou lidé, které potkáváte v zájmových skupinách na sociálních sítích. Tito si svá tajemství dobře střeží a mají k tomu naprosto oprávněný důvod. Jakmile se rozkřikne, že je někde zlato, spustí se boom. Ze zájmové činnosti se stane masová zábava a turistika. Toto se téměř stalo v době covidové, kdy se spousta lidí octla bezprizorná a podnikala nájezdy na přírodu s rýžovacími pánvemi.

Na rýžování zlata se v našich podmínkách samozřejmě zbohatnout nedá. Zde si člověk rychle uvědomí, jakou váhu má jeden gram. Jeden gram jsou spousty a spousty hodin s pánví na potoce. Opět se ale bavíme o běžných lidech. Jsou mezi námi i experti a znají místa, kde si odnesou za den tolik, co někdo jiný vyrýžuje za několik let.

Rýžování zlata ale nabízí bohatství jiného rázu. Nabízí bohatství pro duši. Nabízí osvobození od myšlenek a uvolnění se v přírodě. Rýžovat zlato nemůže někdo, komu je příroda lhostejná. Zkuste strávit den s pánví na potoce a po návratu domů a důkladné sprše si uvědomte svůj stav. Rýžování dnes nabízí něco zcela jiného. Dostanete se na chvíli do stavu, kde neexistuje žádná práce, žádný Putin, žádná Amerika, žádná válka. Je prostě jen příroda a vy v ní.

To je třeba něco, co se nepodaří zažít každému při klasické turistice. Přírodou jen procházíte a mysl vám často neumožní plné uvolnění. Musíte se soustředit na cestu, možná si povídáte s ostatními o civilních věcech. Při rýžování zlata jste tam ale jen vy, pánev a příroda. A to několik hodin. Co může být pro mysl a tělo více osvobozující?

Vnímáte život kolem, který při pouhém procházení nevidíte. Když už jste na místě určitou dobu, příroda vás vezme za své a uvidíte z ní mnohem více. Lépe, než slova to vyjádří přiložené fotky v článku.

Přepočteno na cenu vybavení, dopravy a čas, je rýžování těžce ztrátová činnost. Ale při návštěvě hradu také platíte vstupné. Otázkou spíše je, co vám takto strávený čas skutečně přináší. Začít rýžovat s vidinou nějakého zisku je naprostá hloupost. Po několika dnech možná zjistíte, že s rýžováním je spojený i ten pobyt v přírodě, kde si musíte umět udělat jídlo. Metody obživy jsou téměř nekonečné. Brzy zjistíte, že mokré kameny v ohništi rády praskají a výstřel se rovná výbuchu silné petardy. Také zjistíte, že pivko vychlazené proudem studené vody, chutná báječně. Uvidíte, že voda se hemží životem. Nekonečné množství barevných kamínků.

Dříve, nebo později zahlédnete mloka. Na křemenech se mohou vyskytovat zlaté žíly. Pravděpodobnost nálezu? No, téměř nula. Spousta geologů se semnou bude přít, protože mají hodně věcí a pravděpodobností zmapovaných. Nikdo ale pod tu zem skutečně nevidí a neví s naprostou jistotou, co vše lze nalézt. A v tom spočívá mé vzrušení z každé výpravy. Nikdy totiž nevíme, co objevíme. A nejistota je pravým základem vitality života.

Děti milují takto strávený den u potoka. Kolik se toho jen naučí. Hází kamínky do vody, napodobují rýžovací techniky a odkoukávají, jak se dospělí chovají v přírodě. Na vlastní oči vidí, že ohřátí jídla není tak snadné, jako si ho doma vložit do mikrovlnky. Vidí, že kouř z ohniště často mění směr a musí před ním utíkat. Musí lítat po lese a hledat dříví. Pro děti je toto skvělá zkušenost. Zlato je zde vlastně taková záminka. Je tím motorem, kvůli kterému se do té přírody jde. A děti mají radost z nálezu i sebemenší zlatinky. Pobyt u potoka jim ale dá do života mnohem víc. A to je to pravé bohatství, o kterém zde mluvím.

Na rozdíl od návštěvy parku nebo zoo, na potoce nikdy nevíte, co vlastně najdete. Nevíte předem, jaký váš výlet bude, které lidi potkáte. S kým se dáte do řeči. Nejdete vyšlapanou cestou. Je to vždy nové a čerstvé. A pokud svůj um vypracujete, vždy je možnost, že se s vámi příroda o část svého bohatství podělí více, než s ostatními. Ta možnost tu vždy je. Příroda ji nikomu neupírá. Otázkou je, kolik toho dokážete obětovat.

Při našich toulkách jsme hlavně zjistili, jak moc odpadky zamořená naše příroda je. Fotografie vozíku naloženého pneumatikami je z jednoho malého přítoku Zahořanského potoka. Když jsme viděli, co vše v něm plave, udělali jsme s rodiči, kteří bydlí nedaleko, jednorázovou akci a všechny pneumatiky a odpad jsme odvezli. Z Bojovského potoka jsme také odnosili několik desítek pytlů s odpadem, který tam nechali dřevorubci.

Když člověk chodí rýžovat do přírody, získá k těm místům i vztah. Spousty věcí, které se kolem nás dějí, nevidíme. Jedeme po silnici a co leží pod námi ve strouze nevidíme. Občas stačí bližší pohled. Jak bylo řečeno ve filmu Pokojný bojovník, „moudrost není vědět, jak věci udělat. Moudrost je udělat je“.

Rýžování zlata je dovednost stará tisíce let. Když se člověk naučil tavit kovy, začal se po nich přirozeně i shánět. Zlato se v řekách a potocích často objevuje po povodních, kdy se obsah dna toku přemele. Zlato má tendenci klesat lehčím materiálem dolů díky své vyšší hmotnosti. To je také hlavním principem rýžování pánví nebo splavem. Zlato se prostě usazuje ve spodku pánve a lehčí materiál se odplaví. Taková povodeň často zcela změní koryto toku a tím pádem se zlato může dostat více k povrchu. Na nějakou dobu, než se opět začne korytem usazovat.

Do vodních toků se zlato dostává primárně díky erozi okolních skal. Zlaté žíly obvykle obsahuje křemen. Při jeho rozdrcení se z něj zlato uvolní a jeho částečky putují vodním tokem. V něm se usazuje zpravidla vzorcem své hmotnosti. Jemným lehkým nánosem se propadá dolů až narazí na podloží, tzv. „bedrock“. Některé toky mají bedrock relativně dostupný, ale na většině českých řekách a potocích jsou velké nánosy jílu, písku atd. Je to zkrátka také o štěstí a pozorovacích schopnostech.

Je mnoho důvodů, proč milovat rýžování zlata. A mnoho, proč se do toho vůbec nepouštět. To je ten důvod, že pro naprostou většinu lidí to není vůbec rentabilní. Já to miluji z toho důvodu, že nám to dává na chvíli odpočinout od všedních starostí, nasát pocit spojení s přírodou, učit se poradit si v přírodě a vzrušení z toho, že i když šance na nějaký jackpot je naprosto minimální, stále je zde ta možnost. Ta nejistota. Ze stejného důvodu sázejí lidé sportku. Zde si ale může příroda nechat celou výhru pro sebe. Zato nám ale odevzdává kus sebe sama. Baví nás se potkávat s lidmi stejného smýšlení. A tomu nelze odolat.