Článek
Toho jarního rána přijel řidič kamionu Jindra na servis U zalomené vačky unavený po celonoční jízdě, ale v dobré náladě. Brzké ranní světlo a zpěv ptáků znamenal definitivní odchod zimy. Nastal čas na jarní údržbu jeho kamionu a užít si víkendový odpočinek před další cestou na sever.
Jako už mnohokrát, vešel dveřmi do malé prosklené kukaně, kde sídlil šéf dílny. Jindra bydlel hned v sousedství servisu, a tak tu byl jako doma a v areálu servisu pravidelně parkoval svoji soupravu.
Tentokrát ho ale nikdo nevítal s úsměvem na tváři. V kukani se tísnily tři postavy s přilepenými obličeji na skle, odkud bylo vidět na dílnu. Ruce měly v kapsách a vypadalo to, že téměř nedýchají. Otevřenými dveřmi se z dílny ozývaly různé zvuky a směsice hovoru, kde převládal spíše monolog.
Ty tři nevyrušil ani průvan, který svým příchodem Jindra způsobil. Dál upřeně civěli přes sklo, jako tři opičky sledující návštěvníky zoo. „Tak co je to tady za bordel!“ pronesl Jindra hlasitě a přitom prásknul papíry o stůl.
Autoelektrikář Karel se v leknutí polil kafem a mechanik Václav praštil čelem o sklo. Šéf zůstal stát bez hnutí. „Nazdar Jindro,“ pronesl nezúčastněně.
„To mě musíš děsit hned po ránu?“ vyjekl Karel nasupeně a utíral si skvrnu od kafe z montérek. „Co to tady máte za zábavu?“ zeptal se Jindra pobaveně. „Ále, přijel pan Chytrý a týrá našeho nového učedníka, který mu mění vodní pumpu na tahači. Dáš si kafe?“ šéf odlepil čelo od skla, a aniž by čekal na odpověď, přešel ke kávovaru. Jindra obsadil jeho židli a vyhodil nohy na stůl.
„Mám tady pro Václava menší angažmá,“ řekl pohodlně a přijal kelímek s kávou od šéfíka. „Šroty neopravuji,“ vyštěkl Václav s předstíranou naštvaností za Jindrou způsobený šok. „To je chyba, Václave, právě šroty to nejvíc potřebují. A neříkej mému krásnému náklaďáku šrot, nebo tě kousne,“ dodal Jindra s úsměvem ve tváři. Vašek se jen zašklebil a ukázal směrem ven z dílny: „Támhle máš kolegu na pokec.“
„Chudák mladej, bude mít vykecanou díru do hlavy a přijde o iluze dřív, než je získá.“ „Tím jsme si prošli všichni, Jindro,“ řekl Karel filozoficky. „Pravda je, že pan Chytrý je ale těžký kalibr,“ dodal vzápětí.
„Jednou mi vyprávěl, že se svým kamionem nenechá jezdit nikoho jiného, ani šéfa ne. Prý by se s tím nedokázal ani rozjet.“ Šéf servisu se zapojil do hovoru: „Možná mu nikdo neřekl, že nemá jediný Renault Magnum se sekvenčním řazením na světě.“
„Jednou jsem s tím jel na zkušební jízdu,“ přidal se Václav, „chytrý trval na tom, že pojede se mnou a dával mi důkladné školení, kam mám s tím kniplem kvedlat. Přitom je to zcela prosté. Dopředu se řadí, dozadu podřazuje. Když to podržíš déle, přeskočí to následující a zařadí až další stupeň.“
„Pravda je taková, že se to akorát pořád sere,“ skočil Vaškovi do řeči Karel, který jako autoelektrikář nenávidí veškerou moderní elektroniku, a típl znechuceně vajgla o popelník.
Jindra se zasmál a zvedl se ze židle, ze které se ho šéf snažil už nějakou chvíli vystrnadit. „Co ten mladej, to ho v tom necháte?“ prohodil do kolektivu. Všichni otočili pohled na Jindru. „Mohli bychom mu něco provést, aby mu kleslo sebevědomí,“ řekl nahlas Václav a rázem si uvědomil, že si to měl pouze myslet. „Tak to ne, pánové,“ ohradil se v tu ránu šéf, „chytrý, blbý, to je jedno. Stále je to zákazník.“ A všichni tři už znají jeho proslov o spojitosti počtu zákazníků a výplat mechaniků. Vždy ho pronese na slovo přesně, nevynechá a nezmění jedinou hlásku.
„Pojď, Jindro, najedeš mi sem s tím tvým šrotem a já se tomu zespod podívám na pérka,“ řekl Václav a vzal Jindru ven z kukaně. Karel je mlčky následoval v zamyšlení a šéf usedl na rozvrzanou židli zpět k papírům.
Na dílně mezitím probíhal zápas na život a na smrt. Mladý nadějný učeň Honza zápasil s pumpou, ponořený hlavou pod sklopenou kabinou tahače, povzbuzován a poučován panem Chytrým, který se vžil do role mechanika a vysvětloval mladému klukovi, jaký šroub má kde povolit.
V tom se ozvalo cinknutí kovu, pak druhé, třetí a následně šplouch. „To už je dneska třetí klíč v kanálu,“ zaklel Honza. „Jó, tam se jich vejde,“ pronesl pan Chytrý vesele a nepřestával žonglovat s pomeranči, které celou dobu mačkal v rukou. Tvoří jeho hlavní příjem, neboť je pravidelně vozí ze Španělska v chladícím návěsu. „Kolik už ti jich tam spadlo, Honzíku?“ zeptal se Karel, který šel zrovna kolem, soucitně. „Tři,“ odpověděl pan Chytrý, než stihl Honza cokoliv říct. Ten jen vycenil zuby. Karel nabídl panu Chytrému, že ho vezme do kukaně na kafe, přitom si dal záležet, aby to zaslechl i šéfik, který jen zvedl vyděšené oči od papírů přes okraj skla kukaně.
Ale pan Chytrý se nedal od svého trucku jen tak odehnat a ukázal Karlovi, že tady na to musí přece dohlížet. Karel se vrátil k Jindrovi, který akorát podával Václavovi do kanálu pod tahačem naplněný naftový filtr. „Ne, že tam skřípneš gumičku, Václave,“ pronesl a mrknul přitom na Karla. Z kanálu se ozval jen jakýsi zvířecí zvuk a nakonec se na schodech nahoru objevil Václav v ušmudlané kombinéze. „Máš to hotový, ty chytrolíne. Ta tvoje herka na mě zase vystříkla olej.“ „To víš, pozná zlého člověka,“ vrátil Jindra Karlovi škodolibě.
„Faktem je, že by se mu mělo něco provést,“ pronesl zamyšleně Karel. Jindra se na něj zvědavě podíval a Václav si přestal šmudlat umaštěný obličej kapesníkem. „Co navrhuješ?“ zeptal se.
„Ten jeho řadící knipl,“ pokračoval Karel v úvaze, „mohli bychom mu ho přepojit obráceně.“ Jindrovi začalo svítat, kdežto Václav se tvářil stále zaraženě. „Jako že by při zařazení rychlosti dopředu začal couvat?“ vysoukal ze sebe tajuplně. „Přesně tak,“ odvětil rychle Karel. „Nebylo by legrační vidět pana Chytrého, jak se neumí rozjet s vlastním autem, které proto nikomu nepůjčuje?“ dodal Karel a v očích se mu zablesklo. V tu ránu se všichni tři rozesmáli a Jindrovo Volvo odfouklo vzduch z kompresoru.
„Pan Chytrý jde podepsat zakázku, takže přišla tvá chvíle, Karlos,“ zahlásil Václav natěšeně, „my ho tam s Jindrou trochu zdržíme.“ Karel se mrštně proplížil mezi sudy s olejem a od strany spolujezdce pronikl do kabiny tahače pana Chytrého nehlučně a nepozorovaně, jako by se zrovna proměnil v nějakého indiánského ducha prérie.
Jindra ví, že Karel, když si dá v kanále pod autem lehkého jointa, tak prý vidí jiskřit kabely. Faktem je, že na odhalení zkratů trhá časové rekordy. Václav je zase proti němu pravý opak, který se čertí pro kdejakou ptákovinu. Šéfík v kanclu je lehce nervózní chlápek, kterému se neustále potí čelo. Obtisky na skle kukaně mluví za vše. Jindra vlastně ani nezná jeho pravé jméno. Vždycky to byl prostě šéf.
Honza se umýval v umyvadle na zdi a trochu nechápavě reagoval na Karlovo mrkání. Se svým mistrovským grifem byl Karel s prací v tu ránu hotový. Stačilo jen otočit kontakty na spodku skříňky řazení. Právě včas, neboť hrdý majitel vozu se právě blížil z druhé strany.
Pan Chytrý se vyšvihl do vozu, zavřel dveře a pokynul skupince na rozloučenou. Nastartoval, zařadil, důležitě chytl volant oběma rukama a s přímým pohledem vpřed… začal spěšně couvat.
Plastová popelnice, kterou dozadu nastražil Václav kvůli větší dramatičnosti, lehla, sražena Chytrým, a odpadky se rozsypaly po celé ploše. Tři vypukli ve smích a čtvrtý nic nechápal. Chytrý doslova vyskočil z kabiny s vyděšeným výrazem ve tváři. Jindra by přísahal, že jeho jindy bujaré šedivé kudrnaté vlasy teď stály vzpřímené ve sloup.
„Á, tady se někdo neumí rozjet,“ nasadil tomu korunu přicházející šéf servisu, který mezitím vyšel z kukaně a šel dát mechanikům novou práci.
Chytrému moc nepřidalo, když do kabiny sedl Karel a plynule se rozjel vpřed, samozřejmě řadíc knipl směrem dozadu. Nechápavě kroutil hlavou a nápadně pokukoval po nic nechápajícím Honzovi, jímajíc podezření, že mu tam něco zničil.
„To víte, pane Chytrý, i auta mají duši a poznají, kdo se k nim dobře chová,“ rýpl si Jindra do snadného cíle. Karel nenápadně přepojil kontakty zpět a pan Chytrý se tak na několikátý pokus konečně rozjel dopředu.
Toho dne odpoledne seděli všichni čtyři, kromě Honzy, který si vyžádal zdravotní volno, u šéfa v kukani a pili kávu. „Tedy, pánové,“ rozhovořil se šéf,"už jsem v životě viděl spoustu zvláštních věcí, ale takhle rychle jsem ještě připojit návěs a zmizet nikoho neviděl. Nemá v tom někdo z vás náhodou prsty, že ne?“
