Článek
Sobi patří neodmyslitelně k polárním oblastem severní Evropy. Vyskytují se ale i níže pod polárním kruhem. Vyhledávají však spíše kopcovité a horské oblasti s nižším porostem. Na rozdíl od losa, který se rád schovává v rozlehlých a vysokých lesích.
Sobi se v polárních oblastech Skandinávie po staletí chovají na maso, mléko a samozřejmě slouží i jako tažná zvířata. Na rozdíl od losů se sobi sdružují spíše do stád. Lze ale narazit i na soby samotáře.
Sob je jeden z mála druhů zvířat, který dotáhl emancipaci daleko, a tak u sobů nosí paroží nejen samec, ale i samice. První část souvětí je samozřejmě myšlena v žertu.
Moje první setkání se sobem znázorňuje titulní obrázek. Švédské Idre neleží ještě za polárním kruhem. Ale sobi se vyskytují i jižněji, a právě hlavně v horských oblastech norsko-švédské hranice.
Sobí stádečko u nezpevněné silnice poblíž finského Inari - Laponsko
Sob Rudolf ze Santova spřežení je zřejmě nejslavnějším sobem na světě. Sobi ale ztvárnili rozhodující roli také v norském filmu „Ten dvanáctý“, který se odehrává za nacistické okupace Norska. Poslední přeživší norský diverzant z norské jednotky přežije s četnými omrzlinami díky norským vlastencům, a právě také sobům, díky kterým překročí přísně střeženou norsko-švédskou hranici. Jeden ze sobů doprovázejících stádo ho na vlečných saních přepraví těžce zraněného a za velmi dramatických okolností, v rámci každoroční migrace stád.
Sobí stáda migrují za potravou. Farmáři je proto mají označené, aby každý věděl, který sob komu patří. Na silnicích za polárním kruhem je potkáte naprosto zaručeně. Sobi totiž krajnice silnic vyhledávají. Rádi se pasou na porostu, který silnice lemuje a ve svém počínání se nenechají ničím rušit a už vůbec ne přijíždějícím autem.
sobík na cestě poblíž norského Nordkappu - léto 2018
Finští řidiči jsou samozřejmě na soby zvyklí a turisté musí dávat velký pozor. Sob se může objevit zkrátka odkudkoliv. Výjimkou nejsou celá stádečka o počtu pěti a více zvířat, která silnice využívají úplně stejně jako lidé. Totiž k rychlejší dopravě. Stáda si tak často zkracují přesuny mezi lesními oblastmi právě po silnicích. Nějakou dobu běží souměrně s hlavní silnicí a pak se uhnou na boční komunikaci, která obvykle vede k nějaké farmě, ke které zvířata patří.
Švédové na jihu rádi vtipkují na účet svých severních krajanů a říkají, že na severu země má sob větší cenu než člověk. Je to sice nadsázka, ale není člověku radno srazit na silnici soba. Místní si svá stáda velmi přísně hlídají. Sobi jsou často jejich živobytím.
Pro Finy je sob samozřejmě typickým obyvatelem oblasti, kterou nazývají slangovým pojmem „Susiraja“, v překladu Vlčí hranice. Pro obyvatele Helsinek pod ní spadá v zásadě vše na sever od města. Znamená to, že Helsinky jsou civilizace a vše kolem divočina. A v zásadě je to pravda. A také je tím, co činí Finsko tak nádhernou a čistou zemí.
Zdá se, že sobi jsou předurčení býti celebritami. Dalším známým sobem je finský sob Vesku. Tento tříletý sobí sirotek, kterého se ujali lidé, má dokonce i svůj účet na Instagramu. Finové o něm hovoří jako o prvním sobím influencerovi, který točí videa, pořizuje fotografie finské přírody a postuje příběhy. Samozřejmě jde o kampaň za účelem poznávání a ochrany finské přírody.
V létě roku 2018 zasáhla Laponsko silná vlna veder. Jde o to samé období, kdy vypukl mohutný lesní požár ve středním Švédsku. Nízká kleč sotva poskytovala sobům ukrytí před žhnoucím sluncem. Spousta zvířat tak hledala sebemenší úkryt v podobě stínu vyššího stromu. Soustředila se tak hodně podél farem, ke kterým patřila. Sobi se však v Laponsku i tak volně pohybují. Stádo většinou vede jedinec, který je k místu od malička vázaný a ostatní zvířata ve stádu jej následují. Sobí stádečka jsme tak často potkávali funět ve stínu vyšších borovic, jak je to znázorněné na fotografii výše.
Pod následujícím odkazem najdete video z finského Laponska a norského Nordkappu se sobím bonusem na konci.
sobí ozdoba v rezidenci Santa Clause poblíž finského Rovaniemi - léto 2018
ostatní zdroje:
www.visitfinland.com
