Švédské zvykové právo Allemansrätten - Příroda patří všem. Mohlo by fungovat i v Čechách?

Tímto zvykovým právem by se měli inspirovat naši politici, kteří téměř nechali schválit zákon omezující vstup do českých lesů. Samozřejmě věc trochu vytahuji z kontextu. Realita je trochu složitější. Problém našich zákonů je, že nové vyhlášky často zakládají na nové problémy, aniž by byly nějakým viditelným přínosem nebo řešením problému. Často prostě další problém umožní vytvořit.

Švédské zvykové právo Allemansrätten je nadřazeno jakýmkoliv lehkovážným úřednickým zásahům, a tak se nemůže jen tak stát, že se schválí vyhláška omezující svobodu občanů chodit do přírody a využívat ji.

Allemansrätten v doslovném překladu znamená „právo všech“ a svou podstatou vyjadřuje právo všech na přírodu. To znamená, že každý člověk má přístup do lesů, luk i jezer, nezávisle na tom, jestli jsou ve státním nebo soukromém vlastnictví. Každý smí sbírat lesní plody pro svou obživu a využívat přírodu ke stanování nebo k jinému druhu neinvazivního campingu.

Nikoho v zásadě nezajímá, jestli si postavíte stan u lesa, jezera nebo si tam zajedete s karavanem či obytnou dodávkou, pokud to podmínky umožňují. Toto právo sází a vychází ze selského rozumu. Z toho vyplývá jisté logické omezení, které se týká míst, kde je stanování vyloženě nesmyslné nebo nebezpečné. Vymlouvat se na Allemansrätten samozřejmě v některých takových případech nelze.

Lov a rybolov je ve Švédsku také regulován a například na rybaření je potřeba mít „fiskekort“, stejně jako u nás. To má samozřejmě své důvody, které jsou pochopitelné a vyjdou více najevo v další části článku.

Ve většině národních parků lze bez problému stanovat i rozdělat oheň. Nabízí se zde velké množství turistických chatek i chýší, kde bývá připraveno i dříví. Do přírody by se mělo nosit vlastní dříví, ale to lze spíše u karavanového campingu, než při toulkách se spacákem a batohem. Aktivity v národních parcích se vždy řídí místními pokyny, které velmi záleží na aktuální roční sezóně.

V roce 2014 jsem projížděl největším lesním požárem ve Švédsku od roku 1950. Je možné, že v budoucnu postihne svobodu volného rozdělávání ohně v přírodě omezení. I Švédsko čelí klimatickým změnám, které mohu jako dlouholetý pozorovatel opravdu potvrdit. V doporučeních se už ostatně píše, že lidé by se měli řídit aktuální klimatickou situací při výběru potravin do přírody. Ve dnech, kdy vládne sucho, by se tedy neměl rozdělávat oheň.

Allemansrätten není jen právo na přírodu, ale i odpovědnost za ni. Do přírody se doporučuje nosit sáčky na odpad, aby cokoliv, co si lidé přinesou, také odnesli a lopatku na zahrabání výkalů. Divokou zvěř je nutno pozorovat z dostatečně velké vzdálenosti a v přírodě se nesmí nechávat žádné hygienické pomůcky. To je zdůrazněno zejména v polárních oblastech Švédska, Norska a Finska.

Problémem jsou zde zejména odhozené tampony a vložky. Ty se nesmí smísit s volně tekoucí vodou, protože hormonální léky, jako je například antikoncepce, velmi negativně ovlivňují vodní ekosystém. Toto by v zásadě mělo platit zcela všude na Zemi, ale v polárních oblastech Skandinávie na to obzvlášť upozorňují turistické billboardy. Léky upravující hormony a antibiotika.

Jak se takové věci dostanou do vody? Zcela snadno. Stačí nechat přes noc pytel s odpadky venku před stanem nebo autem a noční zvěř jej roztahá po celém kempu. Odtud se pak snadno dostanou do spodní vody, protože k ránu většinou padá rosa nebo zaprší. To je z osobní zkušenosti.

Jak se dohlíží na dodržování zvykového práva? Popravdě, velmi těžce. Národní parky mají své hlídače, ale volná švédská příroda je tomuto právu vystavena napospas. Majitel malé dopravní firmy Kennerth mi u kávy vyprávěl, jak na švédskou přírodu podnikají nájezdy Italové s dodávkami i nákladními auty. Sbírají houby ve velkém a v chladících boxech je pak ilegálně dováží do Itálie. Chovají se ve švédských lesích jako kobylky.

Švédové většinou nehoubaří. Jedí v zásadě pouze lišky, ze kterých se připravuje omáčka. A ty jsou běžně k dostání v obchodech. Švédská příroda je však neskutečně bohatá na spousty jedlých hub. Profitují z nich ale hlavně cizinci. Pořádat takové ziskuchtivé nájezdy je samozřejmě barbarství, které může se zvykovým právem na přírodu každému nemálo otřást.

Právo na přírodu má ještě jedno omezení, o kterém se tolik nemluví, protože se týká jen určité skupiny zájmů. Je jím používání detektorů. To je ve Švédsku přísně zakázáno a vydávají se na něj povolenky.

Allemansrätten začne nabývat svého plného smyslu, když ho začneme spíše než právo chápat jako závazek. Jako takový nás stojí pouze respekt, který mu věnujeme. Vše ostatní je přirozené. Ve švédské přírodě není těžké takovému respektu dostát, neboť je úchvatná a rozmanitá. Respekt místních si získáte nejlépe projevem zájmu o švédskou přírodu, protože, ta je to největší, co tato severská země nabízí ze svého bohatství.

Co kdyby zavedla Česká republika právo na stejných principech, na kterých stojí švédské právo Allemansrätten? Když pomineme zásadní rozdíly v rozloze a poměru osídlení, je tu ještě jeden velmi zásadní rozdíl. Švédové přistupují ke své přírodě jako ke svému vlastnictví, ze kterého vyplývá odpovědnost. A to je něco, co v Čechách zcela postrádáme. Pokud vám nějaký zákon sdělí, že ta příroda je i z části vaše, je pravděpodobnější, že se k ní budete chovat s větším respektem.

Minulý režim zde dokázal naprosto vše zlikvidovat. A v lidech zasel pocit neodpovědnosti za své životní prostředí. A to je to, co Švédi přirozeně mají. Naprosto zde pomíjím excesy ve formě Grety Thunberg. Otevřeně řečeno, ona nemá s přirozeným smýšlením Skandinávců nic společného.

Švédská láska k přírodě je přirozená, ničím nenucená. Pro mě osobně byl můj život v této zemi obrovskou inspirací. V naší zemi často potřebujeme k věcem důvod, abychom je změnili. Ale Švédi ho nepotřebují. Příroda tvoří část jejich přirozenosti.

Takže pokud budeme chápat Allemansrätten nejen jako právo na přírodu, ale zároveň i jako odpovědnost za ni, má toto slovní spojení opravdový význam a může se stát nositelem náboje, který povede k opravdové změně, která nebude vycházet z omezení a zákazů, ale především z přirozené odpovědnosti za prostředí, ve kterém žijeme.

Zdroje: www.naturvardsverket.se