Švédský národní park Fulufjället - harmonie nad krajem severním

Je to možná nejkrásnější místo ve Švédsku. Tato nádherná divoká země skrývá spoustu krás. A místa kolem polárního kruhu jsou čarovná. Národní park Fulufjället neleží ani zdaleka na polárním kruhu. Nachází se ve středním Švédsku, v Dalarně. O svou krásu se dělí z části s Norskem.

Už jen sama jeho existence je překvapivá. Švédská krajina je pozvolná. Jedete v ní jako na vlnách. Nikde ani náznak takového obratu. V několika desítkách metrech vystoupáte vysoko nad krajinu a díváte se na ní z výšky, jako pán tvorstva.

Červená stezka, vedoucí z parkoviště, je vhodná i pro děti, neboť není nikterak náročná. Dovede vás až k nádhernému vodopádu Njupeskär, který si razí svoji cestu průlomem ve skalách. Ty se tu vzaly jakoby odnikud. Na vás potom je, zda se vydáte dál po červené trase do kopců a skal. A zde to opravdu stojí zato. Výhled, který nabízí stezka po vrstevnici, je magický a úchvatný. Najednou jste nad krajem, po kterém jste v aute jen plachtili. Zem se spojí s nebem a je to fascinující pohled. Vítají vás hory.

Jako vše na severu, je park v poměrně v nízké nadmořské výšce. Nejsou zde hory, jaké známe u nás. Zde jsme už téměř v tundře a není to nadmořská výška, nýbrž ta severní rovnoběžka, která tomuto místu propůjčuje svou divokost. Není divu, že tudy prochází hranice dvou zemí.

Snad nejpodobnější tomuto místu na severu je česká Šumava. Má podobný magický nádech. Energie jsou si zde podobné. Valící se ledovec zde zanechal spoustu údolí a osamocených kamenů.

Nahoře vás čekají dlouhé kilometry stezek, ale mnoho z nich vede bažinami a jsou použitelné jen v zimě pro běžkaře. To je zde ve Švédsku ostatně běžné. Čeká zde na vás spousta chýší, kde naleznete dřevo na oheň a můžete přespat ve spacáku. To se rozhodně vyplatí, protože kraj pod zapadajícím a vycházejícím sluncem vám nabídne neopakovatelnou podívanou. Stejně tak noční obloha, která není rušena žádným světelným smogem. Vše záleží na vaší smlouvě s počasím.

Dávejte však velký pozor na značení cest. Cesty pro běžkaře jsou použitelné opravdu jen v zimě, neboť vedou přes zamrzlá jezera. Přesto se potkávají a protínají s turistickými stezkami, takže je třeba pozorně číst mapu a signalizaci. Švédské a norské bažiny už pozřely mnoho mých bot.

Pro mě osobně je švédský národní park Fulufjället ztělesněním harmonie. Vodopád je kouzelný, ale byl to teprve ten výhled do kraje ze stezky po vrstevnici, který mě zbavil dechu. Dolů do údolí jsem se vracel jako jiný člověk. Něco z té scenerie ve mě na vždy zůstalo.

Prostředí je zde zcela unikátní. Možná i díky energiím zde roste nejstarší strom na světě, „Gammal Tjikko“. Jde o Norský smrk, který se datuje na stáří přes devět tisíc let. Botanici jistě znají způsob, jak se mu podařilo se celá ta staletí regenerovat.

Národní park Fulufjället je krásný svou rozmanitostí. Červená stezka začíná v údolí a vede vás po pěšinkách, později po lávkách, přes mokřady a smrkové lesy. Proto je začátek červené stezky příjemný i pro ne milovníky dlouhé chůze a menší děti. K vodopádu se dostanete relativně snadno. Z hlavního parkoviště je vzdálený dva kilometry.

Toho, kdo se vydá dál, čeká prudké stoupání po stezce a následně krásná cesta po vrstevnici, která nabízí neopakovatelný pohled na typický švédský kraj. Lesy, pastviny a nízké nebe, po kterém se prohání oblaka. Místy potkáte sněhovou pokrývku tam, kde sluneční paprsky nedosahují svou silou, a to dokonce i teď uprostřed léta. Sněhový jazyk mě tu překvapil natolik, že jsem se na něj bez váhání vrhl, jako malé dítě, se svítícíma očičkama a naprostou radostí.

Počasí se zde rychle mění a vytrvalý dopolední déšť střídá slunce. Oteplí se a marky se cupují na kousky. Komárům se líbí spíše dole v bažinách a lesích, kdežto na vrcholku po nich není ani stopy. Odtud se můžete vydat po dlouhých stezkách, které vás povedou kolem několika velkých jezer. Ta tvoří i náplň vodopádu Njupeskär, který působí, že bude stříkat vodu věčně. Vše tu působí zrovna tak, jako by se onen obrovský ledovec zrovna odvalil kamsi na jih a zde se po něm vše probudilo k životu.

K auto se vrátíte jistě opojeni krásou, ale také únavou. Není nic lepšího, než najít místo k přenocování a rozdělat oheň. Využijte proto několik přírodních kempišť, která se nacházejí u jezer podél silnice číslo 70, ze Särna do Idre. Říká se jim „lägerplats“ a téměř jistě zde naleznete dostatek soukromí a při troše štěstí i volné ohniště.

Silnice číslo 70 do Idre vás povede směrem k dalšímu krásnému národnímu parku Femundsmarka, který leží na norské straně. Zde jsme si užili spoustu legrace a ilegálně překračovali hranici přes plot, protože jsme sešli z cesty a ztratili se. Ale o tom až někdy v dalším článku.

Doufám, že se pro švédský národní park Fulufjället rozhodnete. Rozhodně stojí za návštěvu a troufám si říci, že je to místo, na které nikdy nezapomenete a budete se chtít vrátit zpět. Má to zde velké grády.