Článek
Do konce roku nás čeká několik magických dní. Štědrý den symbolizuje naši jakousi kulturu a tradice, které jsme si po staletí tvořili. Silvestr je naproti tomu dnem, kdy končí kalendářní rok a projevem vítání nového roku jsou bujaré oslavy. Občas se ale zapomíná na ještě jeden významný a velmi magický den. Tímto dnem je letos pátek 22. prosince. Zimní slunovrat. V čem je tolik zvláštní?
Kromě toho, že začíná zima, je zimní slunovrat znamením, že končí jeden cyklus a začíná další. Země dokončila svou dráhu kolem Slunce a začíná další. Kruh života se uzavírá a znovu otevírá. Někdy opomínáme samotný fakt cyklické povahy života. Přitom uvědomění si cyklů je jedním z jeho největších tajemství. Není důležité, jakou životní filosofii kdo má. Střídání cyklů si může uvědomit každý. Nádech střídá výdech. Zrození střídá smrt. Vše, co začíná, také končí. Přitom smrt není opakem života. Je opakem zrození. Co je mezi, je tajemství, které bylo některým lidem poodhaleno.
Zimní slunovrat je ideálním dnem na zastavení se, zapálení svíčky nebo vychlazení oblíbeného nápoje. Třeba jen krátké posezení na verandě, na balkóně nebo na zahradě o samotě. Nacítění cyklické povahy života. Chvilkové vzdání se denních všedních povinností. Navázání spojení se Zemí, životem jako takovým a přijetí pomíjivosti všech věcí. A také vyhlížení dalšího začátku. Dalšího kola a dalšího tance jménem život. Také není ničím jiným. Život je tanec energií.
Slunovrat může být právě tím dnem, kdy si lze uvědomit, že v životě nelze nic vybudovat a dokončit. Vše, co vybudujeme, se jednoho dne sesype nebo nás to přestane bavit. A že ten životní tanec spočívá ve stále dalších a dalších výzvách, které nikdy neskončí.
Tento magický večer má tu sílu nás informovat, že není účelem vše vzdát a nést se na iluzorním obláčku z iluzí. Může nám naopak ukázat, že i když vše, co tvoříme, jednou pomine, hloubku tomuto tanci energií dáváme právě my sami. A energii nelze ztratit ani nikde zapomenout. Je podstatou všeho. Pomocí energie tvoříme a také jí jsme. Hodnotu mívají věci, do kterých dáváme velké množství tvořivé energie.
Jak se to dělá? Každý vnímáme trochu jinak. Ale já mám největší radost z dělání věcí, u kterých si uvědomuji, že jsem. Je to velmi prosté a jednoduché, ale zásadní uvědomění. Činnost, u které si takový vnitřní stav neuvědomujeme a děláme ji čistě účelově a mechanicky, nás nenaplní. Smysl má to, kam dáváme kus sebe. Jen krok k uvědomění si, že jsme nekoneční Neboť ze sebe můžeme dávat jako z kouzelného pytlíku plného zlaťáků, jenž se nikdy nevyprázdní.
Nemusíme nutně změnit a překopat celý životní styl a hodnoty. Třeba jen v tento magický večer si o samotě uvědomit, „Já jsem a ať se v životě děje cokoliv, stále mám, co ze sebe dát“. Plně tento pocit v sobě procítit. Vnímáte něco, když si toto pomyslíte nebo řeknete nahlas?
Možná je tam lehký pocit chvilkové radosti a klidu a naděje. Možná se s ním dostaví „Satori“. To se občas stává, když na chvíli přestaneme přemýšlet a jen vnímáme.
V momentě, kdy tento pocit zažijeme jednou, budeme ho chtít zopakovat. A proč ne zrovna v den zimního slunovratu?
