Článek
Byzantská říše znala mnoho tyranů. Jen málokdo skončil tak brutálně jako císař Andronikos I. Komnenos. Muž, který celý život přežíval intriky a spiknutí se nakonec stal obětí rozzuřeného davu vlastních poddaných. Jeho smrt byla tak krutá, že se stala legendou. Dav jej zcela zhanobil.
Vyhnanec a tyran v masce reformátora
Andronikos se narodil kolem roku 1118 do nejmocnější rodiny říše. Byl příbuzný císaře Manuela I. a patřil k aristokratické elitě. Od dětství měl vše. Vzdělání, bohatství, vojenský výcvik i společenské postavení. Jen jednou schopností neoplýval. A to schopnost podřídit se autoritě. Neustále se zaplétal do intrik a milostných skandálů, často se ženami z nejvyšších kruhů. Jednou byl obviněn ze spiknutí proti císaři. Jindy z cizoložství. Několikrát dokonce skončil ve vězení, odkud se mu povedlo pokaždé vyváznout. Strávil spoustu let na útěku po celé Evropě a Blízkém východě. Byl hostem u různých slovanských vládců i Jeruzalémě.
Jeden z předchůdců, slavný císař Manuel I. Komnenos
Byl to pravý dobrodruh. Uměl se přizpůsobit. Po smrti císaře Manuela I. nastoupil na trůn jeho nezletilý syn Alexios II. Skutečnou moc však držela regentská vláda, která byla nepopulární a zkorumpovaná. Lid i část aristokracie toužili po silném vládci. Andronikos tuto příležitost vycítil dokonale. Vrátil se do Konstantinopole jako ochránce mladého císaře a obránce lidu proti zkažené elitě. Prezentoval se jako reformátor, který chce potrestat zloděje, obnovit spravedlnost a ochránit říši. Dav ho vítal.
Během několika měsíců odstranil všechny soupeře, nechal popravit regenty a dokonce se mu povedlo izolovat i mladého císaře, kterého nakonec nechal zavraždit, aby se sám mohl prohlásit za císaře. Zpočátku skutečně prosazoval reformy. Omezil moc šlechty, trestal korupci a chránil chudé před svévolí velmožů. Mnozí obyčejní lidé jej podporovali. Jenže jeho vláda se rychle změnila v teror. Začal vidět spiknutí všude. Každý šlechtic mohl být potenciální zrádce. Nepřítel mohl být na každém rohu převlečen za přítele. Následovaly popravy, konfiskace majetku a mučení. Lidé mizeli bez soudu.
Mapa Byzantské říše ke konci 12. století
Smrt, která otřásla dějinami
Císař postupně ztratil podporu všech vrstev. Šlechta jej nenáviděla a měšťané se báli. Roku 1185 vypuklo povstání. Zatímco byl Andronikos mimo hlavní město, tak jeho protivníci vyhlásili nového císaře. Když se vrátil, zjistil, že už je všechno jinak. Pokoušel se utéct se svou ženou a odplout lodí, ale byl zadržen. To co následovalo, patří k nejbrutálnějším scénám středověkých dějin. Rozzuřený dav jej vytáhl z lodi a vláčel ulicemi Konstantinopole. Lidé ho bili holemi, kameny a pěstmi. Plivali na něj, kopali a trhali mu vousy i vlasy. Během veřejného lynče přišel i o ruku a oko. Nakonec byl pověšen hlavou dolů mezi dvěma sloupy, kde také nalezl svou smrt.
Nezemřel jen proto, že byl tyran. Zemřel proto, že zklamal očekávání. Slíbil spravedlnost a přinesl strach. Byzantský lid byl zvyklý na intriky i tvrdou vládu, ale on překročil všechny hranice. Nicméně Byzantské říši to příliš stability nepřineslo. Sám Andronikos byl jedním z mála císařů, kteří osobně bojovali v bitvách a vedli vojska a říše potřebovala silného vůdce. Po jeho smrti tak říše vstoupila do období nestability, oslabení a postupného rozkladu.
Smrt císaře Andronika I. na miniatuře z 15. století
Na trůn nastoupil Izák II. Angelos a jeho vláda měla být návratem, ale ve skutečnosti se stal symbolem slabosti. Nedokázal ovládnout šlechtu, armádu ani finance. Místo reforem přišla korupce. Říše byla ekonomicky vyčerpaná. Provincie se začaly chovat stále samostatněji. Zároveň začínal sílit tlak zvenčí. Nezapomeňme, že se nacházíme v poslední éře 12. století. Byzantská říše už dávno není ta neporazitelná mocnost, přece jen, tak už o jedno století dříve prohrála klíčovou bitvu u Mantzikertu, která otevřela brány Turkům do Anatolie.
A tlak zvenčí neustále sílil. Na Balkán se vzbouřili Bulhaři a vytvořili si vlastní stát. Na západě rostla síla křižáckých států a na východě se znovu začínali pohybovat Turci. Příliš nepřátel a málo spojenců vyvrcholilo v katastrofu. Roku 1204 dobyla čtvrtá křížová výprava Konstantinopol a křesťanští rytíři vyplenili město, vyrabovali chrámy a rozebrali poklady. Zbytky státu se rozpadly na několik nástupnických útvarů.
Situace na Balkáně po čtvrté křížové výpravě
Konstantinopol ovládlo nové Latinské císařství, zatímco Řekové si vytvořili vlastní říše v Nikáji, Epiru a Trapezuntu. Teprve o desítky let později se podařilo město znovu získat. Ovšem to už lze mluvit spíše o takovém pradědečkovi „Nemocného muže na Bosporu“, jak se později říkalo Osmanské říši, protože neustále ztrácela území i moc, což vyvrcholilo dobytím samotného srdce Byzantské říše, tedy Konstantinopole sultánem Mehmedem II. Dobyvatelem roku 1453.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Andronikos_I_Komnenos
https://www.britannica.com/event/Crusades/The-Fourth-Crusade-and-the-Latin-empire-of-Constantinople
https://www.britannica.com/place/Byzantine-Empire/The-Fourth-Crusade-and-the-establishment-of-the-Latin-Empire
