Článek
Psalo se 13. září 1848 a byl obyčejný podzimní den ve státě Vermont, který se měl zapsat do učebnic neurologie po celém světě. Tehdy pětadvacetiletý stavební předák Phineas Gage udělal při odstřelu skály jednu zásadní chybu, po které mu následný výbuch prohnal lebkou masivní železnou tyč. Podle všech fyzikálních zákonů měl být na místě mrtvý. On ale nezemřel, vstal, mluvil a po čase se dokonce fyzicky zotavil. Z jeho lebky ovšem spolu s kusem mozku zmizelo i to, kým dříve býval.
Nejšikovnější předák na železnici
Phineas pracoval jako předák pro společnost Rutland a Burlington Railroad. Jeho úkolem bylo vést partu dělníků, kteří razili cestu pro nové železniční koleje skalnatým terénem poblíž městečka Cavendish ve Vermontu. Zaměstnavatelé jej považovali za jednoho z nejlepších lidí, které měli. Byl popisován jako bystrý, energický a zodpovědný, čímž si vysloužil oblíbenost u svých podřízených. Byl to zkrátka chytrý, slušný a tichý mladík. To vše ale měla ukončit jedna neopatrná vteřina.
Trať železnice Rutland & Burlington
K odstřelu skály se tehdy používala nebezpečná metoda. Do vyvrtané díry ve skále se nasypal střelný prach, přidal se zápalný drát, vše se zasypalo pískem nebo hlínou a nakonec se směs musela silně udusat speciální železnou tyčí, takzvaným pěchovadlem. Písek tam byl z jednoho kriticky důležitého důvodu, zabraňoval tomu, aby jiskra z tření kovu o kámen prach předčasně odpálila.
Okolo půl páté odpoledne se Gage chystal udusat další nálož. Jeho pěchovadlo nebyl žádný malý nástroj. Byla to na míru vyrobená železná tyč dlouhá přes 1 metr o průměru přes 3 centimetry a vážících okolo 6 kilogramů. Na jednom konci byla plochá pro dusání, na druhém zúžena do špičky. Když se chystal udusat prach, některý z dělníků za ním na něj promluvil. Phineas se ohlédl přes své rameno, ztratil na okamžik koncentraci a spustil tyč do díry. Asistent ale ještě nestihl nasypat ochranný písek. Těžké železo škrtlo o stěnu skály a vykřesalo jiskru.
Tyč zasáhla Gage pod levou lícní kostí, projela za levým okem a prošla levou přední částí mozku a vyletěla ven temenem hlavy. Její hybnost byla tak obrovská, že po opuštění lebky letěla ještě několik metrů vzduchem než s řinčením dopadla na zem, pokrytá krví a mozkovou tkání. Zasažený Phineas sebou začal škubat, ale k naprostému šoku všech přihlížejících tragédii po několika minutách začal mluvit, i když si mysleli, že právě zemřel. Dělníci jej naložili na povoz. Po celou dobu zhruba kilometrové cesty do nedalekého hotelu seděl vzpřímeně. Když dorazili na místo, vystoupil z vozu bez cizí pomoci a posadil se na židli na verandě, kde čekal na lékaře.
Když dorazil mladý místní lékař, naskytl se mu výjev jako z hororu. Jeden z doktorů, John Martyn Harlow později ve svých zápisech popsal, že pacientova lebka připomínala obrácený trychtýř. Při každém úderu srdce pulzoval z rány na temeni mozek a krev. Aby toho nebylo málo, když pacient zvracel, tak tlak v jeho těle vytlačoval další kusy mozkové tkáně ven z hlavy. Lékař mu ránu vyčistil, odstranil úlomky kostí a ránu uzavřel, ale nikdo nečekal, že se dožije příštího rána.
Jeden z ošetřujících lékařů, J. M. Harlow
Zázračné přežití a hrůzná proměna
Proti všem očekáváním přežil. Prošel si těžkou infekcí, ležel několik dní v kómatu a v deliriu, rodina už dokonce měla připravenou rakev. Přesto se po pár měsících jeho rány zacelily. Levým okem už nikdy neviděl a jizvy na tváři byly hrůzostrašné, ale fyzicky se zotavil natolik, že se mohl vrátit do normálního života. Jenže to, co se vrátilo, už nebyl Phineas Gage. Doktor začal brzy pozorovat drastické změny v jeho chování. Z tichého, slušného a pracovitého muže se stalo nezvladatelné zvíře.
Ztratil jakoukoliv sociální brzdu, stal se hrubým, netrpělivým a tvrdohlavým. Začal používat hrubé vulgarity, které mu dříve byly cizí, navíc ve společnosti žen i dětí. Když se pokusil vrátit na svou pozici předáka, společnost jej musela odmítnout, protože již nebyl tím, kým původně byl. Ztráta zaměstnání byla jen začátkem jeho nové bizarní životní etapy. Začal se za peníze ukazovat na poutích v Nové Anglii, kde hrdě pózoval se svou železnou tyčí, kterou nosil všude s sebou.
Zobrazení, kudy tyč proletěla
Okolo roku 1852 nastal v jeho životě nečekaný zvrat. Odcestoval do Jižní Ameriky, konkrétně do Chile, kde se mu podařilo získat práci jako kočí dostavníku na trase mezi Valparaisem a Santiagem. Řízení šestispřeží koní v těžkém horském terénu vyžadovalo obrovské soustředění, plánování a sociální interakci se zahraničními cestujícími. Tato denní rutina zafungovala skvěle jako rehabilitace. Mozek prokázal takzvanou neuroplasticitu. Okolní zdravé tkáně částečně převzaly funkce zničeného frontálního laloku a Gage se dokázal částečně znovu začlenit do společnosti.
Konec v San Franciscu
V roce 1859 se jeho zdraví ale začalo prudce zhoršovat. Začal trpět těžkými epileptickými záchvaty, což byl častý pozdní následek těžkého poranění mozku. Vrátil se do USA ke své rodině, která v té době žila v San Franciscu. Tam také v květnu 1860, pouhých dvanáct let po své nehodě ve věku 36 let zemřel. Když se o jeho smrti dozvěděl doktor Harlow, rozhodl se dotáhnout tento medicínský příběh do konce. Požádal rodinu o něco, co se dnešní optikou může zdát poněkud morbidní, chtěl jej exhumovat.
Rodině vysvětlil obrovský vědecký význam celého případu a požádal o svolení k otevření hrobu, rodina s touto prosbou nakonec souhlasila. V roce 1867 byla jeho lebka vyjmuta z hrobu v San Franciscu a odeslána doktoru Harlowovi zpět do Nové Anglie. Harlow tak dostal unikátní příležitost přesně zdokumentovat dráhu, kudy tyč lebkou prošla a určit rozsah poškození kostí. Později vydal rozsáhlou zprávu, která navždy změnila pohled na lidský mozek a stala se základním kamenem neurologie a psychologie.
Případ Phinease Gage přinesl totiž tři naprosto zásadní objevy. Do poloviny 19. století se lékaři přeli, zda mozek funguje jako jeden nerozlišitelný celek nebo zda mají jeho různé části na starosti odlišné úkoly. Tento případ poskytl nezpochybnitelný důkaz, že specifické části mozku řídí konkrétní funkce. Také se ukázalo, že osobnost, sociální chování, empatie a schopnost plánovat nejsou formovány jen jakousi nehmotnou esencí nebo výchovou, ale jsou fyzicky ukotveny ve frontálním laloku našeho mozku. Jakmile je tato tkáň zničena, člověk se doslova stane někým jiným. A skutečnost, že se Gage dokázal po letech v Chile částečně adaptovat a zvládat vysoce náročnou práci kočího, dala doktorům nápovědu o neuvěřitelné schopnosti mozku vytvářet nová spojení a částečně kompenzovat i takto rozsáhlé a masivní poškození.
Zdroje:
https://www.verywellmind.com/phineas-gage-2795244
https://www.britannica.com/biography/Phineas-Gage
https://en.wikipedia.org/wiki/Phineas_Gage
https://www.uakron.edu/gage/story.dot
