Rudolf Habsburský: Jediný syn Františka Josefa I., který trpěl syfilidou a spáchal sebevraždu

Když se 21. srpna 1858 ve Vídni rozezněla dělová salva, celá říše jásala. Císařskému páru, Františku Josefu I. a Alžbětě Bavorské, se totiž po dvou dcerách konečně narodil tolik očekávaný mužský dědic. Novorozený arcivévoda dostal jméno Rudolf na počest zakladatele habsburské dynastie. Zdálo se, že budoucnost jedné z nejmocnějších monarchií světa je zajištěna. O třicet let později se však tento sen rozplynul v kaluži krve na loveckém zámečku Mayerling.

Zárodek Rudolfovy celoživotní psychické nestability byl zaset už v jeho raném dětství. Zatímco císařovna Sissi před dvorskými povinnostmi neustále prchala do zahraničí a o syna nejevila zpočátku velký zájem, otec František Josef měl o výchově následníka trůnu jasnou představu. Z chlapce musel vyrůst voják. Když bylo Rudolfovi pouhých šest let, byl mu přidělen jako vychovatel generálmajor hrabě Leopold Gondrecourt. Tento muž aplikoval na křehkém, neurotickém a velmi inteligentním chlapci sadistické metody, které by dnešní optikou byly klasifikovány jako týraní.

Gondrecourt budil malého prince tím, že mu v ložnici střílel z pistole těsně u uší, nutil jej cvičit v dešti a sněhu až do úplného vyčerpání a poléval ho ledovou vodou. Jednou dokonce nechal malého Rudolfa samotného uprostřed obory v Lainzu a namluvil mu, že na něj z křoví zaútočí divoký kanec. Výsledkem této vojenské výchovy byl ustrašený chlapec, který trpěl nervovými tiky. Situaci zachránila až jeho matka Sissi, která si na císaři vynutila Gondrecourtovo odvolání. Nový vychovatel sice Rudolfovu psychiku stabilizoval a podpořil jeho zájem o přírodní vědy a literaturu, ale hluboké šrámy na duši budoucího císaře už zůstaly.

Jak Rudolf dospíval, propast mezi ním a jeho konzervativním otcem se prohlubovala. Byli jako oheň a voda. František Josef I. byl byrokrat ze staré školy, který věřil v božský původ své moci, absolutní poslušnost a armádu. Jeho syn byl naopak vzdělaný intelektuál, který hovořil několika jazyky a jeho myšlení formovaly liberální myšlenky 19. století. Korunní princ ostře kritizoval spojenectví s Pruskem, které považoval za zhoubné, a místo toho prosazoval orientaci na Francii. Viděl, že mnohonárodnostní říše se bez zásadních reforem, sekularizace a federalizace dříve či později rozpadne. Jeho vize byly prorocké, ale na vídeňském dvoře naprosto nepřijatelné.

Císař synem pohrdal, považoval ho za slabocha a muže žijící ve fantazii. Odmítal jej pustit k jakémukoliv reálnému politickému rozhodování. Rudolf svou frustraci ventiloval tím, že pod pseudonymem Julius Felix tajně psal do liberálního deníku články kritizující vládní politiku. Z pozice následníka trůnu se tak stal de facto politickým disidentem ve vlastní zemi. Jako následník trůnu měl také povinnost zajistit dynastii dědice. V roce 1881 byl z politických důvodů oženěn s belgickou princeznou Štěpánkou. Od začátku šlo o katastrofu. Štěpánka neměla s Rudolfem nic společného. A ačkoliv se jim o dva roky později narodila dcera Alžběta, jejich vztah brzy ochladl na bod mrazu.

Rudolf před dvorskou nudou, pocitem politické zbytečnosti a nefungujícím manželstvím prchal do vídeňského nočního života. Začal se stýkat s pochybnou společností, trávil noci v zapadlých hospodách na předměstí. Především ale propadl neukojitelné promiskuitě, jeho postelí prošly desítky až stovky žen, od dvorních dam přes herečky až po prostitutky z těch nejnižších vrstev. Nespoutaný sexuální život si brzy vybral krutou daň. Nakazil se tehdy neléčitelnou a smrtelnou pohlavní chorobou – syfilidou. Tragédií bylo, že nemoc přenesl i na svou manželku Štěpánku. Infekce způsobila zánět jejích reprodukčních orgánů, kvůli kterému belgická princezna zůstala trvale neplodná. Habsburská dynastie tak definitivně přišla o naději na legitimního mužského dědice z této linie.

Fyzické i psychické utrpění, které syfilis přinášel, bylo zničující. Rudolf trpěl prudkými bolestmi hlavy, kloubů a záněty očí. Dvorní lékaři mu předepisovali tehdy běžné, avšak smrtící léky. Princ začal užívat obrovské dávky morfia a k tlumení vedlejších účinků přidával kokain, to vše bohatě splachoval alkoholem. Z kdysi pohledného a bystrého mladíka se stala troska. Vypadávaly mu vlasy, zestárl o dvacet let, trpěl záchvaty zuřivosti, těžkými depresemi a paranoiou. Bál se atentátu a tak po zámku chodil s nabitým revolverem. Jeho fascinace smrtí, která v něm dřímala už od dětství, se změnila v posedlost. Zastával názor, že jeho život už nemá smysl. Věděl, že fyzicky chátrá, že se císařem pravděpodobně nikdy nestane, a i kdyby ano, kvůli svému zdravotnímu stavu by říši nedokázal vládnout.

V roce 1888 byl už pevně rozhodnutý, že svůj život skončí. Jako typický romantik konce 19. století však nechtěl odejít sám. Hledal ženu, která by s ním sdílela jeho hrůzný konec. Nejprve oslovil svou dlouholetou a nejoblíbenější milenku, které navrhl, aby se společně zastřelili, ta však odmítla. V té době však následníkovi trůnu zkřížila cestu Mary Vetserová. Byla to dcera z bohaté rodiny, které bylo pouhých sedmnáct let. Mary byla Rudolfem doslova posedlá. Viděla v něm tragického, nepochopeného hrdinu z romantických románů. Pro třicetiletého, zničeného prince nebyla Mary osudovou životní láskou, ale nástrojem. Byla to naivní, fanaticky oddaná dívka, která byla ochotná s ním zemřít.

Dne 28. ledna odjel Rudolf na svůj lovecký zámeček Mayerling v malebném údolí Vídeňského lesa. Mary Vetserovou tam nechal tajně propašovat. Následující den se princ omluvil z rodinné večeře ve Vídni s tím, že je nachlazený. Noc z 29. na 30. ledna strávil pár společně. Nad ránem princ napsal několik dopisů na rozloučenou, svému otci však žádný nezanechal. V časných ranních hodinách vzal revolver a svou milenku střelil do spánku, pravděpodobně když spala nebo ležela s otevřenýma očima. Květiny, které se později našly u jejího těla naznačují morbidní rituál. Rudolf poté zřejmě několik hodin seděl vedle její mrtvoly. Kolem sedmé hodiny ranní přiložil zbraň k vlastní hlavě a stiskl spoušť.

Zpráva, která dorazila do Vídně, císařským dvorem otřásla. První reakcí mocenského aparátu byla absolutní panika a snaha o ututlání pravdy. První oficiální zpráva pro tisk zněla, že korunní princ zemřel na zástavu srdce. Tato lež se však nedala udržet dlouho, zvláště když ze zahraničního tisku začaly prosakovat informace o střelných ranách. Dvůr musel přiznat sebevraždu, což vytvořilo obrovský problém s katolickou církví. Sebevrah nemohl být pohřben v posvěcené půdě, natož v rodinné hrobce Habsburků. Císař František Josef I. musel vyvinout extrémní diplomatický tlak na Vatikán a lékaři museli vystavit pochybné prohlášení, že Rudolf jednal v „pomatení smyslů“. Až poté papež Lev XIII. povolil církevní pohřeb v Kapucínské kryptě.

Mnohem horší osud čekal Mary Vetserovou. Její přítomnost na Mayerlingu a smrt musela být před veřejností dokonale utajena. Její tělo bylo ponecháno v komoře, zatímco se dvůr staral o Rudolfa. O den později byli její strýcové přinuceni přijet na Mayerling v noci. Mrtvou dívku museli obléci do kabátu a posadit ji do kočáru mezi sebe. Aby mrtvola během cesty nepadala, prostrčili jí pod šaty násadu od koštěte. Takto byla tajně, v mrazivé noci, propašována do nedalekého kláštera Heiligenkreuz, kde ji bez obřadu zakopali jako zvíře. Její matka nesměla na pohřeb a z Vídně byla dočasně vyhoštěna.

Výstřely v Mayerlingu neukončily jen dva mladé životy, ale v podstatě zpečetily i osud celé monarchie. František Josef I. po smrti syna ještě více zkostnatěl a uzavřel se do sebe. Císařovna Sissi oblékla černý šat, který nesundala až do svého vlastního zavraždění v roce 1898, a stala se bloudícím duchem bez domova. Jelikož Rudolf nezanechal mužského dědice, následnictví přešlo na císařova bratra Karla Ludvíka a následně na jeho syna, Františka Ferdinanda d'Este. Atentát na tohoto následníka v Sarajevu o 25 let později zažehl první světovou válku a pohřbil říši, kterou se Rudolf kdysi tak zoufale snažil zmodernizovat. Tragedie v Mayerlingu tak nebyla jen osobním neštěstím nemocného a zlomeného prince, ale prvním tahem umíráčku celé habsburské monarchie.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Korunn%C3%AD_princ_Rudolf

https://www.denik.cz/ze_sveta/princ-rudolf-mary-vetsera-zahadna-smrt.html

https://www.britannica.com/biography/Rudolf-Archduke-and-Crown-Prince-of-Austria

https://crownprincerudolph.com/time-line-of-the-life-of-rudolph/