Ludvík II. Bavorský: Homosexuál a šílenec, který nadevše miloval umění

Ludvík II. Bavorský vstoupil do dějin jako pohádkový král, který místo válčení a intrik stavěl hrady, podporoval hudbu a žil ve vlastním světě. Jenže pohádky bývají často temné. Jeho životní příběh je směsí oslnivého vkusu, tragické izolace, milostných tajemství a záhadné smrti, která dodnes vyvolává otázky.

Narodil se v roce 1845 jako následník bavorského trůnu Ludvík Otto František Vilém. Už od dětství působil jinak než ostatní chlapci, protože byl velmi uzavřený, melancholický, rád četl Shakespeara a fascinovala ho gotická architektura. Po náhlé smrti otce Maxmiliána II. usedl na trůn v osmnácti letech. A od prvního dne bylo jasné, že Ludvík není typický panovník. Vládnutí ho nezajímalo. Politiku považoval za špinavou záležitost. Spíše než vládní jednání ho lákaly opery, literatura a umění. Jako by se narodil do špatného století. Svět železnice, kapitalismu a pruského militarismu mu byl cizí. Chtěl být králem v zemi snů, a tak si ji začal stavět sám.

Ludvík našel životní vášeň v hudbě Richarda Wagnera. Okamžitě po nástupu na trůn ho povolal do Mnichova, zaplatil mu vše, nač si vzpomněl, a štědře financoval jeho díla. Byl uchvácen jeho hudbou, zejména dramatickými operami s mytologickými náměty. Ve Wagnerovi viděl nejen hudebního génia, ale téměř nadpozemskou bytost. Jejich vztah ale nebyl jen umělecký. Mnozí historikové se domnívají, že Ludvík se do Wagnera zamiloval, byť zřejmě platonicky. Dochovaly se dopisy, v nichž Ludvík vyjadřuje svou oddanost a obdiv hraničící s posedlostí. Wagner později Ludvíka zneužíval, manipuloval jím a nechal si od něj platit nákladný životní styl, až ho nakonec král vyhnal.

Zatímco Bismarck sjednocoval Německo železem a krví, Ludvík stavěl hrady. Ne jeden. Rovnou několik. Jeho nejznámější stavbou je bezesporu zámek Neuschwanstein, inspirovaný středověkými legendami, gotikou a Wagnerovými operami. Dodnes vypadá jako kulisa z disneyovské pohádky a nebyla by to náhoda. Walt Disney se prý Neuschwansteinem skutečně inspiroval. Ludvík ale pokračoval dál zámkem Linderhof, Herrenchiemsee (což je kopie Versailles) a dalšími. Všechny tyto projekty byly absurdně drahé, často nedokončené a budované z čisté estetiky bez praktické funkce. Sloužily mu jako úniky z nepříjemné reality. Král v nich žil sám, spával přes den a v noci bděl, hostil iluzorní dvory a odmítal lidský kontakt.

Ludvík nikdy neuzavřel manželství. Byl krátce zasnoubený s princeznou Sofií, sestrou slavné císařovny Sisi, ale zásnuby zrušil. Oficiálně kvůli svému uměleckému zaměření, ale pravděpodobně spíš kvůli své homosexualitě, kterou v tehdejší době nebylo možné veřejně přiznat. Zachovaly se ale jeho velmi intimní dopisy adresované mladým mužům. Psal jim s láskou, něhou, občas i erotickým podtextem. V 19. století byl takový život nejen nepřijatelný, ale i trestný. Ludvík proto musel svou orientaci skrývat. To ještě víc přispívalo k jeho izolaci a duševnímu rozkladu.

O Ludvíku II. Bavorském se často mluví jako o „šíleném králi“. Zapsal se do historie jako panovník, který raději stavěl pohádkové zámky a podporoval opery než aby řídil stát. Izoloval se od lidí. Žil v noci, spal ve dne a vyhýbal se audiencím i politickým jednáním. Byl skutečně psychicky nemocný nebo jen příliš odlišný pro dobu v níž žil? V roce 1886 byl oficiálně prohlášen za nesvéprávného. Lékařská komise, která měla rozhodnout o jeho duševním stavu jej ale nikdy osobně nevyšetřila. Spoléhala se pouze na výpovědi jeho služebnictva a pozorování z dálky. Důvody? Izolovanost, výstřední chování, posedlost uměním a extravagantní projekty. Jenže v dnešních očích bychom možná stejná „symptomy“ hodnotili jinak.

Ludvík byl člověk s hlubokou vnitřní citlivostí, láskou k hudbě, přírodě a romantickým ideálům. Jeho homosexualita, kterou musel celý život skrývat ho stavěla do neustálého konfliktu se společenskými normami 19. století. V kombinaci s tlakem královské funkce a nepochopením okolí je otázka zda trpěl duševní chorobou nebo spíše důsledky životní samoty, izolace a utlačování své identity. Jeho noční životní rytmus, odmítání fyzického kontaktu s lidmi, imaginární hostiny nebo preference architektury před politikou mohou být známky poruchy, ale i obranné reakce na svět, v němž se necítil doma. Byl to muž, který se snažil vybudovat si vlastní realitu, protože ta skutečná ho děsila a nenaplňovala.

Smrt Ludvíka je jedním z největších nevyjasněných dramat evropské historie. Pouhé chvíli poté, co byl sesazen a internován v zámku Berg u Starnberského jezera byl král nalezen mrtvý, utopený v mělké vodě spolu se svým psychiatrem, doktorem Bernhardem von Guddenem. Zpráva o smrti byla šokující. Oficiální verze tvrdila, že Ludvík utonul během večerní procházky, pravděpodobně ve stavu duševní nepříčetnosti. Ale voda byla v místě nálezu sotva po pás. Král byl výborný plavec. A především jeho tělo neneslo známky typického utonutí.

Původní hypotéza hovořila o tom, že Ludvík ve stavu zoufalství a ztráty moci skočil do jezera, aby ukončil svůj život. Avšak žádný dopis na rozloučenou se nenašel, a jeho nálada prý v onen den byla klidná. Další variantou je, že Ludvík měl stále mnoho loajálních stoupenců. Jeho stav byl přinejmenším diskutabilní. Vlivné politické kruhy se mohly obávat jeho návratu na trůn. Teorie tvrdí, že Ludvík byl umlčen. Některé pozdější pitvy a svědectví mluvily o střelné ráně, která se však nikdy oficiálně nevyšetřovala. Poslední teorií je, že se král pokusil o útěk a snažil se uplavat, ale během pokusu v ledové vodě ho postihla mrtvice nebo infarkt.

Dodnes zůstává smrt Ludvíka obestřena tajemstvím. Dokumenty jsou neúplné, důkazy zničeny nebo nikdy neexistovaly. Jediné, co je jisté, že 13. června 1886 odešel z tohoto světa král, který nikdy nechtěl vládnout z trůnu, ale jen ze snu. Ludvík II. nebyl nebezpečný tyran. Nepáchal zločiny, nevedl války, netoužil po moci. Pokud byl šílený, pak jedině šíleným básníkem, nebyl to žádný despota. A právě proto jeho příběh dodnes fascinuje, protože je zrcadlem toho jak snadno může být člověk označen za blázna, když zkrátka jen není jako ostatní. Nejspíše to byl pouze prostý muž, který se pouze narodil ve špatné době a na špatném místě.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_II._Bavorsk%C3%BD

https://www.bavarikon.de/king-ludwig-2

https://www.ammergauer-alpen.de/en/kultur/koenig-ludwig-seine-schloesser

https://www.britannica.com/biography/Louis-II-king-of-Bavaria