Článek
Byzantská říše byla na přelomu 10. a 11. století impériem, které ztrácelo dech. Do tohoto labyrintu intrik a střetu ambicí vstoupil nový císař Basileios II. Jeho vláda trvala téměř pět dekád a zapsala se do historie nejen jako období vojenské síly a hospodářské stability, ale i krutosti, která mu vynesla nechvalnou přezdívku Bulharobijec. A ta nevznikla náhodou. Když nastoupil na trůn bylo mu pouhých osmnáct let. Jenže být císařem Byzance neznamenalo držet v rukou moc. Dvorská politika v Konstantinopoli byla spletenec ambicí různých frakcí a nezkušení císaři byli často jen pouhou loutkou v rukou mocných generálů.
Válka s Bulhary
Na rozdíl od svých předchůdců nebyl Basileios typem panovníka, který by se koupal v přepychu. Nenavštěvoval divadla a nepořádal hostiny. Jeho vášní byla kázeň, armáda a válka. Byl posedlý kontrolou, nejen nad říší, ale i nad sebou samým. Také se musel potýkat s mnoha hrozbami. Arabské nájezdy, rebelie šlechticů i rozpadající se autoritou v provinciích. Ale jeho největším protivníkem se stal muž, který se odmítl říši podřídit. Byl jím vládce bulharského státu car Samuel, jenž ovládal rozsáhlé oblasti na Balkánu. Byzantská říše a Bulharsko spolu soupeřily už po staletí. Ale tento konflikt byl jiný. Více než tři desetiletí se obě strany přetahovaly o města, pevnosti a horské průsmyky. Boje se táhly od Thesálie až po dnešní Srbsko a každý krok vpřed byl zaplacen krví.
Rozmach Byzantské říše v roce 1025
Rok 1014 znamenal zlom. Po desetiletích bojů se Basileios rozhodl zasadit Samuelovi rozhodující úder. K bitvě došlo u Kleidionu, horského průsmyku v dnešním Bulharsku. Samuelova armáda vybudovala silné opevnění v úzkém údolí, kde chtěla byzantské vojsko zastavit. Jenže císař poslal část svých sil na obchvat. Bulhaři byli překvapeni a jejich linie se zhroutila. Výsledek byl katastrofální. Tisíce mužů padly a asi 15 000 jich bylo zajato. Basil nechal oslepit všechny zajatce s výjimkou každého stého, jemuž ponechal jedno oko, aby mohl ostatní odvést domů. Když se car Samuel dozvěděl, že se k němu vrací tisíce zmrzačených mužů, tak utrpěl mrtvici a ještě téhož roku zemřel.
Po vítězství u Kleidionu se byzantské praporce znovu rozvinuly nad Balkánem. Basil věděl, že porážka Bulharů není jen vojenský úspěch, ale i okamžik, kdy se může změnit mapa jihovýchodní Evropy. Zbylé bulharské síly se pokoušely klást odpor, ale jejich vůdce byl mrtev a morálka zlomena. Do několika let se tak Bulharsko stalo definitivně součástí Byzantské říše. V Konstantinopoli zavládla euforie. Po staletích ústupů říše opět rostla.
Byzantská armáda poráží Bulhary v bitvě u Kleidionu
Znovuzrození a pád impéria
Basileios zůstával chladným. Sláva ho tolik nezajímala. Věděl, že vítězství je jen začátek nové a možná těžší bitvy. Bitvy o udržení moci. Říše byla mozaikou národů, jazyků a náboženství. Každá provincie měla své zájmy a šlechtické rody se často cítily mocnější než samotný vladař. Císař pochopil, že největším nebezpečím nejsou cizí armády, ale vlastní aristokracie. Zavedl proto přísná pravidla proti hromadění půdy v rukou bohatých rodů. Zakázal prodej rolnické půdy velmožům, čímž chtěl ochránit základ armády, tedy svobodné sedláky, kteří sloužili jako vojáci. Tím si vysloužil nenávist aristokratů, ale i respekt prostého lidu.
Jeho vláda byla tvrdá, ale spravedlivá. Kdo plnil povinnosti, tak mohl prosperovat, kdo se snažil obejít zákony, čelil neúprosné odplatě. Za jeho vlády dosáhla říše znovu územní expanze jakou nepamatovala od dob Justiniána I. v 6. století. Po pokoření Bulharska se jeho armády obrátily na východ, kde zpevnily hranice v Malé Asii a potlačily povstání v Gruzii. Dokonce se mu podařilo sjednat spojenectví s Kyjevskou Rusí.
Ale každé vítězství má svou cenu. Celý život se věnoval říši a na konci zůstal sám. Jeho bratr Konstantin VIII. byl slabý muž bez ambicí a zkušeností. Po Basileiově smrti v roce 1025 se ukázalo, že impérium sice stojí pevně, ale postrádá vůdce, který by jej udržel pohromadě. Ironií osudu bylo, že po jeho smrti se vše, co tak tvrdě vybudoval začalo pomalu rozpadat. Aristokracie získala znovu moc a armáda ztratila disciplínu a impérium se během několika desetiletí proměnilo v neschopného obra, který začal opět strádat. Ani ne o půl století později Byzanc prohrála zásadní bitvu u Mantzikertu, která se stala branou Turků do Malé Asie.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Basil-II
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Kleidion
https://cs.wikipedia.org/wiki/Basileios_II._Bulgaroktonos
https://greekreporter.com/2025/08/12/byzantine-emperor-blinded-soldiers/
