Článek
Máme skvělé pivo, nádherné památky a jednu z nejbezpečnějších zemí na planetě. Přesto se cizinci, kteří se zde pokoušejí žít, cítí jako kůl v plotě. Nová data nám vystavila nelichotivé vysvědčení. Je to každoroční rituál. Chválí českou dopravu nebo nízkou kriminalitu. Jakmile ale dojde na kolonku přívětivosti a snadnosti usazení, tak padáme strmě dolů. Podle portálu Seasia jsme na tom letos obzvlášť bídně. Skončili jsme druzí od konce.
Nejméně přátelské země za rok 2025
Ledová sprcha pro českou pohostinnost
Zatímco na dovolené v Praze si turisté často nemohou vynachválit levný alkohol a architekturu, tak cizinci, kteří se zde snaží zapustit kořeny, naráží do zdi. V kategorii přívětivost nás vnímají jako uzavřenou komunitu, do které neexistují jednoduché vstupní dveře. Hůře než Česko dopadl v hodnocení pouze Kuvajt. To je společnost, ve které se ocitáme. Nechali jsme za sebou i země, které jsou tradičně považovány za příliš byrokratické. Pro běžného Čecha je to možná šokující zjištění. Považujeme se za národ se smyslem pro humor, který se rád druží v hospodě. Jenže pohled zvenčí ukazuje, že se družíme rádi, ale jen mezi sebou.
Cizinci nehodnotí ani tak otevřenou nenávist jako spíše nezájem. Nejčastěji zmiňují, že si v Česku nelze najít místní přátele. Češi si prý udržují své školní party a okruhy známých od dětství a pro naplaveniny, natož ty zahraniční, už v jejich bublině není místo. Dalším faktorem je jazyková bariéra a neochota mluvit anglicky mimo turistická centra, což vnímají jako aroganci. A pak je tu náš pověstný zákaznický servis. Číšník, který se neusmívá nebo úřednice, co koulí očima, když jí nerozumíte, na mezinárodním žebříčku body nepřidají.
Při pohledu na žebříček nejméně přátelských zemí je vidět zajímavý trend. Často se na dně spolu s námi potácejí naši sousedé, Německo a Rakousko. Zdá se, že středoevropský prostor je specifický svou rezervovaností a důrazem na soukromí. Rakušané si v minulých letech také sáhli na dno žebříčku. Je to tedy kulturní specifikum, na které by si cizinci měli prostě zvyknout? Do jisté míry nejspíše ano. Nemůžeme se ze dne na den změnit v hlučné a objímající Italy či Španěly. Na druhou stranu, umístění na druhém místě od konce na celém světě je varovným signálem. V době, kdy se snažíme lákat zahraniční talenty je tato pověst spíš ekonomickou nevýhodou.
Anketa
Zdroj: Seasia.co
