Harold Godwinson jednou provždy zničil vikingy. Z vítězství se však dlouho neradoval

Harold Godwinson byl poslední anglosaský král Anglie a jeho život byl snem i tragédií. Byť se narodil do rodiny, která měla v Anglii obrovskou moc, tak neměl královský původ. Jeho otec byl jedním z nejbližších rádců dánského krále Knuta Velikého, který v první polovině 11. století ovládl Anglii, Dánsko, Norsko i části Švédska. Rod Godwinů byl pevně spojen s mocí a intrikami a tedy Harold vyrůstal v prostředí, kde politika byla stejně důležitá jako meč.

Naučil se nejen bojovat, ale i vyjednávat a manévrovat se silnými soupeři. Po smrti Knuta začala Anglie upadat do chaosu. Nástupci se střídali, moc se tříštila a Godwinsonové z toho dokázali těžit. Harold se postupně stal hrabětem i nejbohatšího a nejvlivnějšího Wessexu na jihu Anglie.

Na trůně se nakonec na více než dvacet let usadil Eduard Vyznavač. Byl bezdětný, a proto se začalo brzy spekulovat, kdo zdědí anglickou korunu a Harold se stal jedním z jeho nejbližších rádců. Eduard mu ovšem nikdy plně nedůvěřoval. Roku 1064 se měl údajně Harold dostat do Normandie, kde jej přijal vévoda Vilém, kde mu měl slíbit, že po smrti Eduarda Vyznavače mu pomůže získat anglický trůn. V lednu roku 1066 Eduard skutečně umírá a králem se stává právě Harold Godwinson. A brzy se proti němu postaví dvě významné figurky na tehdejší šachovnici středověké Evropy.

Rok 1066 byl pro Anglii doslova rokem apokalypsy. Sotva nový král usedl na trůn, tak ze severu se přihnal král Norska a poslední velký vikingský dobyvatel Harald Hardrada. Hardrada byl zkušený bojovník, který už bojoval v Rusku, Konstantinopoli i středomoří. A spolu s vyhnaným bratrem anglického králem Tostigem, který chtěl pomstu shromáždili obrovskou flotilu a vylodili se v Yorkshiru. Již v září jejich vojsko přemohlo místní anglickou armádu u Fulfordu a otevřelo si cestu k dobytí severní Anglie. Situace vypadala kriticky, pokud by Vikingové upevnili svou moc znamenalo by to, že se Anglie stane opět kořiští nájezdníků, kteří sužovali životy anglosasů poslední dvě staletí.

Když se Harold Godwinson dozvěděl o invazi, neváhal. Shromáždil vojsko a urazil několik stovek kilometrů z Londýna k Yorku za necelé dva týdny, to byl na tehdejší dobu výkon, který se dodnes považuje za jeden z největších vojenských pochodů středověku. Rozhodl se zaútočit okamžitě, bez čekání na posily. Věděl, že překvapení je jeho jedinou šancí.

Vikingové měli část své výzbroje na lodích. Byli přesvědčení, že Angličané dorazí až za několik dní. Namísto toho se proti nim znenadání vyřítila Haroldova armáda. Začal krutý boj. Vikingové se houževnatě bránili, ale byli zaskočení a oslabení. Severští nájezdníci byli ovšem bojem zocelení. Údajně jediný norský bojovník držel most přes řeku Derwent a sám odrazil desítky Angličanů, než byl probodnut kopím zespodu.

Bitva trvala celé hodiny a skončila naprostým vítězstvím Angličanů. Norský král v bitvě padl, když byl zasažen šípem do krku, jeho spojence Tostiga zabili Angličané přímo na bojišti. Z 300 lodí, které Vikingové přivezli se zpět do Norska vrátilo přibližně 20 lodí. Byla to drtivá porážka, která ukončila více než dvě století vikingských útoků na Anglii a Harold se tak stal zachráncem Anglie, ale radost z vítěství mu vydržela jen pár dnů.

Po vyčerpávajícím vítězství u Stamford Bridge stihl sotva král popadnout dech a už musela táhnout zpět na jih. Jeho armáda byla zdecimovaná, vojáci vyčerpaní a zranění. Přesto se okamžitě vydal zpět, aby čelil nové hrozbě v podobě Viléma, později známého pod jménem Vilém Dobyvatel. Ten se vylodil v zálivu Pevensey s armádou rytířů, lučištníků a pěšáků. Vilém nebyl obyčejný protivník. Byl to zkušený válečník, který svou moc v Normandii vybudoval železem a krví. Tvrdil, že mu Harold přísahal věrnost a slíbil podporu jeho nároku na anglický trůn. Teď si přijel pro to, co považoval za své.

Když se Harold přiblížil k Londýnu ze své cesty ze severu, měl na výběr jestli vyčkat a posílit armádu a nechat Normany, aby se vyčerpali nebo se jim postavit hned. Rozhodl se opět riskovat, možná proto, že chtěl ukázat opět odhodlání a posílit morálku armády, také se bál, že Vilémovi budou přibývat další posily. Nakonec ale zaujal silnou defenzivní pozici na kopci Senlac.

Bitva začala útokem normanských lučištníků, kteří zasypali Angličany šípy. Štítová hradba útok vydržela. Poté zaútočili pěšáci a rytíři, kteří opět narazili na tvrdý odpor. Hodiny ubíhaly a Haroldova obrana nepovolovala. Údajně to vypadalo, že se Normané dají na ústup. Někteří Angličané hradbu opustili, aby je pronásledovali. To byla ovšem zásadní chyba. Vilém na tento okamžik přesně čekal. Jeho vojáci se obrátili a obklíčili protivníky. Postupně se začala anglická obranná linie rozpadat.

Samotný Harold zemřel, když ho šíp zasáhl do oka. Když padl i král, tak se jeho armáda definitivně rozpadla. Ti, kdo přežili, prchli do lesa a Vilém zůstal pánem bojiště. Byla to svým způsobem revoluce. Pád Harolda znamenal konec jedné éry a začátek nové. Vilém Dobyvatel usedl na trůn a přinesl s sebou normanskou kulturu, jazyk i způsob vlády. Anglie se během pár desetiletí zásadně proměnila. Francouzština se stala jazykem dvora a šlechta byla nahrazena novými pány.

Když padne král, tak se nejedná pouze o osobní tragédii, ale také nebezpečí, kterému je vystavena jeho rodina. Normané totiž dobře věděli, že pro udržení moci nestačí pouze zlomit vojsko, ale i celý rod, který by mohl být hrozbou v budoucnosti. Přesto se Haroldova krevní linie úplně nevytratila. Jeho manželka Ealdgyth uprchla na sever a zbytek života prožila nejspíše v kláštěře. Nejstarší synové Godwin a Edmund se pokusili klást odpor. O dva roky později se spojili s Dány a podnikli námořní výpravu proti Normanům. Výprava ale selhala a bratři byli nuceni uprchnout. Nakonec zmizeli v Irsku.

Další syn Ulf Haroldson byl zajat a vězněn, ale později byl propuštěn. Dcera Gytka byla provdána do Kyjevské Rusi za knížete Vladimíra Monomacha, který se stal velkoknížetem. Jejich děti byly předky mnoha evropských dynastií. Přes Gythu se tak krev Godwinsonů dostala až na carský trůn v Moskvě i do Skandinávie. Jejich krev tedy žila dál ve východní Evropě, ale přímo moci v Anglii se již nikdy nechopili.

Zdroje:

https://www.britannica.com/event/Battle-of-Hastings

https://en.wikipedia.org/wiki/Harold_Godwinson

https://www.historic-uk.com/HistoryMagazine/DestinationsUK/The-Battle-of-Stamford-Bridge/

https://www.english-heritage.org.uk/members-area/members-magazine/magazine/members-magazine-oct-2016/norman-conquest/