Článek
Zní to možná spravedlivě těm, kdo děti mají, ale když se podíváme blíž, tahle představa se argumentačně hroutí jako domeček z karet. A především to otevírá nebezpečnou cestu k trestání lidí za jejich osobní volby nebo okolnosti, které často ani ovlivnit nemohli.
Každý přispívá. Děti nemají být vstupenka do systému
Český důchodový systém je založen na průběžném financování. Dnešní důchodci dostávají peníze od dnešních pracujících. Ti zase jednou budou dostávat důchody od dalších generací. Ale přispíváme do něj všichni. I ti, kdo děti nemají. Platí daně, odvádí sociální pojištění, často pracují déle nebo intenzivněji, protože nemají rodičovské povinnosti. Odvedli do systému stejné nebo i vyšší částky než ti, kdo děti mají.
A co je důležité, tak nikdo jim nikdy neřekl, že účast v důchodovém systému je podmíněna rodičovstvím. Neexistuje kolonka „máte děti?“ při odvodech na sociální pojištění. Vstupní podmínka byla jednoduchá: pracuj a přispívej. To bezdětní udělali. A dlouho a poctivě.
Zavedení nižších důchodů pro bezdětné není jen ekonomicky nespravedlivé, ale i morálně problematické. Co lidé, kteří děti mít nemohli? Neplodné páry, lidé s genetickými nemocemi, ti, kdo se starali o nemocné rodiče místo vlastních potomků? Jak by stát rozlišoval „nechtěl“ a „nemohl“? Vítejte ve světě státem kontrolovaného soukromí. Stát by musel určovat, zda je absence dětí „oprávněná“, nebo „zanedbání povinnosti“. To není cesta hodná demokratické společnosti. Je to spíš černá můra sociálního inženýrství.
Naše děti vás budou živit
Častý argument zní: „Naše děti budou živit i ty bezdětné!“ Jenže to je opět zkreslený pohled. Děti nejsou investice do penzijního systému. Rodiče nevychovávají nové plátce daní, ale svobodné bytosti. A pokud stát chce ocenit rodičovství, může to udělat přímo, například slevami na dani, příspěvky, rodičovským důchodem. Což už koneckonců dělá.
Ale důchod je něco jiného. Je to návrat vloženého. Ne privilegium za to, že jsme se rozmnožili. Máme přece společenskou dohodu, že za práci a odvody máme nárok na důchod. Měnit podmínky zpětně je podvod. Navíc, bez dětí žijící lidé často přispívají do systému víc než průměr. Nemají daňové úlevy na děti, nemají rodičovskou dovolenou, mnozí pracují déle. Jsou to lidé, co suplují výpadky v pracovním trhu, protože nejsou na mateřské. I oni nesou náklady systému.
Víc rozumu, méně emocí
Nápad „nemáš děti, neměj důchod“ není spravedlivý. Je to jen zástěrka frustrace nad stavem systému, který nefunguje, ale místo hledání řešení hledá obětní beránky. A ty nachází mezi bezdětnými. Je fér otevřít debatu o reformě důchodů. Ale ta debata se musí vést na základě faktů, ne emocí. A bez morálního pranýřování lidí za to, že žijí jinak. Důchod je odměna za práci a příspěvky, ne za počet dětí. Přestaňme rozdělovat společnost na „ty správné“ a „ty ostatní“. Důchodová otázka nás čeká všechny. I ty s dětmi, i ty bez nich.
