Václav III.: poslední Přemyslovec, kterému se rozpadala obrovská říše pod rukama

Jeho otec Václav II. byl geniální politik a diplomat, který dokázal využít potenciálu obrovského bohatství kutnohorských stříbrných dolů a získal tak rozsáhlá území, kterým se dřívějším českým knížatům a králům ani nesnilo. Václav II. získal pro sebe polskou korunu a pro svého syna dokonce korunu uherskou. Když roku 1305 zemřel na tuberkulózu, zanechal svému patnáctiletému synovi říši, která byla na mapě impozantní, ale ve skutečnosti stála na hliněných nohou. Byla to nesourodá skládanka zemí, které držela pohromadě jen osoba panovníka. Zatímco stříbro docházelo, respektive náklady převyšovaly i tyto vysoké příjmy, tak nepřátel přibývalo.

Mladý Václav III. nebyl připraven vládnout v krizovém režimu. Byl vychováván spíše jako princ z pohádky. Realita roku 1305 však byla drsná. Polsko se bouřilo, v Uhrách zuřila občanská válka a římský král Albrecht Habsburský si brousil zuby na české území. Václav zdědil tituly českého, polského a uherského krále, ale reálnou moc měl pevně v rukou jen v Čechách a na Moravě. Ještě za života svého otce byl Václav vyslán do Uher, aby tam vládl jako král Ladislav V. Byla to mise odsouzená k nezdaru. Uherská šlechta byla rozdělená do frakcí z nichž každá sledovala jen vlastní prospěch.

Mladý král se ocitl v Budíně, obklopen nepřáteli, kteří jej jen využívali a nebo ho chtěli odstranit. Václav se cítil v Uhrách spíše jako vězeň než jako panovník. Když Václav II. viděl, že situace je neudržitelná, vypravil se s vojskem do Uher, aby syna zachránil. Odjezd z Uher připomínal spíše loupežnou výpravu než královský průvod. Odvezli totiž s sebou to nejcennější, svatoštěpánskou korunu a uherské korunovační klenoty. Byla to obrovská urážka uherského národa, ale pro Přemyslovce to byla pojistka. Dokud měli korunu, byli králi, i když neměli zemi. Ve skutečnosti se Václav III. titulu uherského krále formálně vzdal až krátce před svou smrtí a to ve prospěch dolnobavorského vévody Oty III., což byl diplomatický manévr, jak si získat spojence proti Habsburkům.

Po návratu do Čech a smrti otce se Václav III. konečně stal králem Českého království. A zpočátku se zdálo, že to nezvládá. Propadl totiž alkoholu a společnosti pochybných existencí. Obklopil se prý skupinou mladých šlechticů, se kterými se toulal po Praze a rozdával královský majetek jako by to byly drobné mince. Zlom měl nastat v okamžiku, kdy se do věci vložil zbraslavský opat Konrád. Ten prý krále pokáral tak ostře, že se mladý král změnil. Podle legendy se král rozplakal, uznal své chyby a slíbil nápravu. Ať už je to pravda nebo ne, tak faktem je, že v roce 1306 začal Václav jednat velmi energicky a racionálně.

Nejdříve byl zasnouben s uherskou princeznou Alžbětou, dcerou Ondřeje III., což mu mělo zajistit legitimitu v Uhrách. Když však uherský sen padl, tak zásnuby zrušil. Potřeboval spojenectví jinde. V říjnu 1305 se oženil s Violou Těšínskou. Byla to volba, která mnohé šokovala. Viola pocházela z vedlejší a méně významné větvě Piastovců. Pro krále, který si nárokoval vládu pomalu nad polovinou Evropy se zdálo, že se jedná o nevýhodný sňatek. Mnozí čekali nevěstu z francouzského dvora nebo z rodu Habsburků. Jenže Václav uvažoval strategicky. Potřeboval si zajistit cestu do Polska. Těšínsko bylo klíčovým bodem na cestě do Krakova. A sňatkem si zajistil loajalitu slezských knížat a otevřel si dveře pro vojenskou výpravu proti polským rebelům.

Zatímco se v Čechách řešily svatby a náprava krále, v Polsku se situace dramaticky zhoršovala. Vladislav Lokýtek dobýval jedno město za druhým. Pokud si chtěl Václav udržet titul polského krále musel jednat. A to hned. V létě 1306 vyhlásil zemskou pohotovost. Cílem bylo shromáždit armádu, vytáhnout do Polska, porazit Lokýtka a nechat se v Polsku řádně korunovat, což by posílilo jeho legitimitu. Armáda se začala formovat u Olomouce. Bylo to logistické centrum pro tažení na severovýchod. Král dorazil do města na začátku srpna. Ubytoval se v domě Budislava. Bylo to prestižní a bezpečné místo, tedy alespoň mělo být.

Ale když 4. srpna 1306 král odpočíval v lehkém oděvu, tak se objevil vrah, který udeřil rychle a přesně. Způsobil králi několik bodných ran. Václav III. neměl šanci se bránit a na místě vykrvácel. Stráže vyběhly ven a spatřily muže s krvavou dýkou, jak prchá z domu. Byl to údajně durynský rytíř Konrád z Botenštejna, místo toho, aby jej zajali a vyslechli, stráže ho na místě ubily k smrti. Zabila tak jediného svědka a domnělého pachatele. Mohlo se jednat o jednání v afektu nebo o umlčení. Motivů bylo příliš mnoho. Tomuto tvrzení odporuje fakt, že byl zaznamenán jako účastník několika dalších válečných tažení po roce 1306. Vrah mohl být kdokoliv.

První variantou je, že za tím stál právě Vladislav Lokýtek, protože měl ze smrti českého krále největší prospěch. Vražda zastavila tažení, které by ho pravděpodobně rozdrtilo. Pak tu je Albrecht Habsburský, který se nikdy nesmířil s mocí Přemyslovců. Odstranění Václava uvolnilo trůn a Albrecht ho okamžitě udělil svému synovi Rudolfovi. Jednou z variant je i česká šlechta, Václav začal utahovat šrouby a mnoho českých pánů se bálo o své zisky. Zbavit se krále znamenalo chaos, ve kterém se dalo dobře loupit. Poslední možností je osobní msta samotného vraha, který mohl mít osobní motiv. Nikdo nebyl nikdy odsouzen. Všichni se totiž okamžitě vrhli do boje o prázdný trůn.

Smrt Václava III. byla pro české země katastrofou. Rod Přemyslovců vládl v Čechách přes 400 let a vymřel po meči. To, co následovalo byly roky chaosu a bojů o trůn. Říše Přemyslovců se rozpadla jako domeček z karet. Polsko bylo ztraceno, Uhry byly ztraceny a zbylo jen České království, o které se rvali Habsburkové, Jindřich Korutanský a nakonec Lucemburkové. Přemyslovci byli původně rod, který měl mnoho větví a možných následníků na trůn, ale v posledních několika generacích se zúžil natolik, že často v době smrti krále byl pouze jediný legitimní dědic. Navíc poslední tři králové zemřeli předčasně. Kdyby Přemyslovci nevymřeli, tak se mohli stát tím, čím byli právě Habsburkové v následujících staletí, kteří vystoupili po evropském žebříčku právě díky bohatému Českému království. Místo toho jsme byli šest století pod nadvládou cizí dynastie.

Zdroje: Wikipedia.org, stoplusjednicka.cz