Článek
Je to příběh, který se vymyká běžnému chápání času a prostoru. V době, kdy jsme si zvykli na okamžité uspokojení potřeb a doručování zásilek do druhého dne, působí Bushbyho expedice Goliáš jako relikt z jiné éry. Karl Bushby je nyní šestapadesátiletý muž, který strávil polovinu svého života na cestě. Jeho tvář je ošlehaná větry čtyř kontinentů a nese mapu příběhu, který se začal psát už na konci minulého tisíciletí.
Začátek cesty v Jižní Americe a Beringova úžina
Když Bushby vyrazil z cípu Jižní Ameriky, tak měl v kapse pár dolarů a v hlavě sen o překonání nemožného. První roky byly brutální zkouškou odhodlání. Jižní Amerika nebyla jen o krásných výhledech na Andy. Byla to logistická a fyzická noční můra. Musel bojovat s dehydratací v poušti Atacama, prodírat se nepropustnou džunglí a čelit politické nestabilitě regionů, kterými procházel. Největší zkouškou na západní polokouli byl však pás bažin a pralesa mezi Kolumbií a Panamou. Toto místo je hřbitovem mnoha expedic. Neexistují zde silnice, oblast ovládají drogové kartely a polovojenské jednotky. Projít tudy pěšky se rovná sebevraždě. Své vybavení táhl na provizorním voru, brodil se po krk v bahně a několikrát hleděl do hlavně samopalu. Přežil. Když se vynořil v Panamě, měl za sebou první velký milník, ale před sebou stále desítky tisíc kilometrů.
Cesta plánované expedice Goliáš
Pokud byla Jižní Amerika očistcem, pak Aljaška a následný přechod do Ruska byly mrazivým peklem. V roce 2006 stál na břehu Aljašky a díval se na zamrzlé moře. Před ním ležela Beringova úžina, hranice mezi Amerikou a Ruskem. Jeho plán byl šílený a to přejít ji pěšky po ledu. Spolu s americkým dobrodruhem Dimitrim Kiefferem se vydali na cestu, kterou před nimi v moderní historii nikdo takto neabsolvoval. Nebyla to chůze po pevné zemi. Led pod jejich nohama se hýbal, praskal a unášel je opačným směrem než potřebovali jít.
Spali v neoprenových oblecích, připraveni na to, že se pod nimi led kdykoliv proboří. Po čtrnácti dnech nadlidského úsilí dorazili na ruskou Čukotku. Místo oslav je však čekalo zatčení. Vstoupili na ruskou půdu v zakázané vojenské zóně bez řádného ohlášení na konkrétním místě přechodu. Byli zadrženi, vyslýcháni a hrozila jim deportace, která by znamenala konec snu o nepřerušené cestě kolem světa. Následující roky nebyly o boji s přírodou, ale s byrokracií. Zatímco fyzická chůze přes Rusko byla vyčerpávající, tak skutečným nepřítelem se staly razítka. Ruské úřady opakovaně zamítaly víza nebo udělovaly povolení jen na krátké úseky.
Čukotský autonomní okruh
Nešlo jen o svaly, ale o trpělivost. Bushby musel cestu přerušit, vrátit se do Británie či USA, lobbovat u politiků, shánět sponzory a čekat. Někdy čekal měsíce, jindy roky než se mohl vrátit na přesné GPS souřadnice, kde skončil a udělat další krok. V této fázi se z expedice stala diplomatická mise. Bushby se musel naučit rusky, chápat místní mentalitu a získat si respekt lidí, kteří v něm zpočátku viděli jen bláznivého špiona. Tato nucená přestávka a kouskování cesty jsou hlavním důvodem, proč cesta trvá již 28 let. Zatímco svět se měnil, tak on se neustále vracel svou myslí do Ruska na opuštěné cesty Sibiře, které musel metr po metru zdolat.
Mongolsko a návrat do Evropy
Když se mu konečně podařilo nechat Rusko za zády, otevřely se před ním pláně Mongolska a stepi Kazachstánu. Zde v srdci Asie se charakter cesty opět změnil. V Mongolsku se k němu na část cesty připojil velbloud, který mu pomáhal nést zásoby vody v oblastech, kde by člověk sám nepřežil. Stal se svědkem proměny světa na vlastní oči. Viděl jak se tradiční nomádský život střetává s moderní technologií. Ve stanech uprostřed ničeho mu pastevci ukazovali videa na smartphonech, zatímco on stále kráčel s vybavením, které pamatovalo devadesátá léta. Přechod přes Střední Asii do Evropy byl symbolickým návratem do civilizace, kterou před lety opustil.
Nyní se píše rok 2026 a Karl stojí na prahu svého domova. Po překonání Evropy mu zbývá poslední náročná překážka, kanál La Manche a cesta do Hullu. Jeho definice nepřerušené cesty mu nedovoluje jednoduše nasednout na trajekt. Stejně jako na Beringově úžině musí najít způsob, jak se dostat na ostrov v souladu s pravidly své expedice. Ale to nejdůležitější už se stalo. Odešel jako mladík hledající dobrodružství a vrací se jako svědek proměny planety, ušel odhadem přes 50 000 kilometrů. Přežil rozvody, finanční krachy, nemoci i vězení. Odhaduje se, že právě svou cestu ukončí v roce 2026. V roce 1998 neexistoval ani Facebook, aby o jeho startu informoval svět. V roce 2026 bude jeho finiš sledovat celý internet.
Zdroje:
https://seasia.co/2026/01/11/the-man-who-have-been-walking-since-1998-to-finally-finish-his-journey-this-year
https://magazin.aktualne.cz/cestovani/posledni-prekazka-bushbyho-muze-po-27-letech-na-ceste-zastav/r~4f22e8fec09911f0beca0cc47ab5f122/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/karl-bushby-jde-kolem-sveta-uz-ctvrt-stoleti-a-ceka-ze-dostane-pesti-368222
https://www.bbc.com/news/articles/cx23mwry74ko
