Článek
Každý, kdo trochu sleduje politické dění a není zaujatým fanouškem Motoristů, si už asi zvykl na to, že členové této politické strany rádi přehánějí. Nakolik svým fantaziím věří, toť otázka. Nicméně poslankyně Gabriela Sedláčková přišla s takovým příběhem, kterému snad nemůže věřit vůbec nikdo.
V nedávném vysílání kontroverzní XTV zavzpomínala na doby, kdy s Filipem Turkem, hrdinným rytířem, brázdili chodby Evropského parlamentu. Její fanfikci by se mohl rovnat snad jen příběh o tom, jak se Andrej Babiš reálně popasoval se svými střety zájmů a že reálně dělá něco pro občany.
A když nad tím tak přemýšlím, možná by to trumfl i příběh o tom, jak Tomio Okamura podporuje například právě startující Prague Pride.
Super Turek na scéně! Zrození superhrdiny v temných dobách Bruselu
A co se tedy vlastně podle paní poslankyně dělo? Když prý s Filipem Turkem kráčeli po chodbách, tak legendu Motoristů poplácávali po ramenou. Dokonce i ti lidé, kteří hlasovali jinak než on. Dokonce mu prý děkovali, že má odvahu hlasovat jinak a vystoupit z davu.
Jenomže když šel někdo kolem, tak ti, co plácali Super Turka po ramenou, odskočili, aby je náhodou nikdo neviděl.
Sedláčková tvrdí, že v politikovi, který má na kontě nespočet skandálů, viděla lídra, za kterým lidi stojí, protože jim dodává odvahu a ukazuje, že není špatné říct protisystémové věci.
A co víc? Úředníci z Evropské komise mu dokonce psali dopisy! Dokonce se pod ně prý podepsali a nebáli se, že je někdo sleduje a pokárá je.
Gabriele Sedláčkové se zdál sen, že byla asistentkou Filipa Turka, chodili spolu po chodbách v Bruselu, všichni ho hladili po ramenou, tleskali mu, dělali špalír a děkovali za jeho odvahu.
— Jura Háček 🇨🇿🇪🇺🇺🇦 (jirka maso :) (@jura_haczek) August 2, 2026
Pak se ale probudila na nádraží v XTV. pic.twitter.com/pn4ZSdw2nV
Skoro to zní, jako kdyby se děj neodehrával v klimatizované budově s neomezeným přísunem chlebíčků, či v případě pana Turka oblíbených humrů, ale kdesi v nějaké hluboké ilegalitě za protektorátu.
Že by se snad evropští politici a úředníci chovali jako ustrašení odbojáři, kteří si tajně předávají zakázanou literaturu v podobě Turkových mouder? Komická představa. To už není politika. To je vyloženě Hvězdná pěchota křížená s Rákosníčkem.
Těžko říct, v jaké realitě paní Sedláčková žije, ale i to, jak vidí Turka jako velkého lídra, je až přehnaná snaha vytvořit kult osobnosti pro voliče, kteří nejspíš potřebují věřit, že svět se dělí na zlý mainstream a jednoho jediného chrabrého zachránce.
Nutno zmínit, že to ale není špatná taktika. Mezi námi je dost lidí, kteří nepotřebují vidět reálnou politickou práci, hmatatelné výsledky nebo smysluplné pozměňovací návrhy.
Stačí, když jim dáte legendu o osamělém vlkovi, který se nezalekl systému. A Motoristé jim ji dodávají s takovým zápalem, že by se jeden až dojal.
Realita versus pohádky na dobrou noc
Kdyby alespoň polovina toho, co paní Sedláčková vypráví, byla pravda, museli bychom se ptát, proč tenhle neohrožený lídr ty zástupy obdivovatelů dávno neproměnil v nějakou reálnou politickou sílu, která by nejen v Bruselu, ale i v našich končinách měnila dějiny.
Místo toho vidíme politika, jehož hlavní devízou je dělat ramena na sociálních sítích, sbírat skandály a kontroverze a v roli béčkového influencera úspěšně prodávat svůj obraz rebela lidem, kteří toho mnoho o politickém fungování nevědí.
Vyprávění Sedláčkové nepůsobí jako obdivuhodný příběh, ale jako propaganda či hodně přibarvené pohádky na dobrou noc pro ty, kteří si myslí, že Evropský parlament jsou Bradavice a Filip Turek je Harry Potter s výfukem místo hůlky.
V politice se však na kouzla nehraje. A z vyprávění vybájených historek v internetových televizích se ještě žádná funkční politická vize nezrodila.
Sledovat naši politickou scénu, kde si zástupci stran skládají fanfikce o hrdinném odboji v temných chodbách a z populistů dělají komiksové superhrdiny, vyžaduje opravdu silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto upřímné rozkrývání opozičního i vládního bizáru a absurdního politického marketingu, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek neobětuji na nákup tajných děkovných dopisů od úředníků z Bruselu a už vůbec z něj nebudu platit členské příspěvky do fanklubu Filipa Turka. Půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tohle politické pinožení mohl sledovat a glosovat za vás. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!





