Článek
Andrej Babiš opět posouvá hranice politické absurdity. Poté, co Ústavní soud uštědřil jeho kabinetu jasný políček a vláda musela se skřípěním zubů prezidenta Petra Pavla dopsat na seznam účastníků červencového summitu NATO v Ankaře, přišel pan premiér s novou, vskutku originální taktikou.
Zkouší to přes city a osobní apely. Prezident by prý měl ukázat velkorysost a dobrovolně zůstat doma.
„Nejlepší by bylo, kdyby pan prezident netrval na svojí účasti. Doufejme, že si to ještě pan prezident rozmyslí a celkově se ta situace zklidní,“ pronesl Babiš po jednání vlády.
Když si tento výrok přeložíme z babišovského ptydepe do srozumitelné češtiny, znamená to zhruba toto: „Ústavní soud nám sice zakázal vás ignorovat, ale my vás tam stejně nechceme, protože vedle vás budeme vypadat nepatřičně. Tak buďte tak hodný a udělejte naši práci za nás tím, že nikam nepojedete.“
Výkon funkce není dovolená na přání
Reakce Petra Pavla na sebe nenechala dlouho čekat. Prezident v živém přenosu na sociálních sítích premiérovu iluzi o velkorysosti naprosto přesně a s klidem rozcupoval.
„Pokud mě dnes Andrej Babiš vyzývá, abych byl velkorysý a do Ankary na summit NATO nejel, pak mě vlastně vyzývá k tomu, abych nevykonával své pracovní povinnosti. A takovou žádost já splnit nemohu,“ prohlásil prezident s tím, že výkon ústavních pravomocí zkrátka není jeho libovůlí nebo koníčkem, ale povinností.
A přesně proto se musel obrátit na Ústavní soud. Aby ochránil prezidentský úřad jako takový před svévolí jakékoliv vlády.
Zatímco Babiš a jeho vláda vnímají zahraniční summity jako jakýsi zájezd, na který se rozdávají letenky za odměnu (nebo se odebírají za trest), prezident správně připomíná, že jde o práci pro stát.
Vyžadovat po hlavě státu, aby z „velkorysosti“ nechodila do práce a nerespektovala ústavu, je ukázkou naprostého nepochopení toho, jak má fungovat demokratický právní stát.
Kdo by tu měl být vlastně velkorysý?
Pokud už se ale Andrej Babiš ohání velkorysostí a záleží mu na zklidnění situace a důstojné reprezentaci Česka, nabízí se jedno velmi elegantní řešení. Mohl by jít se svým ministrem zahraničí Petrem Macinkou příkladem, projevit státnickou velkorysost a do Ankary jednoduše nejet on.
Když totiž objektivně porovnáme, kdo má na summitu Severoatlantické aliance spojencům co říct, výsledek je pro vládní duo naprosto zdrcující.
Na jedné straně tu máme Petra Pavla. Bývalého předsedu Vojenského výboru NATO, tedy muže, který zastával druhou nejvyšší funkci v celé Alianci.
Je to mezinárodně respektovaný lídr, který má na Západě skvělé jméno, absolutně čistý štít bez kontroverzí a ze své předchozí praxe naprosto přesně ví, jaké reálné bezpečnostní a strategické hrozby se v zákulisí řeší. Je uvěřitelný, čitelný a spojenci mu naslouchají.
Na straně druhé stojí Andrej Babiš a Petr Macinka. Politici, kteří jsou v zahraničí vnímáni jako naprosto nečitelní populisté. Lidé, kteří mění své názory na mezinárodní ukotvení Česka ze dne na den podle toho, co jim zrovna vyjde v průzkumech veřejného mínění.
Andrej Babiš se topí v dlouhodobých střetech zájmů a mezinárodních ostudách, zatímco ministr Macinka se baví tím, že uráží prezidenta i názorové oponenty a vyžívá se v provokacích.
Ať mluví ti, kteří vědí, o čem je řeč
Účast Babiše a Macinky na summitu NATO po boku Petra Pavla bude pro vládu skutečně vizuálně i obsahově nepříjemná, jak premiér sám dříve nepřímo přiznal. Kontrast mezi kompetentním státníkem a nekompetentními ublíženými populisty bude bít do očí.
Pokud se tedy Andrej Babiš tolik bojí, že se situace „nezklidní“, může zůstat doma, řešit si své dotace pro Agrofert a reprezentaci bezpečnosti naší země přenechat někomu, kdo z ní neudělá před celým světem lacinou frašku.
Sledovat premiéra, jak poté, co u Ústavního soudu prohrál svou dětinskou válku o letenky, začne hlavu státu prosit, ať z „velkorysosti“ nechodí do práce, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance a sdílíte můj názor, že na bezpečnostních summitech by nás měli zastupovat respektovaní odborníci, a ne uražení populisté, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup kapesníků pro uplakaného premiéra ani na kurzy velkorysosti pro úřad vlády, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
