Článek
Ještě těsně předtím, než Ústavní soud tento týden definitivně rozmetl dětinské snahy Babišova kabinetu a potvrdil, že prezident Petr Pavel na summit NATO zkrátka poletí, stihl do tehdy ještě probíhající debaty přispět i vrchní myslitel Motoristů Filip Turek.
Ten se do hlavy státu za podání kompetenční žaloby pustil s vervou sobě vlastní a vzkázal jí, že by se měla konečně „chovat jako chlap, a ne se soudit“. Podle Turka krok Hradu ukázal, že je prezident jen „lídr opozice“, „voják preferující soudy“ a člověk, který prý „pohrdá Ústavou“.
Znělo to jako drsná a nekompromisní kritika od muže, který má věci pevně v rukou a neřeší malichernosti. Má to ale jeden obrovský háček.
Když se totiž podíváme do nedávné minulosti samotného Filipa Turka, zjistíme, že jeho definice „chování pravého chlapa“ je v reálu k pláči. I když, to už vlastně víme delší dobu, nicméně jedna situace přesně sedí k aktuálnímu dění.
Úřad jako zbraň na uražené ego
Zkuste si představit tu neuvěřitelnou míru pokrytectví. Muž, který poučoval hlavu státu o tom, že by neměla zatahovat soudy do svých sporů, totiž nedávno ztropil aféru kvůli jedné nadávce v baru.
Jistě si vzpomenete na bizarní případ, kdy na Filipa Turka v podniku verbálně zaútočila jistá žena a počastovala ho slovem „debil“, přičemž se tehdy řešily i další podstatně peprnější vulgarity.
A jak se zachoval tento neohrožený alfasamec, který dnes prezidentovi radí, ať nefňuká a jedná jako chlap? Přešel onen výkřik s nadhledem?
Ani náhodou. Náš drsný Motorista na ženu bez milosti poslal advokáty pro urážku na cti. Jako kdyby nějakou měl… Hlavně, že podle Petra Macinky není politika pro princezny. Přitom se Motoristé jako ty nejkřehčí princezny v historii české politiky neustále chovají.
Každopádně, cílem bylo jediné. Dostat dotyčnou na kolena s hrozbou pokuty až dvacet tisíc korun, dokud z ní jeho právník nevymáčkl omluvu za poškození jeho extrémně křehkého ega.
Takže si to shrňme. Když uražený Filip Turek využívá aparát státu a najímá si právníky na ženu, která mu v baru řekla sprosté slovo, je to zřejmě vrchol mužství.
Když ale prezident republiky využije zcela legální a Ústavou předpokládaný nástroj k tomu, aby vyřešil vážný institucionální spor mezi Hradem a vládou, je to najednou unáhlené, nepatřičné a „nechlapské“.
Kdo tu vlastně pohrdá Ústavou?
S odstupem pár dní je ještě absurdnější Turkův argument o tom, že prezident svým krokem „pohrdá Ústavou“. Filip Turek buď vůbec netuší, jak funguje demokratický právní stát, nebo jen zoufale zkoušel znít státnicky.
Kompetenční žaloba přece není žádné pohrdání právem. Je to naopak ten nejvyšší projev respektu k ústavnímu pořádku, což nyní jasně potvrdil i samotný Ústavní soud, když dal prezidentovi za pravdu.
Pohrdání Ústavou a zákony vypadá úplně jinak. Vypadá to třeba přesně tak, jak na onen soudní verdikt vzápětí reagovali právě zástupci Motoristů.
Když ministr zahraničí Macinka označí legitimní rozhodnutí soudu za „puč“ a sám Filip Turek následně do médií pronese, že soud napadl parlamentní pořádek a vlastně by „neměl existovat“, masky definitivně padají.
Z Filipa Turka se zkrátka stává parodie na sebe sama. Do politiky nastupoval s aureolou chlápka, co se s nikým a s ničím nebude mazat. Realita je ale taková, že zatímco na oko hraje drsňáka, ve skutečnosti má sníženou odolnost vůči kritice a mimořádně tenkou kůži.
A když se mu to hodí, bez ostychu kádruje u druhých přesně ty postupy, které on sám s takovou oblibou a za asistence advokátů zneužívá k umlčování lidí s jiným názorem.
Sledovat politiky, jak hlásají, že se „chlapi nesoudí“, zatímco za sebou tahají historii šikanózních úředních řízení proti ženám za hospodské nadávky, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání machistického pokrytectví a sdílíte můj názor, že Ústavní soud neslouží jako fackovací panák pro politiky s křehkým egem, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na najímání advokátů proti internetovým diskutérům ani na přestupkové komise, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
