Článek
Když se řekne „ministr zahraničí“, většině z nás by se ještě před pár měsíci automaticky vybavil distingovaný diplomat, který na mezinárodní scéně s noblesou hájí zájmy naší republiky. Zkrátka rozvaha, nadhled a reprezentace na nejvyšší úrovni. Jenže na to dnes můžeme s klidem zapomenout.
My už totiž od nástupu Andreje Babiše do funkce premiéra nežijeme ve standardní zemi. Plácáme se v realitě, kde šéf české diplomacie Petr Macinka zjevně usoudil, že mezinárodních ostud bylo ještě pořád málo, a tak se rozhodl, snad s nadsázkou, expandovat rovnou do hudebního průmyslu.
Na svém Facebooku se pan ministr neváhal pochlubit tímhle myšlenkovým klenotem: „Leckdo se po konci exekutivní dráhy touží stát studentem a literátem, ale my s Otou Klempířem zakládáme kapelu KOHABITACE! Pracovní podoba zamýšleného tracklistu našeho debutového alba je ukrutná. Stay tuned.“
A jak ten „ukrutný tracklist“ vypadá? Jako dokonalá esence buranství a internetového trollingu nejhrubšího zrna.
Skladby mají názvy jako Den N, Král Slunce, Czech Norris, Andělé a Dezoláti, Miliony Chvilkám, Extrémní Kohabitace, S**t Demokracie, Loutky a loutkáři, Kvalitně blbá, Světový lýdr či Zapal Stan.
Zatímco po konci exekutivní dráhy by se jiní státníci uchýlili k psaní pamětí, přednášení na univerzitách nebo k práci v mezinárodních institucích, náš ministr zahraničí dostal geniální nápad založit kapelu. Byť se samozřejmě nedá čekat, že by někdy skutečně něco hrála. Doufejme.
Diplomacie čtvrté cenové
Podívejme se zblízka na to, co se nám tu náš vrchní diplomat snaží prodat. Názvy songů jako Miliony Chvilkám, S**t Demokracie nebo Zapal Stan totiž nevypovídají o žádném hlubokém uměleckém přetlaku, že ano.
Je to jen další snaha o lacinou provokaci. Připomíná to spíše partičku znuděných, trucujících puberťáků, kteří se zavřeli do garáže a myslí si, jak to svými rebelskými texty „tomu establishmentu“ strašně natřou.
Háček je ovšem v tom, že pan Macinka sám je establishment. Z pozice šéfa Černínského paláce, tedy muže, který by měl v zahraničí vzbuzovat respekt k České republice, si tu hraje na ukřivděného pankáče bojujícího proti demokracii.
Tohle už bohužel není ani k smíchu. Je to jen smutné a nevkusné zrcadlo toho, kam až naše politická kultura dokázala klesnout.
Vláda internetových hrdinů a nevyzrálých eg
Tento vymyšlený „hudební projekt“ vlastně naprosto perfektně zapadá do mozaiky současné vládní garnitury.
Máme tu totiž premiéra Babiše, který se před reálnou politikou i prezidentem zbaběle schovává ve svém mediálním bunkru za ufňukanými monology na Facebooku. Hned vedle něj stojí rádoby drsňák Filip Turek. A pak je tu ministr zahraničí, který si svůj mindrák z absence státnického respektu léčí trollením.
Všichni do jednoho mají jedno společné. Politiku už dávno nevnímají jako službu zemi, ale jako nekonečnou, dětinskou reality show. Místo toho, aby řešili bezpečnost, alianční závazky nebo ekonomiku, vymýšlejí rádoby vtipné experimenty, jak někoho urazit a pohoršit.
Loutky, loutkáři a tvrdá srážka s realitou
Položka číslo osm na Macinkově „ukrutném“ tracklistu nese název Loutky a loutkáři. Je až poetické, jak dokonale to k němu sedí. Pan ministr si zjevně vůbec neuvědomuje, že tou největší loutkou v celé této vládní tragikomedii je on sám.
Je totiž loutkou vlastního ega a nezvladatelné potřeby na sebe neustále strhávat pozornost, a to i za cenu naprosté dehonestace svého úřadu.
Zatímco prezident Petr Pavel na mezinárodních summitech získává respekt státnickým nadhledem a kompetencí, učí svět, že Česko je spolehlivý partner, náš Černínský palác v rohu ladí kytary na „Kvalitně blbou“ show.
Kvalitně blbé to skutečně je, o tom žádná.
Sledovat českého ministra zahraničí, jak si místo budování mezinárodního respektu hraje na internetového trolla a zakládá imaginární kapelu s cílem urážet domácí demokratické instituce, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní dětinskosti a sdílíte můj názor, že diplomacie se nedělá skládáním ubohých písniček pro zhrzené politiky, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup debutového alba Petra Macinky ani na lístky na jejich první garážový koncert, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
