Co kdyby Andrej Babiš vládl hned po revoluci? Jeho snová vize tvrdě naráží na realitu

Pan premiér se vrátil z dovolené a, jak už to tak tradičně bývá, v neděli se s námi podělil o své myšlenky. Místo toho, aby na dovolené vypnul od práce, případně přemýšlel ohledně práce o něčem relevantním, jako třeba urovnání vztahu s prezidentem Petrem Pavlem, dělal něco naprosto zbytečného.

Respektive takto, jedna věc je, co skutečně Andrej Babiš dělal a co je práce PR týmu. My můžeme hodnotit pouze to, co mu někdo vložil na sociální sítě krásnou češtinou, kterou by bylo zajímavé z jeho úst někdy slyšet.

A co tedy údajně dělal? Přemýšlel o tom, jak by asi Česká republika vypadala, kdyby hnutí ANO bylo u moci hned po revoluci. Samozřejmě si nezapomněl rýpnout do všech předešlých vlád a pochválit svou neomylnost.

V přiloženém videu se premiér opět nezdráhá útočit na druhé. Ale proč si kazit neděli poslechem něčeho takto negativního? Pojďme se raději zamyslet nad tím, proč je dobře, že ANO ihned po revoluci vládnout nemohlo, a proč by to ani nebylo možné.

Andrej Babiš položil na stůl velmi zajímavou hypotézu. Ta je ale sama ze své podstaty naprosto nesmyslná. Už jen kvůli jeho minulosti.

Však si představte, že právě probíhá sametová revoluce, přičemž národ, který se čerstvě zbavuje komunistického režimu, by náhle začal poslouchat člověka, který spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností.

Je dost pravděpodobné, že by jej po vystoupení na veřejnost zasypala vajíčka a ohlušující pískot.

Když k tomu přičteme, že některé jeho výlevy dokonce snesly srovnání s projevy Miloše Jakeše, bývalého generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa.

Kdybychom výše zmíněné opomenuli, tak zamyšlení může vést k výsledku, že by se toho třeba tolik ani nezměnilo. Však nám tu vládla jedna strana vedená komunisty.

A pan Babiš, pokud by přemýšlel jako dnes, rozhodně není mužem, jehož hlavní devízou by bylo demokratické smýšlení. Vždyť jeho hlavním cílem vždy bylo mít jednobarevnou vládu.

Snaha o konsensus není zrovna jeho silnou stránkou, což ostatně ukazuje i jeho spor s prezidentem Petrem Pavlem.

Pokud by tedy zrovna došlo ke svržení jednoho režimu a k moci by se dostal člověk, který by nejraději vládl sám, bez odporu, tak by se toho vlastně ani tolik měnit nemuselo.

Nedělejme si iluze, že by byl Babiš nějakým vizionářem, který by věděl, jak nastartovat ekonomiku, jak rozjet správný a demokratický, natožpak liberální systém.

To by zkrátka nebyla revoluce. Nemluvě o tom, že společenská poptávka byla tehdy úplně jiná. Lidé toužili po svobodě, tržním hospodářství, pluralitě názorů. Nikoliv po jakémsi mikromanagementu jednoho člověka, který neumí rozdávat úkoly a útočí na každého, kdo mu oponuje.

Jak by reálně mohla vypadat vize nově vznikající republiky pod vedením Babiše? Je to čistá spekulace, ale to, že není vizionář, vesměs potvrzuje to, jak často mění své názory a často popírá svá slova v průběhu několika dní, někdy i hodin.

Jak tvrdil dříve v rozhovoru pro Český rozhlas i šéfredaktor Seznam Zpráv Robert Čásenský, tak má během jednoho dne na stejnou věc tři různé názory, a hned dva jsou zcela opačné.

K tomu přidejme, že jsou podle Babiše všichni zkorumpovaní, že on vše zařídí, že za všechno špatné může opozice, případně média nebo kdokoliv jiný, jen ne on a jeho kumpáni.

Budovat na takovém základu nový stát? Ne, děkujeme. V podstatě se dá říct, že něco takového už jsme tu měli a nechceme to znovu. Někteří tedy. Buďme rádi, že náš demokratický systém má takové základy, které se budou ničit složitě. Doufejme.

Proč ale tvrdím, že po revoluci by Babiš neuspěl, když dnes je takhle úspěšný a dominantní? Vesměs už jsem nastínil, že tehdejší situace i nálada ve společnosti byla dost odlišná.

Dnes současný premiér těží z jiných věcí. Když vstupoval do politiky, přinesl pomyslný svěží vítr. Byl neokoukanou tváří, která slibovala, co se dalo. K tomu měl skvělý marketing, který fungoval.

Vsadil na to, že jeho nové hnutí nepatří mezi okoukané tradiční strany. Jenomže dnes už jeho strana není nová, není neokoukaná. A řeči o tom, že je ANO protikorupční hnutí, by také při troše toho hledání skandálů a kauz, vzaly za své.

Co tedy na lidi tolik funguje? Z velké části nostalgie a pohodlnost občanů, přičemž Babiš těží také ze společenské frustrace.

Předešlé vlády samozřejmě nebyly dokonalé. Některé politické a ekonomické kroky se nepovedly. K tomu přidejme, že pro část lidí bylo složité se ze dne na den přizpůsobit se změně režimu a příchod nového systému, který má větší nároky a je dravější, rychlejší.

Zpětně se tak může některým lidem zdát, že minulý režim byl mnohem jednodušší. Sice se stály fronty na toaletní papír, chyběly banány a kdoví co vše, ale zase nebylo tolik důvodů k závisti a hodně zjednodušeně systém fungoval tak, že když chodíte do práce a neděláte problémy, tak se o vás stát postará.

A přesně to Babiš slibuje. Nemalá část jeho voličů v něm vidí toho spasitele, který jim zjednoduší život, vše jim zařídí, ať už to je, či není reálné. O ekonomické odpovědnosti nemluvě.

Ostatně i ta premiérova myšlenka o tom, jak by se ujal moci po revoluci, jasně nastiňuje, jak by nás tu jeho vládnutí zachránilo, zřejmě bychom byli nejvyspělejší a nejbohatější stát na světě a kdoví co všechno. On je totiž nejlepší. Je „best in covid“ i ve všem ostatním.

Sledovat současného premiéra, jak z dovolené krmí národ absurdními vizemi o tom, jak by hned po revoluci převzal moc a zachránil nás, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního pokrytectví a sdílíte můj názor, že stát se nedá řídit jako PR agentura ani jako drůbežárna, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup vajíček, kterými by národ pana premiéra v roce 1989 hnal z tribuny, a už vůbec z něj nebudu platit fiktivní paměti hnutí ANO. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!