Článek
GLOSA: Zatímco Babišova vláda a sněmovna hystericky odmítají sjezd sudetských Němců v Brně a utápí se v populismu, mezinárodní pověst státu zachraňuje prezident Petr Pavel. Jeho záštita nad akcí je gestem dospělosti a zdravého rozumu.
Když minulý týden Poslanecká sněmovna schválila ono naprosto absurdní a právně nulitní usnesení, kterým odmítla konání legálního sjezdu sudetských Němců v Brně, vypadalo to, že se Česká republika definitivně zbláznila.
Ministři z hnutí ANO a Motoristů se předháněli v tom, kdo pronese plamennější vlastenecký projev, jako by za humny stály tanky wehrmachtu. Premiér Andrej Babiš si pospíšil s prohlášením, že konání sjezdu „nepovažuje za šťastný krok“ a že se ho za vládu rozhodně nikdo nezúčastní.
Do této hysterické atmosféry plné uměle vyvolaného nacionálního běsnění ale naštěstí vstoupil Pražský hrad. Zpráva o tom, že prezident Petr Pavel udělil záštitu festivalu Meeting Brno, který landsmanšaft hostí, zapůsobila jako otevření okna ve vydýchané, zatuchlé místnosti.
Je to krok, který nám zachraňuje mezinárodní pověst a ukazuje, že alespoň jedna klíčová ústavní instituce v této zemi disponuje zdravým rozumem a historickým nadhledem.
Sebevědomý národ se smíření nebojí
Krok prezidenta Pavla není žádnou provokací, jak se nám budou nepochybně snažit namluvit vládní politici. Je to naopak naprosto přirozené gesto hlavy moderního, demokratického a suverénního státu.
Česká republika je dnes silná, bezpečná a ekonomicky propojená se svými sousedy. Nejsme žádná zranitelná poválečná zemička, která by se musela třást strachy před skupinou lidí, kteří se přijedou podívat na místa, kde kdysi žili jejich předci.
Sudetoněmecké krajanské sdružení už před mnoha lety oficiálně a definitivně vyškrtlo ze svých stanov jakékoliv majetkové a právní nároky vůči České republice. Z kdysi radikální organizace se stal spolek, který aktivně usiluje o česko-německé usmíření, pořádá kulturní akce a odsuzuje nacionalismus.
To, že se jejich sjezd poprvé v historii koná u nás, v Brně, mělo být obrovským symbolem toho, jak daleko jsme jako sousedé od pádu železné opony došli. Měl to být triumf diplomacie a lidskosti.
Prezident Pavel, na rozdíl od Andreje Babiše, tohle chápe. Jako bývalý voják a vysoký představitel NATO moc dobře ví, jak vypadá skutečný konflikt a skutečná hrozba. Právě proto dokáže ocenit hodnotu míru, dialogu a podané ruky. Ví, že otevírat staré rány kvůli laciným politickým bodům je to nejhorší, co může politik udělat.
Babišův byznys se strachem
Reakce vlády a premiéra naopak obnažuje jejich naprostou politickou prázdnotu. Proč Andrej Babiš považuje sjezd za „nešťastný krok“? Jednoduše proto, že usmíření se špatně prodává na billboardech.
Populismus potřebuje nepřítele. Když vám docházejí argumenty, proč se lidem nežije lépe, proč rostou ceny nebo proč je státní kasa prázdná, musíte ukázat prstem ven.
Jelikož strašení Bruselem nebo migranty už občas přestává fungovat, sáhla vláda do těch nejhlubších a nejtemnějších šuplíků české kolektivní paměti. Vytáhla sudetoněmeckou kartu, kterou před lety tak „úspěšně“ oživil Miloš Zeman.
Je to čistý politický kalkul, cynický obchod se strachem nejstarší generace voličů. Babiš a Motoristé raději poškodí vztahy s naším nejdůležitějším sousedem a obchodním partnerem, než aby si nechali ujít příležitost hrát si před domácím publikem na obránce národních zájmů.
Odmítnout účast vlády na festivalu, jehož cílem je dialog o historii, není ukázkou síly. Je to ukázka slabošství. Je to dětinské trucování v koutě.
Dospělý stát se minulosti umí postavit čelem
Festival Meeting Brno, kterému prezident udělil záštitu, se už roky snaží propojovat lidi a otevírat i ta méně příjemná témata naší historie – jako byl například divoký odsun a brněnský pochod smrti.
Dospělý a silný národ se takových debat nebojí. Dospělý národ ví, že nacistická okupace byla absolutním zlem, které přineslo nepředstavitelné utrpení, ale zároveň má dostatek sebevědomí přiznat, že i při následném odsunu se děly obrovské nespravedlnosti a zločiny na nevinných lidech. Jedno totiž nijak neomlouvá ani nesmazává to druhé.
Záštita Petra Pavla je jasným vzkazem do zahraničí: Nenechte se mýlit křikem z naší Poslanecké sněmovny. Jsme normální evropská země, která si váží partnerství a je připravena vést otevřený dialog.
Zatímco vládní politici budou na konci května sedět zalezlí ve svých pražských kancelářích a psát na sociální sítě naštvané statusy o provokatérech, Brno zažije setkání lidí, kteří chtějí budovat mosty. A fakt, že nad těmito mosty drží ochrannou ruku prezident republiky, dává naději, že se tato země ještě nenechala populisty úplně otrávit. Zaplaťpánbůh za ten Hrad.
Sledovat nekonečné snahy naší vlády o výrobu umělých nepřátel a návrat do hluboké minulosti vyžaduje občas nejen pevné nervy, ale i hluboký nádech a snahu vidět věci v souvislostech. Pokud vám mé glosy dávají smysl, sdílíte můj pohled na důležitost historického smíření a baví vás toto pravidelné rozkrývání politického cynismu, budu moc vděčný za jakoukoliv drobnou finanční podporu. Slibuji, že vaše peníze nepůjdou na tisk transparentů proti legálním sjezdům ani na budování pomyslných hraničních zátarasů, ale čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tu pro vás mohl vše s odstupem dál glosovat. Díky, že to čtete a že stojíte na straně rozumu a dospělosti!
