Článek
GLOSA: Tomio Okamura doma banuje kritiky a léta straší sudetskými Němci, teď ale jede do Německa kázat o svobodě slova. Účastí na konferenci extremistické AfD po boku V. Klause ukazuje, že jeho vlastenectví je jen prázdná fráze.
Když se řekne boj za svobodu slova, většině lidí se asi nevybaví politik, který na svých sociálních sítích preventivně banuje a maže každého, kdo si dovolí položit i jen mírně kritický dotaz.
Přesto se předseda Sněmovny Tomio Okamura rozhodl, že právě on je tím nejpovolanějším, kdo by měl o tomto tématu přednášet. A to rovnou v zahraničí.
Společně s exprezidentem Václavem Klausem vystoupí koncem června v Berlíně na konferenci o demokracii a svobodě slova, kterou pořádá Alternativa pro Německo (AfD).
Akce, honosně nazvaná „1. demokratický kongres frakce AfD v německém Spolkovém sněmu“, má hostit projevy obou českých politiků. Zatímco Václav Klaus promluví na téma „EU jako nebezpečí pro svobodu slova v Evropě“, Tomio Okamura si připravil přednášku s názvem „Omezování parlamentní svobody: evropská perspektiva“.
Oba pak společně vystoupí i v diskuzních panelech. Poslouchat kázání o omezování svobod od muže, který svou politickou stranu řídí pevnou rukou a svobodu projevu svých kritiků netoleruje ani ve vlastním virtuálním prostoru, bude nepochybně fascinující zážitek.
Sudetští Němci a ztráta paměti
Mnohem pikantnější je ovšem výběr hostitelů. Konferenci pořádá strana, kterou německá civilní tajná služba loni označila za prokazatelně pravicově extremistickou, přičemž AfD se proti tomuto nálepkování aktuálně brání u soudu. Jsou to titíž lidé, kteří se dlouhodobě netají sympatiemi k historickému revizionismu.
Vzpomeňme si na Okamurovy plamenné projevy, ve kterých se pasoval do role úzkostlivého strážce národních zájmů. Jak urputně bojoval proti shromážděním sudetských Němců, jak hystericky strašil českou veřejnost prolamováním Benešových dekretů a tím, že nám cizáci ukradnou pohraničí.
A dnes? Dnes si spokojeně jede potřást rukou s představiteli strany, která tyto revizionistické choutky reálně živí.
Zatímco samotní zástupci sudetských Němců zrušení dekretů dnes už odmítají a volí cestu smíření, byla to právě AfD, konkrétně její frakce v bavorském zemském sněmu, která nedávno předložila rezoluci k jejich okamžitému zrušení.
Okamura, který se dříve dušoval, že s AfD zachování poválečného uspořádání domluvil, se teď tváří, že se nic neděje, a s lidmi, kteří by nám nejraději přepisovali historii a rušili dekrety, se dál vesele bratříčkuje.
Aby toho nebylo málo, hostiteli a tvářemi celé akce jsou předsedové AfD Tino Chrupalla a Alice Weidelová. To je ta samá politička, která v roce 2023 na otázku, proč neslaví vítězství nad nacismem, odpověděla naprosto mrazivě: „Nechtěla jsem oslavovat porážku své vlastní země.“
Načasování konference je o to pikantnější, že se koná jen týden před sjezdem AfD v Erfurtu. Tento termín přitom budí kritiku, protože připadá přesně na 100. výročí říšského sjezdu Hitlerovy NSDAP v nedalekém Výmaru. S takovými přáteli už Tomio Okamura vážně nepotřebuje nepřátele.
Vměšování, které najednou nevadí
A je tu ještě jeden krystalický paradox. Předseda SPD neustále křičí o tom, jak je nepřípustné, aby se cizí mocnosti, Brusel nebo zahraniční subjekty vměšovaly do vnitřní politiky suverénních států.
Když ale on sám vyrazí do německého Spolkového sněmu podpořit opoziční stranu, která se chystá na trojici klíčových zářijových zemských voleb, ve kterých má obří šance na vítězství, najednou se o žádné ovlivňování a vměšování do vnitřních záležitostí sousedního státu nejedná.
Společnost mu navíc na pódiu budou dělat vskutku vybraní experti na demokracii. Vystoupí zde například německý europoslanec českého původu Petr Bystroň, ústřední postava loňské aféry s přijímáním úplatků od proruského serveru Voice of Europe.
Nebude chybět ani bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maassen, který musel ze své funkce odstoupit poté, co bagatelizoval násilnosti ze strany krajní pravice v Saské Kamenici.
Tomio Okamura nám tak v přímém přenosu ukazuje, že jeho boj za národní suverenitu a obranu před sudetskými Němci je naprosto prázdnou marketingovou frází. Když se to hodí, zapomene na své vlastní vlastenecké sliby a s radostí pojede dělat stafáž straně, jejíž lídři odmítají slavit pád nacistického režimu.
Sledovat politiky, jak doma straší ztrátou suverenity a prolamováním Benešových dekretů, aby pak vzápětí s úsměvem řečnili na akcích německých extremistů, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání populistického pokrytectví a sdílíte můj názor, že svoboda slova se nebuduje banováním kritiků ani objímáním s lidmi, kteří truchlí po nacistickém Německu, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na cestu do Berlína ani na úplatky z proruských webů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
