Nejsme hmyz k deratizaci. Šarapatka táhne Macinku k soudu a brání zbytky slušnosti

Slova mají v politice obrovskou váhu. Nejsou to jen prázdné zvuky, které odnese vítr. Slova formují to, co je ve společnosti přijatelné. Důkazem toho, co způsobuje rozdmýchávání nenávisti, jest například nechutný útok v Chebu.

A když z úst představitelů vládní strany Motoristé sobě, konkrétně z úst ministra Petra Macinky a poslance Filipa Turka, začala padat slova jako „méněcenní občané“, „paraziti“ a „deratizace“, byl to moment, kdy měla blikat červená kontrolka úplně každému, kdo dával na hodinách dějepisu alespoň trochu pozor.

Tohle totiž není obyčejná politická prostořekost. Tohle je cílená dehumanizace. A Zdeněk Šarapatka to ve své žalobě pojmenoval naprosto přesně a bez servítků.

Žaloba, kterou Šarapatkův advokát připravil, trefuje hřebíček na hlavičku. Rozdělovat lidi na „méněcenné“ a nadřazené není vynález Motoristů. Je to základní kámen nacistické ideologie.

Jakmile začnete o svých názorových oponentech, aktivistech nebo prostě jen nespokojených občanech mluvit jako o havěti (která se musí deratizovat), přestáváte s nimi vést politický spor. Berete jim jejich lidství.

Krysa nemá právo na svobodu slova. Parazit nemá právo demonstrovat. Méněcenný člověk nemá právo kritizovat vládu. Přesně tohle je ten zvrácený signál, který Macinka s Turkem do společnosti vysílají.

Z pozice státní moci vzkazují svým radikálním fanouškům: „Podívejte, ti naši kritici vlastně nejsou plnohodnotní lidé. Nemusíte se k nim chovat slušně.“

Je to naprosto totožný princip štvaní, o kterém jsme mluvili v minulé glose v souvislosti s posprejovanými výlohami v Chebu.

A že se nejedná o náhodné uklouznutí jednotlivce, ale o jakousi stranickou linii Motoristů, to žaloba dokládá naprosto bravurně. Pokud jeden mluví o méněcenných a druhý o deratizaci, je to prostě systém. Systém postavený na aroganci a pohrdání.

Běžný občan nemá čas, peníze a popravdě ani nervy na to, aby se soudil s vládním ministrem. Je to vyčerpávající a nevděčný boj. O to víc je třeba ocenit úsilí Zdeňka Šarapatky a Artura Ostrého. Nejde tu totiž o nějaká dotčená ega. Jde o nastavení jasné hranice.

Tím, že Šarapatka hnal celou věc k soudu a požaduje veřejnou omluvu (mj. přímo na tiskovce ministerstva), dělá obrovskou službu nám všem. Ukazuje, že ústavní činitel si zkrátka nemůže beztrestně utírat boty o občany této země jen proto, že mají jiný názor.

Pokud by tahle rétorika prošla bez odporu, posunulo by to hranice „normálnosti“ zase o obrovský kus směrem k totalitnímu uvažování. Šarapatkova žaloba je brzda, kterou naše společnost nutně potřebovala zatáhnout.

A jak reaguje onen drsný ministr Macinka, který tak rád a suverénně nálepkuje lidi na sociálních sítích? Na dotazy novinářů ohledně žaloby nereagoval.

Je to vlastně docela typický obrázek moderního populisty. Za klávesnicí nebo na sjezdu strany se to jen hemží silnými slovy o deratizaci a podlidech. Když ale přijde na lámání chleba a hrozí, že za svá slova ponesou právní odpovědnost tváří v tvář nezávislému soudu, najednou tito „alfa samci“ mlčí a dělají mrtvé brouky.

Můžeme jen doufat, že soud bude mít pro tuto žalobu sluch a panu ministrovi jasně vysvětlí, že slovo „méněcenný“ patří do učebnic dějepisu jako varování, nikoliv do slovníku české vlády ve 21. století. Zdeňku Šarapatkovi k tomuto boji držme palce.

Sledovat slovní výpady našich vládních elit, které si pletou politickou diskuzi s příručkou pro deratizátory, vyžaduje občas pořádně silný žaludek a pevnou víru v právní stát. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání verbálního suterénu a sdílíte můj pohled nejen na kauzu „méněcenných“ občanů, ale i na celé absurdní divadlo naší politické scény, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup dezinsekčních prostředků ani na placení soudních výloh, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom v tom kádrování mohli politikům bránit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!