Článek
Občas se tak stane, že vás i navzdory dosti bizarní situaci v naší politice kvůli chování současné vlády stále něco překvapí. A poněkud překvapivě se tentokrát o nečekanou věc postarali sami občané.
V pátek 7. srpna totiž Novinky zveřejnily exkluzivní průzkum agentury NMS, jehož výsledky vyvolávají mnoho otázek. Odpovědi na ně si můžeme prakticky jen domýšlet. A tak tedy vzhůru do toho.
O co ale vlastně jde? Inu, výzkumníci se občanů ptali, kdo je nejvýraznějším opozičním politikem. Bylo možné zvolit kohokoliv, bez navádění. A jak se zdá, veřejnost už v současném politickém balastu absolutně ztratila orientaci v tom, kdo v České republice vládne a kdo je v opozici.
Jak jinak si totiž vysvětlit surreální výsledek, podle kterého je nejvýraznějším opozičním politikem s 18 % prezident Petr Pavel a druhé místo drží se 14 %… chvilka napětí… Ehm, premiér Andrej Babiš. Ano, čtete správně. Předseda vlády je vnímán jako druhý nejvýraznější opoziční politik.
Opozice lidskosti, slušnosti a zodpovědnosti
Pojďme si výsledky rozebrat. A začněme vítězem. Členové Babišovy vlády tak dlouho a tak často opakují, že je Petr Pavel lídrem opozice, až tomu někdo skutečně uvěřil. Přitom už jen z principu své funkce rozhodně není a nemůže být opozičním politikem, natož lídrem opozice.
Prezident je nadstranická funkce s úkolem reprezentovat stát. Jistě, může i vetovat zákony, pokud se mu nepozdávají, ale kdyby byl v opozici, asi už by to udělal mnohokrát a schválně by to dělal co nejčastěji. To se, světe, div se, neděje.
Navzdory tomu je tedy vnímaný jako hlavní opozičník. Lze to vnímat jako důsledek vytrvalé a agresivní rétoriky Andreje Babiše, Petra Macinky, Tomia Okamury a spol., kteří si udělali z hlavy státu veřejného nepřítele číslo jedna.
To, kolik lidí jim to baští, nutí k zamyšlení. Na druhou stranu, má-li být Petr Pavel skutečně v něčem vůči současné vládě v opozici, pak to není ve sněmovních lavicích, ale v rovině zodpovědnosti, lidskosti, slušnosti a státnické úrovně.
Tedy v hodnotách, které současným vládním politikům chybí natolik, že každý, kdo jimi disponuje, může, snad logicky, připadat někomu jako opozice.
Premiér, který je v opozici i proti sobě samému
Nad druhým místem, kde se nachází premiér Andrej Babiš, už jsme se jednou podivili. Úřadující předseda vlády, člověk, který má v rukou výkonnou moc, sedí ve Strakově akademii a vládne zemi. Mezi voliči hnutí ANO se dokonce s 22 procenty dostal na první místo nad prezidenta, který dosáhl na 21 procent.
Jak se tohle vůbec může stát? Jak je možné, že voliči nedokázali poznat rozdíl mezi tím, kdo stát řídí a kdo vládu kontroluje?
Odpověď může být vesměs celkem prozaická. A co víc? V případě Babiše to dokonce dává smysl. Trochu zvráceným způsobem, ale ano.
Vždyť současný premiér se prakticky celou svou politickou kariéru profiluje tak, že je neustále v opozici vůči všem a všemu. Proti novinářům, proti Evropské unii, proti nezávislým institucím, proti zdravému rozumu. Občas si rýpne i do koaličních partnerů.
Ale aby toho nebylo málo, tak Babiš je velmi často v opozici sám proti sobě. Už mnohokrát jsme zažili, že pan premiér sebevědomě popřel svá vlastní slova v průběhu několika dní, ne-li hodin.
Když se neustále tváří jako věčná oběť systému, i ve chvíli, kdy ten systém sám řídí, není divu, že část veřejnosti už rezignovala na logiku. Prostě ho jednoduše zařadí do kolonky „ten, co proti něčemu pořád bojuje“.
Nelichotivé vysvědčení pro pravou opozici
V momentě, kdy v takovém průzkumu skončí Andrej Babiš na druhém místě, by se nabízela otázka, proč se hned za ním nenacházejí Petr Macinka, Filip Turek či Tomio Okamura, kteří také neustále proti něčemu bojují. Třeba i proti realitě, že, pane Turku? Pan Okamura tu a tam nesouhlasí ani s vlastní vládou.
Všichni tři se každopádně dostali na 3 procenta. Musíme ale jasně zmínit, že výsledky tohoto průzkumu nejsou vůbec lichotivým vysvědčením pro reálnou opozici. Šéf ODS Martin Kupka je s 8 procenty třetí, lídr hnutí STAN Vít Rakušan má jen 7 procent a Petr Fiala 4 procenta. Se 2 procenty uzavírá pomyslnou hvězdnou desítku Zdeněk Hřib z Pirátů.
Tato čísla znamenají jediné. Ať už ODS, Piráti či STAN dělají cokoliv, neumí to prodat. Nebo to zkrátka nedělají dobře. Demokratická opozice je téměř neviditelná, bezzubá a dost možná utopená ve vlastních bolístkách. Jako kdyby se stále hledala.
Jistě, můžeme brát v potaz, že Babiš, Turek, Macinka, Juchelka a další vládní politici je snadno přehluší svými neustálými výkřiky či skandály, nicméně je to určitě věc k zamyšlení. Kupka, Rakušan, Fiala a další prohrávají na plné čáře.
Z výzkumu ale lze vyčíst i to, že voliči už dost možná tolik nereagují na politické programy, ale pouze na hlučný marketing a vyvolávání emocí. To ovšem není žádná novinka, jen, podle všeho, rostoucí trend, jemuž se bude potřeba přizpůsobit.
Sledovat naši politickou scénu, kde veřejnost v průzkumech pasuje do čela opozice prezidenta republiky a vládnoucího premiéra, protože už naprosto ztratila přehled o tom, kdo v téhle zemi drží moc, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politických absurdit a sdílíte můj názor, že premiér v roli ublíženého opozičníka je výsměch zdravému rozumu, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup učebnic občanské výchovy pro zmatené respondenty a už vůbec z něj nebudu platit budíky pro naši spící skutečnou opozici. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto tragikomediím čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
