Článek
Ať dělá Andrej Babiš spolu s dalšími vládními politiky cokoliv pro to, aby působili jako ti nejobyčejnější lidé, nejde jim to ani trochu věřit. Naproti tomu je pravým opakem prezident Petr Pavel, ze kterého Babišova vláda dělá svého nepřítele číslo jedna.
Právě hlava státu zasadila Babišovi a spol. poměrně nečekanou, ale o to tvrdší ránu. A nebylo k tomu potřeba mít jakýkoliv plamenný proslov, někoho kritizovat, shazovat či očerňovat.
Navíc to šlo bez PR týmu plného „markeťáků“, kteří by po nocích vymýšleli složité strategie, jak se co nejvíce zalíbit lidem. Stačil fotoaparát a vášeň pro věc.
Rudý hadr na populisty
Petr Pavel se totiž právě stal oficiálním členem KSN a AIPS, tedy Klubu sportovních novinářů a Mezinárodní asociace sportovních novinářů.
Když si vzpomeneme na to, jaké reakce se snesly na jeho účast na VC Maďarska, nelze se nezamyslet, co asi vyvolá tato informace. Tehdy internetoví hrdinové chrlili oheň a síru. A i tentokrát novinka místo vyvolání sympatického úsměvu zřejmě zapůsobí jako rudý hadr na vládní populisty.
Prezident si totiž tohle členství nekoupil, ani ho nedostal jako nějakou čestnou plaketu pro usmívající se VIP hosty.
Musel projít standardním přijímacím řízením, kde komise posuzovala jeho reálnou práci, tedy fotky z Le Mans, MotoGP v Brně nebo z ploché dráhy v Praze. Splnil pravidla jako volný fotograf. A právě to je to, co se v určitých politických kruzích zkrátka neodpouští.
Znamená to totiž úspěch, normálnost a uznání, které nevyplývají z politické funkce, ale z poctivého hobby.
Za objektivem, nikoliv před ním
V tom všem je jedna krásná symbolika, která propastný rozdíl mezi oběma světy perfektně ilustruje. Zatímco typický populista udělá vše pro to, aby stál vždy před objektivem a byl středem pozornosti, Petr Pavel si dobrovolně stoupá za objektiv.
Ano, jistě, objevuje se i na fotkách, protože se zkrátka nestává často, že by prezident jakéhokoliv státu dělal podobné věci a navštěvoval takové akce jinak než koupí lístků do VIP sektoru. Ale jinak hlava státu nemá potřebu být tím člověkem, na kterého se všichni dívají.
Chce být sám tím, kdo se dívá. Kdo vnímá svět kolem sebe, zachycuje dění, emoce a detaily na trati.
Pro lidi, kteří žijí jen z neustálé pozornosti médií a marketingu, to musí být nepochopitelný koncept.
Proč by někdo jezdil na velkou sportovní akci, postavil se někam do prachu a tahal těžkou techniku, když může obléct drahý oblek a jít do zmíněného VIP salonku a nechat se obskakovat? Odpověď je prostá. Protože to je zkrátka to, co prezidenta baví.
Autenticita, která se nedá koupit
Zatímco se Andrej Babiš a jeho okolí neustále křečovitě stylizují do rolí „obyčejných chlapů z lidu“, utrácejí za sociální sítě a na každém kroku s sebou podle všeho tahají štáb, který jim radí, jak se tvářit a jakou kšiltovku si nasadit, Petr Pavel zkrátka vezme fotobrašnu, natáhne akreditační vestu a jde k trati.
Nepotřebuje k tomu scénář ani režiséra. Dělá to, co ho baví.
Tohle je zkrátka nefalšovaná autenticita, ze které musí mít vládní politici těžké spaní. A asi ho reálně mají, když na prezidenta neustále útočí.
Vládní PR oddělení muselo v tu chvíli vyhlásit stav nejvyšší nouze, protože zjistilo, že proti přirozenosti se nedá bojovat ani tím nejdražším marketingem na světě.
Pavel je přitom u lidí oblíbený pro věci, které Babiš a spol. sami musejí složitě a uměle předstírat.
Můžete si za peníze koupit tisíc fotek s párkem v rohlíku na náměstí, ale nikdy to nebude mít tu hodnotu a váhu, jako když si člověk plní svůj celoživotní sen a dělá něco, co vyžaduje opravdový talent a trpělivost.
Až se příště pan prezident objeví na nějakém závodě, nebude tam stát jen jako ústavní činitel na čestné tribuně, ale jako plnohodnotný fotograf mezi svými kolegy.
Bude stát mezi profesionály, kteří ho vzali mezi sebe ne kvůli tomu, kdo je, ale kvůli tomu, co umí. A to je vizitka, kterou mu žádný politický oponent nemůže vzít.
Sledovat vládní politiky, jak se utápějí ve svém vlastním marketingu, šíří nenávist a hroutí se z toho, že někdo jiný sbírá sympatie přirozenou cestou, zatímco prezident jim s fotoaparátem v ruce dává tvrdou lekci z lidskosti, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto rozkrývání ublížených vládních mindráků a sdílíte můj názor, že autenticita a slušnost vždycky porazí laciný PR kalkul, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup drahých marketingových poradců pro vládní představitele, aby je učili lidskosti, protože ta se koupit nedá. Půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
