Článek
Když vidíte modrou a žlutou barvu, co se vám vybaví? Slunce na letní obloze? Písek na pláži u moře? Nebo vás okamžitě polije horko, krevní tlak vyletí do nebes a máte nutkání začít na sociálních sítích okamžitě nadávat?
Pokud platí třetí možnost, gratulujeme. Stali jste se úspěšným produktem tuzemské populistické továrny na nenávist.
Questenberkové jako oběti kulturní války
Správa státního zámku Bečov nad Teplou musela v těchto dnech na svých sociálních sítích krotit vášně a s jistou dávkou ironie vysvětlovat absurdní situaci. Správcům začali psát rozhořčení „vlastenci“, kteří areál napadali kvůli tomu, že na něm visí modrožluté prapory.
Ve své svaté válce proti všemu ukrajinskému jim ovšem jaksi uniklo, že nejde o vlajku napadeného státu, ale o heraldické barvy rodu Questenberků, významných bývalých majitelů bečovského panství.
Tato epizoda je naprosto učebnicovým příkladem toho, kam až může zajít zaslepenost. Lidé už nečtou, nepátrají po kontextu a nezajímá je ani vlastní česká historie, na kterou se jinak tak rádi odvolávají. Jednoduše fungují na první signální. Vidí dvě barvy vedle sebe a okamžitě vidí rudě.
Kde se bere ta nenávist?
Člověk se musí logicky ptát, kde se bere tahle hluboká, až patologická nenávist. Jak se stalo, že v zemi, která má vlastní historické zkušenosti s okupací a diktaturou, část společnosti tak bytostně nenávidí národ, který se brání vojenské agresi?
Odpověď není složitá. Tuto hysterii tu dlouhodobě, systematicky a naprosto chladnokrevně rozdmýchávají politici typu Tomia Okamury a další jemu podobní obchodníci se strachem.
Zjistili, že vyvolávat v lidech permanentní pocit ohrožení a vzteku je ten nejlevnější politický marketing. Doslova si část svých voličů vycvičili jako Pavlovovy psy.
Jakmile tito lidé zaznamenají jakýkoliv podnět, který byť jen vzdáleně připomíná Ukrajinu, začnou štěkat. Bez přemýšlení, bez zjišťování faktů.
Písek si už zboural i vlastní vlajku
A že to není ojedinělé, dokazuje mimo jiné i případ z května roku 2023. Během oslav konce druhé světové války v jihočeském Písku někdo strhl, zmačkal a u památníku pohodil modrožlutou vlajku.
Útočník se zřejmě poplácal po rameni, jaký je hrdina a jak to těm Ukrajincům nandal. Mělo to jen jeden drobný háček. Modrá a žlutá (jen v jiném rozložení) jsou historické barvy města Písek. Dotyčný vandal tak z neznalosti a čisté nenávisti znesvětil symbol vlastního města.
Ale co čekat od lidí, kteří dodnes v komentářích na sociálních sítích píšou o Ukrajině se zkratkou UK, která patří Spojenému království, místo UA, která napadené zemi skutečně náleží?
Je to tragikomický obraz dnešní doby. Politici, kteří si berou národní hrdost do úst od rána do večera, zfanatizovali své posluchače natolik, že tito „vlastenci“ pak ve svatém nadšení útočí na znaky starých českých šlechtických rodů a trhají prapory vlastních měst.
Sledovat politiky, jak doma rozdmýchávají nenávist tak absurdní, že jejich voliči pak ze vzteku útočí i na historické prapory českých zámků a měst, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání populistického pokrytectví a sdílíte můj názor, že zdravý rozum by neměl ustupovat hysterii z barev, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup modrožlutých sprejů ani na sponzorování trollích farem, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
