Článek
Sotva skončil sudetoněmecký sjezd v Brně a strašení zlými Němci ztratilo mediální šťávu, musel Tomio Okamura rychle přehodit výhybku. A tak si na paškál vzal znovu ukrajinské uprchlíky.
Na svém Facebooku začal horovat za úplné zrušení dávek všem s dočasnou ochranou, protože prý jezdí „na Ukrajinu na dovolenou“. Za tímto populistickým výkřikem se skrývá nejen absolutní neznalost tvrdých ekonomických dat, ale především naprostá absence elementární lidskosti.
Závidět lidem, kteří ztratili domovy a blízké, cestu do zničené země, je totiž skutečným dnem české politiky. Dalším z mnoha.
Člověk už ani neví, jestli se má smát, nebo zvracet. Představa, že si ukrajinská matka s dětmi sbalí opalovací krém, nafukovací lehátko a jede si odpočinout do Charkova pod padající ruské rakety a drony, je natolik absurdní, že by ji nevymysleli ani autoři nejlacinějších sci-fi.
Pojďme si nalít čistého vína a vysvětlit těm, kterým nenávist zatemnila mozek, jak se věci skutečně mají.
„Dovolená“ v minovém poli
To, čemu Okamura říká dovolená, je ve skutečnosti extrémně riziková a často zoufalá cesta za těmi, kteří na Ukrajině museli zůstat.
Jsou to cesty za manžely a syny, kteří bojují na frontě nebo nesmí opustit zemi. Jsou to cesty za starými, nemocnými rodiči, kteří už neměli sílu utéct.
Ti lidé tam jedou s vědomím, že se nemusí vrátit živí, jen aby na pár dní viděli své milované, přivezli jim léky nebo zkontrolovali, jestli z jejich původního domova zbylo alespoň něco víc než kráter. Tohle opravdu není all-inclusive zájezd do Hurghady.
A že na to mají peníze? Cesta autobusem nebo vlakem na Ukrajinu nestojí majlant a životní náklady jsou tam zlomkové oproti našim. Zvládnout takovou cestu finančně není důkazem toho, že by u nás uprchlíci extrémně vydělávali ze státních dávek. Je to důkazem toho, že pro záchranu a podporu rodiny udělá člověk zkrátka maximum.
Mýtus o drahých autech a česká malost
Do toho se samozřejmě neustále vrací ta ohraná písnička o drahých SUV s ukrajinskou SPZ. Závist je strašná vlastnost, ale když postrádá špetku logiky, je ještě tragičtější.
Ano, i na Ukrajině žili a žijí úspěšní lidé. Lidé, kteří si před válkou vybudovali firmy, postavili domy a koupili drahá auta (na která si vydělali v zemi, kde bylo vše levnější).
Když pak přes noc začaly padat bomby, sebrali děti, nasedli do toho auta a utekli. To auto je často tím jediným, co si z celého svého dosavadního života dokázali odvézt. Všechno ostatní, tedy domy, úspory, podniky, a často i členy rodiny, jim vzala válka.
Nadávat někomu, kdo ztratil úplně všechno, jen proto, že si zachránil zadek v lepším autě, než máte vy, je ukázkou naprostého selhání lidského charakteru.
Krátká paměť a matematika, která nevoní
Když už se bavíme o útěcích, možná by stálo za to připomenout naší vlastenecké scéně trochu dějepisu. Statisíce Čechů a Slováků utíkaly v minulosti ze země také. Jen po ruské okupaci v roce 1968 jich mělo být přes 300 tisíc.
Šli na Západ a spoléhali na solidaritu tamních společností. Nikdo jim tam tehdy nenadával, že si zachraňují život, a nevyčítal jim každou marku nebo dolar. My jsme to tehdy brali jako samozřejmost. Když se ale dnes octneme v roli těch, kteří mají pomáhat, najednou se nám solidarita hnusí.
A aby toho nebylo málo, Okamurův argument o „vyplácení peněz“ naráží na tvrdá data ministerstva financí. Pravda je totiž taková, že se nám podpora Ukrajinců už dávno ekonomicky vrací.
Drtivá většina z nich u nás pracuje, platí daně, odvádí sociální a zdravotní pojištění a utrácí tu své peníze. Pro státní rozpočet jsou prokazatelným přínosem, nikoliv zátěží.
Odvádění pozornosti od skutečných průšvihů
Proč to tedy šéf SPD vůbec řeší? Protože potřebuje udržovat své voliče ve varu. Zlí sudetští Němci po brněnském sjezdu odjeli domů, takže bylo nutné oprášit osvědčeného ukrajinského strašáka.
A co je hlavní? Neustálé štvaní proti zranitelné menšině funguje jako skvělá kouřová clona.
Místo toho, aby Tomio Okamura jako správný vlastenec a poctivý politik řešil skutečné díry ve státním rozpočtu, jako je například nedobrovolné sponzorování Agrofertu z peněz daňových poplatníků, raději plive po matkách s dětmi prchajících před válkou. Případně po těch, kteří zkrátka, zcela pochopitelně, neměli odvahu bojovat.
Do miliardáře Babiše se totiž střílet bojí, tak si raději kopne do těch, kteří se nemohou bránit. Tomu se, dámy a pánové, říká politické zbabělství v krystalické podobě.
Sledovat politiky, jak ze zištných důvodů cíleně likvidují v lidech poslední zbytky empatie a dělají z obyčejné cesty za rodinou do válečné zóny luxusní dovolenou, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání populistické nenávisti a sdílíte můj pohled na to, že elementární lidskost by z naší společnosti neměla vymizet, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na letenky na žádnou falešnou „dovolenou“, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli této politické ostudě čelit i dál. Díky, že to čtete a že si zachováváte zdravý rozum!
