Turek nabořil sanitku, Babiš mluví o rezignaci. Hrozí mu Macinkova kohabitace, jakou svět neviděl

Andrej Babiš zjevně objevil své ztracené morální zásady. Nebo je možná objevil úplně prvně. Kdoví. Každopádně k tomu bylo potřeba, aby poslanec a vládní zmocněnec Filip Turek nabořil v centru Prahy sanitku.

Pan premiér rázem obléká kostým nekompromisního šerifa a přispěchal s rázným prohlášením. Policie by to prý měla rychle vyšetřit, a pokud se prokáže, že záběry z nehody nelžou, měl by Turek okamžitě rezignovat na post zmocněnce.

Zní to skoro jako projev zodpovědného a rázného státníka. Má to ale hned několik podstatných háčků.

Mimochodem, všimli jste si té kouzelné Babišovy politické flexibility? Pan premiér sice hřímá, že by měl Turek vyvodit politickou odpovědnost, ale žádá jeho konec pouze na postu vládního zmocněnce. Křeslo poslance si zjevně může v klidu nechat.

Nabořit houkající sanitku je tedy podle Babiše zřejmě neslučitelné s beztak uměle vytvořenou pozicí klimatického vyslance, ale pro psaní zákonů a poslušné mačkání hlasovacích tlačítek ve Sněmovně to vlastně vůbec nevadí.

Pan premiér si přece kvůli jedné sanitce nebude zmenšovat sněmovní většinu, že.

A pak je tu samozřejmě druhý háček, a tím je Petr Macinka. Babišův náhlý záchvat politické kultury je dán pravděpodobně čistě marketingem, jenže by si při svém PR cvičení měl dávat obrovský pozor, aby náhodou nešlápl na kuří oko svému sice menšímu, ale o to více ukřičenému koaličnímu partnerovi.

Motoristé sice jsou v parlamentu i ve vládě noví, nicméně za stále vcelku krátkou dobu svého úřadování nám ukázali, čeho jsou schopní. A také nám ukázali to, že si na svou samozvanou alfasameckou nedotknutelnost potrpí.

Filip Turek je jejich hlavní tvář, ikona a legenda, která se za žádných okolností neomlouvá. A vicepremiér Petr Macinka rozhodně není z těch, kteří by si nechali od Babiše veřejně diktovat, kdo a odkud má z jejich party vyklízet stoly.

Pokud bude Babiš na Turkovu hlavu tlačit příliš, mohlo by se mu velmi snadno stát, že tvrdě narazí a dopadne jako pan prezident Petr Pavel. Macinka by mu totiž mohl začít vyhrožovat kohabitací. A ne ledajakou, nýbrž takovou kohabitací, jakou svět neviděl.

Představte si to. Vládní partneři, kteří si navzájem dělají naschvály na každém zasedání, bojkotují si zákony, hádají se o mikrofony na tiskovkách a vzkazují si přes média, kdo komu víc šlape po egu.

Taková vnitřní vládní válka by byla dokonalým završením současného politického bizáru. Macinkova parta by zkrátka mohla Babišovi ukázat, že onen předvolební slib „pohlídat premiéra“ neznamená jen nošení tašek, ale může to také znamenat, že mu udělají ze společného vládnutí absolutní peklo plné klacků házených pod nohy.

Andrej Babiš si tak teď musí vybrat. Buď dodrží svá drsná slova, bude si stát za rezignací Turka alespoň z té pozice zmocněnce a riskne hněv Motoristů, nebo tradičně stáhne ocas, vymluví se na nutnost detailního policejního vyšetřování a celou věc nechá v tichosti vyšumět.

Vzhledem k tomu, jak to u Babišovy vlády chodí, se spíše dočkáme toho, že se za pár týdnů dozvíme, že za tu nehodu vlastně i tak může Petr Pavel. Pan premiér má totiž mnohem raději svůj vlastní klid a udržení mocenského vlivu než lpění na nějakých principech.

Sledovat premiéra, jak si před kamerami hraje na přísného šéfa, kterému vadí nehoda jen napůl, a v zákulisí se musí třást, aby mu uražení Motoristé nevyhlásili vládní kohabitaci, jakou svět neviděl, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládních komedií a sdílíte můj názor, že politická zodpovědnost by neměla fungovat jen v tiskových zprávách, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup usmiřovacích bonboniér pro Petra Macinku ani na žehlení Turkových karambolů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!