Článek
Tomio Okamura se dlouhé roky prezentuje jako ten největší vlastenec a největší bojovník proti politické korektnosti, který se nebojí věci pojmenovávat tak, jak je vidí, byť je realita často úplně jiná. O to vtipněji vyznívá jeho nedávný ukňouraný rozhovor pro Novinky.
Ukňouraný bojovník proti korektnosti
Šéf SPD si v rozhovoru stěžuje na to, že k němu pan prezident Petr Pavel není dostatečně ohleduplný. A co víc? Naprosto ironicky vyznívá jeho tvrzení, že hlava státu se chová nekorektně a neseriózně. Nekorektně? Vážně? To říká bojovník proti přehnané politické korektnosti?
Inu, stává se. Každopádně by bylo zajímavé takové vystupování prezidenta skutečně vidět. Ať už ho současná vládní koalice stavěla do jakékoliv pozice či situace, Petr Pavel zachoval vždy klid, nadhled a maximální reprezentativnost.
Kdyby si z téhle „nekorektnosti“ vzali všichni členové vlády příklad, bylo by to skvělé.
Vždyť prezident i při nákupu rohlíků vypadá, že právě zahajuje summit NATO. Aby působil dostatečně seriózně v očích Okamury, nejspíš by musel obden mávat katanou a vykřikovat něco o diktátu z Bruselu.
Popírání historie s teploměrem v podpaží
Té ironie v rozhovoru je ale mnohem více. Z politika, který postavil svou kariéru na tom, že mu není žádná urážka menšin, cizinců či politických oponentů cizí, se stal někdo, kdo najednou roní doslova krokodýlí slzy.
Prezidenta dokonce označil za podrazáka a křiváka. Důvod? To, že Petr Pavel trochu v nadsázce před lety v prezidentské kampani, konkrétně při duelu s Andrejem Babišem, zmínil, že je Okamura mravním ohrožením národa, a proto by ho nejmenoval například do pozice ministra školství.
Šéf SPD se brání tím, že nemá ani jeden mravnostní delikt a že by o takovou pozici ani neusiloval. Jak se zdá, pochopit nadsázku i spekulace v teoretické rovině je pro něho asi moc složité.
Na druhou stranu, asi toho někdy nechápe více. To, že technicky předseda Sněmovny nemá v rejstříku trestů zapsané klasické ohrožování mravnosti, neznamená, že je vše, co dělá, v pořádku.
To, co se svou partají léta předvádí ve veřejném prostoru, má k morálce asi tak daleko, jako SPD k demokratickému fungování. Vždyť to není tak dávno, co SPD byla uznána vinnou za podněcování k nenávisti kvůli své ukázkově rasistické kampani.
A když už řešíme ten morální kompas, tak si stačí vzpomenout na Okamurova slova o koncentračním táboře v Letech. Například když ho naháněla Daniela Drtinová z DVTV, tvrdil, že se nejednalo o koncentrační tábor v pravém slova smyslu, protože tam prý lidé měli volný pohyb. Posléze upřesnil, že tábor nebyl střežen.
Chyběl jen krůček k tomu, aby Okamura byl zařazen mezi popírače holokaustu. Ale že by se zachoval jako chlap a přiznal chybu? Nikoliv. Místo toho tvrdil, že měl horečku a nevěděl, na co se ho novinářka ptala. Mravní maják par excellence.
Ještě že ta horečka nebyla o trochu vyšší. Kdoví, co by pak dělal.
Uřvaná slibotechna
Vraťme se ale ještě na chvíli k tomu „křivákovi“. To je poměrně zajímavý a povedený vtip, protože pokud má být prezident křivák, tak co je potom Tomio Okamura?
Vždyť šéf SPD neustále slibuje voličům nesplnitelné. A moc dobře ví, že to, co hlásá, splnit většinově nejde. Sliboval přímou odvolatelnost politiků a kdoví co všechno, ale když přijde na lámání chleba, tak se schová a hledá výmluvy, proč to či ono nejde.
Ani v momentě, kdy se dostal do vlády, se nesnaží pořádně nic prosadit. Nutno říci, že díky bohu za to. To, že se ani nesnaží o vládnutí, je zřejmě to jediné pozitivní, co lze o jeho politické existenci říci.
Návrat k plyšákům by všem prospěl
Jako pomyslný zlatý hřeb celého rozhovoru lze vnímat Okamurova slova na adresu bývalého šéfa diplomacie Jana Lipavského. Toho označil za „amatérskou nulu“, protože na rozdíl od šéfa SPD nevybudoval v Asii byznys a nevydělal miliony.
A jedno musíme panu předsedovi Sněmovny nechat. Podnikatelský duch mu rozhodně nechybí. Stačí vzpomenout na jeho legendární byznys s cestovní kanceláří pro plyšáky. Vozit po památkách vycpaná zvířátka je bezesporu ohromný geopolitický úspěch, ze kterého by si měl bývalý ministr sednout na zadek.
A víte co? Vlastně by bylo pro celou Českou republiku nejlepší, kdyby se Tomio k tomuto byznysu urychleně vrátil. Výlety pro plyšáky alespoň nikoho neohrožují, nepodněcují k nenávisti a neomlouvají či nepopírají historii. Tam by zkrátka jeho mravní integrita škodila mnohem méně než ve Sněmovně.
Sledovat naši domácí politickou scénu, kde politici místo argumentů tahají ze skříně osobní urážky a kde se z investigativních novinářů dělá terč pro veřejný lynč, vyžaduje opravdu silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního i opozičního bizáru, politické arogance a společenského úpadku, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek neobětuji na nákup letenek pro plyšáky a už vůbec z něj nebudu platit paralen proti historickému blouznění. Půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abych tenhle informační boj mohl sledovat a glosovat za vás. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
