Zákaz do USA za nacismus i služba Rusku. S kým se to vlastně čeští politici paktují?

Už jste o něm mohli slyšet před parlamentními volbami. Tehdy se předseda Svobodných a poslanec SPD Libor Vondráček chlubil podporou ze strany slovenského europoslance Milana Mazureka. Že by za to sklidil samou chválu? Kdepak. Na upozornění, že je Mazurek extremista, nebral ohledy.

Proč extremista? Protože zpochybňoval holokaust a, jak upozorňuje CNN Prima News, tvrdil, že se ve školách učí o Hitlerovi samé lži. A to nemluvě o tom, že o událostech z druhé světové války říkal, že historie je překroucená vítězi a Chazary, což je dávný národ, který je pravidelně zmiňován v antisemitských konspiračních teoriích.

Vzhledem k tomu, že Svobodní kdysi bývávali alespoň naoko libertariánskou stranou, je jejich nynější směrování velmi pochybné. Inu, zajímavá odchylka, ale což. Stane se. Jenže je vhodné, aby se členové vlády setkávali a přátelili s podobnými jedinci? Na to si musí udělat názor každý sám. A nemělo by to být tak těžké.

Jedna věc by byla, kdyby byl Mazurek extremistou pouze v historii a snažil by se polepšit a přesvědčit o tom, že jeho dřívější vyjádření byla jen jakási mladistvá nerozvážnost v kombinaci s rebelií. Jenže ono tomu tak není.

A aniž bychom znali výsledky jeho IQ testů, tak lze posoudit, že by příliš dobře nedopadly. Inteligentní člověk by se rozhodně nemohl chlubit tím, čím se chlubil on.

O co šlo? Slovenský europoslanec se na svém Instagramu pochlubil tím, že mu byl zakázán vstup hned do dvou států. Konkrétně do Velké Británie a Spojených států amerických. Důvod byl prostý. Prý je členem nacistické strany.

Přitom vzhledem k tomu, jaká panuje v USA svoboda slova a že pod vedením Donalda Trumpa nejsou Mazurekovy názory zrovna výjimečné ani mezi nejvyššími představiteli země, už to musí být opravdu kumšt, aby vás dovnitř nepustili.

Ano, podpora od Mazureka je problém. Ale kdyby to alespoň byl ten jediný problémový kontakt kohokoliv z vlády Andreje Babiše… Jenže není. Vůbec dobré není ani přehnané kamarádění se s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, o jehož autokratických tendencích by se dala napsat rozsáhlá studie. A že určitě nějaká taková existuje.

Orbánova reputace by měla padat ke dnu se stále přibývajícími zjištěními o vazbách jeho ministra zahraničí Pétera Szijjártóa na Rusko, s nímž až nechutně ochotně spolupracoval. Na to, jak se Orbánovo Maďarsko neustále ohání suverenitou, je vůči Rusku velmi zajímavě servilní. A s tím, co vyplouvá na povrch, to působí o to vtipněji.

Ale také o to nebezpečněji. S podobnými lidmi by se čeští politici paktovat neměli. Pak totiž lze snadno vytvářet nejrůznější teorie k tomu, jak si vysvětlit některé nepochopitelné vládní kroky, například oslabování armády, boj proti neziskovým organizacím, proti ochraně klimatu, shazování důvěryhodnosti očkování a vědy jako takové, stejně tak státních institucí… A šlo by pokračovat.

Je pak těžké nenazývat naši vládu proruskou či minimálně jako vládou s autokratickými tendencemi…