Článek
Když prohrajete, dospělý člověk porážku uzná, podá soupeři ruku a jde dál. Zhrzené dítě na pískovišti naopak začne vztekle brečet a rozkopávat ostatním bábovičky. A přesně to druhé už měsíce v přímém přenosu předvádí současná vládní garnitura pod vedením Andreje Babiše.
Nejnovější dějství této trapné msty na prezidentu Petru Pavlovi se odehrálo ve Sněmovně, kde si vládní koalice za pomoci poslance Libora Vondráčka prohlasovala zrušení pravomoci hlavy státu pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací.
Pokud má takto vypadat politická kohabitace, nepochybně vejde do dějin politologie jako odstrašující příklad. Vláda se totiž už ani nesnaží předstírat, že jí jde o správu věcí veřejných. Jde jí jen a pouze o hrubou sílu.
Autoritářství v přímém přenosu
Tento takzvaný „lex pomsta“, jak situaci nazývá Vít Rakušan, je totiž jen dalším dílkem do hrozivě vyhlížející mozaiky. Současná vládní parta si naprosto plete vládnutí s ovládnutím.
Veškerá její činnost se smrskla na upevňování vlastní moci a systematické omezování pravomocí a dosahu jakýchkoliv institucí, které zrovna nemá pod přímou kontrolou.
Už to dávno není jen o velvyslancích. Začalo to služebním zákonem, který, jak namítají jeho kritici, může vést k privatizaci státní služby, a tedy nahrazení současného zákona, který měl jako hlavní cíl zajistit, aby byla státní správa apolitická.
Pokračuje to zatím nepřiznanými snahami o omezení nezávislosti veřejnoprávních médií a končí to u okrajování pravomocí prezidenta.
Ústavní soud je vládě trnem v oku, Senát by nejraději zrušila a opozici okázale ignoruje.
Pokud v tomto cíleném demontování brzd a protivah někdo nevidí plíživé autoritářství, pak už je asi slepý. Kdyby si přesně tohle dovolila Fialova vláda za úřadování prezidenta Miloše Zemana, poslanci hnutí ANO by se u pultíku denně mohli uřvat k smrti nad tím, jaká je to totalita. Dnes jim to ale naprosto vyhovuje.
Zákaz jízdy na motorce už se píše?
Při pohledu na tu nekonečnou aroganci a sprostotu se člověk už musí nutně ptát, kde tohle skončí. Budou příští týden hlasovat o úkolu pro policii, aby na Hradě provedla šťáru?
Nebo můžeme rovnou čekat, že Babišova vláda brzy podá návrh zákona, který panu prezidentovi preventivně zakáže jezdit na motorce, a rovnou mu omezí i návštěvy toalety, pokud si k tomu předem nevyžádá souhlas premiéra, či ještě lépe Petra Macinky?
Pan premiér Babiš ve svých videích stokrát denně opakuje, jaký je manažer a lídr. Bylo by tedy na čase, aby konečně ukázal, kdo je tu šéf, a zastavil tyhle pubertální exhibice svých ministrů, jako je Petr Macinka. Místo toho ale celá koalice raději tleská další mstě, byť tentokrát z dílny někoho jiného.
Všechno je „v kopru“, tak aspoň ponížíme Hrad
Zatímco si vláda hraje na uražené vládce vesmíru, reálné řízení státu absolutně stojí. Tato další nesmyslná novela o velvyslancích totiž, světe, div se, důchody nezvýší a schodek státního rozpočtu nesníží.
Řešením skutečných, komplikovaných problémů vláda čas netráví. Důvod je prostý. Jednak to neumí, navíc z toho nekoukají žádné politické ani ekonomické ‚malé domů‘, a navíc to vládnímu elektorátu, který slyší na jednoduchá hesla, žádné politické body nepřinese.
A tak se celá vládní politika smrskla na pocukrovaný, levný populismus typu zastropování cen dálničních známek, který nemá na reálnou prosperitu země vůbec žádný dopad.
Výsledek vidíme všichni. Rozpočet je v háji. Schodek roste. Klima v kopru. Životní prostředí a dotace v zajetí stupidity a mstivosti. Lidská práva pod oprátkou.
Takže když vláda nedokáže spravovat zemi, zbývá jí už jen zničit i samotného prezidenta, dál mu okopávat kotníky a následně snad už jen předat klíče od republiky východním mocnostem a v klidu si u toho spočítat vlastní výdělky.
Je to smutný, ale bohužel velmi reálný obrázek toho, jak vypadá stát, když se ho zmocní lidé s obrovským egem, ale naprosto prázdnou vizí. Babiš a spol. roky mluvili o nové totalitě, a tak ji zkouší zavádět.
Sledovat vládní garnituru, jak místo řešení státního rozpočtu a reálných krizí tráví čas dětinským vyřizováním účtů s prezidentem a systematickou demontáží demokratických institucí, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního autoritářství a populismu a sdílíte můj názor, že stát se nemá řídit jako zhrzené pískoviště, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup báboviček pro uplakané ministry ani na školení omezování prezidenta pro poslance ANO, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
