Článek
Vzpomínáte na ten povyk vlády Andreje Babiše, když prezident Petr Pavel vetoval zákon na změny rozpočtových pravidel? Bylo to vůbec první veto současné hlavy státu směrem k současné vládní garnituře.
A teď si představte, že by prezident s klidem jemu vlastním prohlásil: „Víte, chtěl bych sám předkládat zákony. A když už jsme u toho, k přehlasování mého veta by Sněmovna odteď nepotřebovala 101 hlasů, ale rovnou 120. Jo, a ještě bych chtěl právo sám vyhazovat ministry.“
Asi všichni si dokážeme představit, co by následovalo. Český internet by pravděpodobně praskal pod tíhou nenávistných komentářů na adresu hlavy státu s tím, jak si vůbec dovoluje něco takového říkat.
Přitom v roce 2017 podobné myšlenky vyjádřil tehdejší prezident Miloš Zeman s tím, že po zavedení přímé volby by se mělo diskutovat o rozšíření pravomocí v této funkci.
Náhlá láska k parlamentní demokracii
Jak by reagoval v případě podobných snah Miloše Zemana jakožto premiér Andrej Babiš? No, toť otázka.
Kdyby se o to ale snažil Petr Pavel, zřejmě by v sobě muž, který do politiky vstupoval s heslem „řídit stát jako firmu“ z pozice neomezeného ředitele a který parlament vnímal jako „žvanírnu“, přičemž v ní toho sám hodně namluví, najednou objevil hlubokou a upřímnou lásku k parlamentní demokracii.
Z premiéra by se stal ten největší obhájce ústavních pojistek a dělby moci. Tentokráte by v nedělních videích z role ublíženého politika přešel do pozice spasitele a největšího ochránce posvátné Sněmovny před uzurpátorem z Hradu.
A co třeba takový Tomio Okamura? Šéf SPD ostatně dlouho volal po odvolatelnosti politiků a přímo v názvu hnutí volá po přímé demokracii. Z principu by mu nemuselo vadit, že prezident, jenž má z přímé volby vlastně ten nejsilnější možný mandát díky počtu hlasů, by chtěl větší pravomoci.
Vzhledem k tomu, jak ovšem nedávno mluvil o Petru Pavlovi, kterého dokonce označil za podrazáka a křiváka, by ovšem nejspíše nadšením do vzduchu neskákal. Naopak by ideálně chtěl co nejvíce osekat pravomoci prezidenta třeba na úroveň nočního hlídače.
Tak nějak by se ukázalo, že vůle lidu a silný mandát jsou posvátné v jeho očích akorát tehdy, když voliči správně volí.
Ochránci starých pořádků
Pak tu máme novodobý konzervativní fanklub Václava Klause v čele s Petrem Macinkou a Filipem Turkem, kteří mimochodem na začátku roku zavítali také za Milošem Zemanem na „přátelskou návštěvu“.
Pakliže jsou podporovateli kroků Miloše Zemana, mohli by namísto kohabitace přejít na chválení Petra Pavla, že by něco takového chtěl prosadit.
Realita by ovšem byla jiná. A vlastně je jiná.
Kouzlo dvojího metru
Tenhle hypotetický scénář tak nějak opět ukazuje, že v naší politice nezáleží na tom, co se říká, ale na tom, kdo to říká. Nebo dělá.
Ostatně stačí vzpomenout, jak někteří členové nynější vlády chválili, když Miloš Zeman odmítal jmenovat do funkce ministra Jana Lipavského. Tehdy prý neporušoval Ústavu. Jistě, nakonec ke jmenování došlo, ale chvíli to trvalo.
Když ovšem Petr Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka, byl oheň na střeše. Řečí o porušování Ústavy bylo mnoho.
A když Miloš Zeman tehdy snil o tom, že by si rozšířil pravomoci, nebylo z toho zase tak velké téma. Rozhodně kvůli němu nevznikla žádná politická válka s tím, že se někdo snaží o prezidentský systém a ohýbání Ústavy.
Současný prezident přitom hraje s kartami, které mu zákon dává. Využívá právo veta, protože na něj má právo. A nepřepisuje pravidla jen proto, že by si chtěl na Hradě hrát na cara.
A když si není něčím jistý? Tak zkrátka podal kompetenční žalobu, aby se vše rozseklo a aby Ústavní soud nastavil mantinely, ať už to bude ve prospěch té či oné strany. Aspoň konečně bude jasno.
Sledovat tohle kouzlo dvojího metru, kdy se postoje politiků k pravomocem a Ústavě mění čistě podle toho, kdo zrovna sedí na Hradě, vyžaduje občas silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politických absurdit a sdílíte můj názor, že pravidla by zkrátka měla platit pro všechny naprosto stejně, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na sepisování nového ústavního pořádku a už vůbec z něj nebudu sponzorovat kurzy ústavního práva pro ty, kteří tak rádi mění názor. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom to tu společně mohli dál s úsměvem sledovat. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
