Zrušili nás, ale my jsme přežili. Proč je Morava víc než jen 14 nesmyslných krajů

Řeka Morava totiž není jen vodní tok. Je to naše páteř. Pramení pod Králickým Sněžníkem, kde je vzduch tak ostrý, že by mohl řezat sklo, a pak trpělivě stéká dolů, aby propojila drsné Jeseníky, úrodnou Hanou a prosluněné hrdlo země na jihu.

Historie moravské samosprávy není žádný folklorní kroužek, ale tvrdá právní realita. Už v roce 1182 vzniklo Markrabství moravské. Důležitý fakt: Morava nebyla podřízena Čechám, ale byla jejich rovnocennou partnerkou v rámci zemí Koruny české. Měli jsme vlastní zemský sněm, vlastní soudy a vlastní úřední šimly, kteří mluvili moravsky (nebo latinsky, když chtěli vypadat důležitě).

Největší „majstrštyk“ naší samosprávy přišel v roce 1905. Zatímco v Čechách se národnostní spory řezaly tak, že se parlament musel rozpouštět, my jsme podepsali Moravské vyrovnání. Tento balík zákonů byl tak geniální, že nám ho záviděla celá Evropa. Rozdělil moc mezi Moravany a Němce tak spravedlivě, že země vzkvétala od Pradědu až po Dyji. To je ta moravská nátura. Sednout si, domluvit se a pak jít na jedno.

Když se řekne Morava, Pražák si představí postavičku z Bobulí, ale skutečná Morava je monumentální. Máme tu Jeseníky s Pradědem, kde zima trvá půl roku a lidé jsou tam tvrdší než žula, ze které ty hory jsou. Máme Olomouc, město s druhou nejstarší univerzitou v zemi a arcibiskupstvím, které Praze připomíná, že duchovní centrum bylo kdysi u nás. Máme Beskydy, kde se v hlubokých lesích pořád ještě můžete ztratit tak důkladně, že vás nenajde ani exekutor.

A ano, máme sklepy. Ne žádné turistické „sklípky“ (to slovo u nás vyvolává kopřivku), ale pořádné, hluboké, pískovcové nebo cihlové sklepy. Tam se totiž nekecá o marketingu, tam se tvoří dějiny u pohárku vína, které má duši, ne jen etiketu.

V roce 1928 vznikla Země Moravskoslezská. Byl to funkční, hrdý celek s hlavním úřadem v Brně (který je dodnes architektonickým skvostem, i když si z něj Praha udělala jen pobočku). Jenže pak přišel černý rok 1949. Komunisté věděli, že Moravané s jejich zemským patriotismem se budou těžko ovládat. Takže Moravu prostě zrušili. Rozsekali ji na kraje, které nerespektovaly nic. Ani rozvodí, ani historii, ani lidské vazby.

Po roce 1989 jsme doufali v nápravu. Ale pražští politici, vystrašení představou silné a jednotné Moravy, nám v roce 2000 nadělili současných 14 krajů. Je to administrativní Frankenstein. Máme kraje, které začínají na Vysočině a končí u Jihlavy, a Moravu jako politický subjekt vymazali z mapy. Výsledek? Peníze se sypou do Prahy a my se musíme doprošovat o každou korunu na opravu silnice podél naší vlastní řeky.

Samospráva na Moravě je momentálně rozbitá do úřednických škatulek, ale ta země jako taková drží pohromadě dál. Drží ji ta řeka, co teče od severu k jihu, drží ji ty naše sklepy, kde se mluví pravda, a drží ji fakt, že i když nás Praha rozkrájela jako salám, my pořád víme, kam patříme.

Morava není „východ republiky“. Je to země s vlastní hlavou, vlastní historií a vlastní hrdostí, která přežila markrabata i generální tajemníky. A věřte, že přežije i ty současné tabulky v Excelu, kterými se nás snaží řídit od Vltavy. Na zdraví a pamatujte: sklep je základ státu!