Článek
Delirium tremens bruselské moralizující psychózy nezná mezí. Nová morální autorita planety - WHO, Světová zdravotnická organizace - nabádá evropské byrokraty, aby zákonem zakázali a podporovali vše, co nezapadá do vize zdraví, jak ji navrhují nadstátní elity. Důvod nových zákazů se zřejmě zdá být posvátný: drasticky snížit procento pacientů s rakovinou a závislých na nikotinu. EU si dokonce stanovila konkrétní datum a cíl: její protitabáková politika by měla dát vzniknout „generaci bez tabáku“ a zajistit, aby jej do roku 2040 konzumovalo méně než 5 % evropské populace.
Ale je tomu skutečně tak? Dosáhne zákaz tabáku kýženého výsledku, tedy mladé, zdravé populace bez rakoviny? Tato otázka se zdá být mnohem složitější a bruselská politika bude ve skutečnosti kontraproduktivní a skutečně škodlivá přinejmenším ve čtyřech ohledech: zdravotní aspekt, ekonomický aspekt, politický aspekt a kulturní aspekt.
Co se týče zdravotního aspektu, mnoho vědců uvádí, že evropská politika potlačování nejen tradičního kouření (cigaret, doutníků, dýmek atd.), ale dokonce i těch výrobků, které by mohly lidem pomoci přestat kouřit (elektronické cigarety, švédský šňupací tabák, žvýkací tabák atd.), nijak nesouvisí se zlepšením průměrného zdraví evropské populace. Nejvýraznější údaj se týká spotřeby šňupacího tabáku (snus), což je speciální druh vlhkého tabákového prášku pro orální použití, který se vyrábí procesem zvlhčování párou. Snus je hojně užíván v Norsku a Švédsku, ale od roku 1992 je tento výrobek na všech územích EU nelegální. Důvod? Podle Evropské komise se jedná o výrobek, který je „vysoce návykový“ a „zdraví škodlivý“.
Podle nedávných studií by však uživatelé šňupacího tabáku ztratili „v průměru 15 dní života“, zatímco tradiční kuřáci 8 let. Švédsko - jediná země v Evropě, která může vyrábět a konzumovat šňupací tabák - má nejnižší míru kouření v EU, a to přibližně 5 % denních kuřáků (ve srovnání s průměrem EU, který činí 24 %). Na druhou stranu Švédové celkově konzumují mnohem více tabáku, než je průměr EU, ale většina této spotřeby se týká šňupacího tabáku. Dalo by se tedy očekávat, že velmi vysoký podíl onemocnění ve Švédsku bude způsoben konzumací tabáku. Naopak Švédsko má také nejnižší zdravotní zátěž způsobenou nemocemi souvisejícími s tabákem v EU. To ukazuje, že prohibiční politiky v oblasti tabáku neprospívají zdravější evropské populaci, naopak spíše zhoršují situaci a zpomalují spontánní procesy změny poptávky na trhu, založené na objektivních výhodách, které lidé pociťují při konzumaci určitých výrobků spíše než jiných.
Jak již bylo zmíněno, rizika prohibice se netýkají pouze zdraví, ale také ekonomiky a politiky. Suverenita členských států Evropy je zjevně podkopávána na nejnižší úrovni, protože rozhodování o tom, co podnik smí nebo nesmí vyrábět, je delegováno na odosobněné a vysoce byrokratizované subjekty, jako jsou bruselské optimáty. Nemluvě o šíření černých trhů a nelegálních výrobků. Existuje také čtvrtý rozměr, jak bylo zmíněno na začátku, na který se často zapomíná a podceňuje, protože v běžném myšlení je tabák téměř vždy spojován s něčím nemocným, toxickým, někdy dokonce kriminálním. Tímto rozměrem je kultura.
Tabák je totiž stále považován za strategický zdroj pro rozvoj agrárních komunit, a to i v Itálii (vezměme si, že italský trh s tabákem je nejdůležitější v Evropě). Fáze výroby a zpracování tabáku, zejména černého tabáku, tj. tabáku nejvíce ceněného, vyžadují specializovaný personál, který kromě toho, že přirozeně dostává vyšší než obvyklou odměnu, se vyznačuje vysokým podílem ženské pracovní síly. Souvislost mezi sociálním rozvojem a kulturou tabáku byla mimo jiné předmětem několika publikací, například eseje Il valore socio-economico del tabacco nell'Unione Europea, kterou vydalo nakladatelství Nomisma (Donzelli 2013), v níž se mimo jiné ukazuje, že „případné omezení tohoto dodavatelského řetězce by neprospělo jiným plodinám, ale pouze by přidalo lokální krizi k obecné krizi, která se nyní týká mnoha zemí EU“.
Tento článek napsala Gaetano Masciullo. Gaetano je filozof, historik, autor, podcaster a spolupracovník italské vydavatelské skupiny Fede & Cultura. Je autorem knih „Hraniční značka“ (Monolateral, 2022), „Beran modernismu“ (Fede & Cultura, 2022) a „Tiára a lóže“ (Fede & Cultura, 2023) a podílí se také na šíření katolické filozofie a teologie. Od ledna 2024 je přispěvatelem časopisu ‚Young Voices Europe‘.
