Článek
Vždy jsem rád četl sci-fi nebo fantasy. Teď jsem se já sám propadl v čase, a ještě jsem v jiném těle. Výborně, tak proč ne, místo těla padesátníka, mám tělo dvacetiletého, nejsem fyzicky postiženej, ani nejsem otrok, vězeň nebo nemocnej.
Dobu Sámovy říše si lehce pamatuju. Sámo byl francký kupec, který pomohl Slovanům v bojích s Avary, následně porazil Franky u Wogatisburgu, pak vládl zhruba třicet let, a po jeho smrti se říše rozpadla. Není toho moc, z té doby jsou písemné záznamy jen z Byzancie a Francké říše, které zmiňují barbary na území dnešních Čech okrajově. Avaři byli tuším mongolský kmen, který ovládal střední a východní Evropu v té době.
Další informace musím zjistit. Pomohly by mi víc znalosti místních událostí, jako obyčejnému vojákovi? Asi ne, letopočty ani jména jednotlivých osob mi budou k ničemu, i když se s nimi setkám. Mnohem víc by se hodilo nějaké řemeslo nebo pozdější vynálezy. Střelný prach asi vyrobit zvládnu.
„Ctěno, jaký je teď rok?“
„Podle křesťanů je červen roku 630 od narození toho jejich židovského proroka, ale podle nás je den letního slunovratu roku 752 od stvoření světa Svarogem.“
Taky dobře, není prosinec, ale červen, nebude mi zima. Slunovrat je nějaký magický den, možná proto jsem se ocitl v tomhle těle.
„Otoč se, obléknu se a ukážeš mi, kde jsem se to ocitl,“ vyhrkl jsem a začal jsem se zvedat z postele.
„Jistě, můj pane, ale léčitel Milobrat říkal, že se musíte šetřit.“
Rychle jsem na sebe hodil plátěné kalhoty a košili podivného střihu, připomínalo mi to montérky bez kapes a rubáchu ruskýho mužika. Ctěna mě vedla z místnosti ven na nádvoří. Kolem dokola byly dřevěné stavby, palisády opevnění a hlídkové věže. Na nádvoří se pohybovalo dost lidí a na hradbách hlídkovali vojáci.
Z okolí nebylo vidět nic, musím vylézt na ochoz, abych se mohl rozhlédnout. Hned jsem se vydal k dřevěným schodům na ochoz a lezl jsem společně se Ctěnou nahoru.
Nahoře mě očekával nádherný výhled do krajiny, kterému nebránily vůbec žádné stromy jako v mém čase. Tak aspoň to místo jsem poznával, vrch Žďár u Rokycan.
Směrem na Rokycany jsem viděl pole a vesnice. Cesta od Rokycan na Prahu tam byla, ale jen jako polňačka mezi lány polí, a lesů tu bylo mnohem víc.
