Článek
Jestli máte pocit, že letošní zima nemohla elektromobil prověřit, protože po podzimu přišlo jaro, vzpomeňte si, jak rázně vkročila do české kotliny. Přelom listopadu a prosince přinesl desítky centimetrů sněhu a hluboké mrazy. Na silnicích kalamita a podmínky, ve kterých prý elektromobil umře, než z něj ometu bílou nadílku. Nutno říct, že z toho jsem tedy strach neměl, i když zjištění, jak moc klesne dojezd, resp. zvýší se spotřeba při teplotách hluboko pod nulou, mě zajímalo. Mnohem větší respekt jsem však měl z kombinace relativně velkého kroutícího momentu (ano, vím, je to slaboučké Zoe) na přední nápravě v kombinaci s úzkými a navíc celoročními gumami. Těmi totiž Hamburčan, který se v „Zojině“ vozil pět let přede mnou, tohle auto těsně před prodejem vybavil a já je nechtěl vyhazovat, než je vyzkouším. Nijak prémiové Hankooky jsem tedy měl v plánu zkoušet postupně, leč člověk míní a bůh mění.
Na bílou silnici jsem tedy v Zoe vyjížděl s dost velkou dávkou nervozity. Už po prvních metrech jsem ji ale nechal za sebou. Těžko říct, co z kombinace „dnes už kvalitní“ celoroční gumy, nízké těžiště a jindy přehnaně aktivní elektronika mělo na výsledku lví podíl, faktem ale je, že to funguje. S nedostatkem trakce jsem se potýkal až v situaci, kdy jsem se o něj dost neurvale pokoušel. I tak ale elektronika poslala méně výkonu a mně informací o prokluzu předních kol. Ani v zatáčkách auto nemá tendence je po tečně opouštět dříve než auta, se kterými jsem jezdil dříve na zimních. Rozjezdy do kopce na uklouzaném sněhu jsou díky postupnému náběhu síly úplně snadné. Ne, samozřejmě se nemohu pouštět na tenký led měření brzdných vzdáleností a porovnávání fungování v extrémních situacích. Ale běžnou jízdu i neprémiové celoročky nazuté na slabý elektromobil zvládají bravurně, a to i při kalamitě u nás pod Brdy.
Tak dobře, celoroční gumy fungují. Ale co auto, na kterém jsou obuty? Teď už je před námi jen otázka, kam vlastně dojedu. V létě Zoe s baterií o kapacitě 40 kWh, resp. dnes už o nějakých 10 % nižší, zvládalo s lehkou nohou urazit nějakých 300 km na jeden zátah. Jen jsem se musel vyhnout dálnicím. Po zapnutí v -5 °C a při nabití na 90 % ukázalo dojezd kolem 150 km. To mě moc nepotěšilo, ale k pláči jsem měl taky daleko. Mně osobně to totiž v pohodě stačí na dva dny příměstského popojíždění. Jak se navíc baterie delší jízdou zahřeje, kilometry z dojezdu ubývají znatelně pomaleji než v létě. Po vlastním jednoduchém výpočtu musím říct, že k nějakým 180 km na jedno nabití (na 90%) bychom se asi dostali. Výrazně nižší hodnota proti létu zarmoutí, ale mně stačí.
Mnohem zajímavější byl ovšem výpočet spotřeby. Na rozdíl od jara, léta a podzimu, kdy Zojina sosá elektřinu z fotovoltaické elektrárny, není v zimě proud zadarmo a výsledných 20 kWh/100 km v hlubokých mrazech a při maximálním využití topení vypadá nepěkně. V závislosti na dodavateli elektřiny to ale stále znamená provoz kolem 2,- Kč na kilometr. Srovnatelné s benzinem, ale stále výhodnější. To tedy, pokud se bavíme čistě o provozu, že.
Už v prosinci jsem ale měl i některá negativní zjištění. I když nové Zoe stojí milion, je to low-cost se vším, co k tomu patří. Někde ale tedy ušetřených pár eur opravdu hlava nebere. Chybějící výdech topení k nohám cestujících na zadních sedadlech lze vysvětlit třeba i baterií v podlaze. V mrazu ale díky tomu bude vaše dítě trpět, i když budete interiér vytápět sebevíc. Vy na tom ale nebudete o moc lépe. Na nohy předních cestujících sice teplý vzduch fouká, ale nasměrován je tak hloupě, že levá řidičova a pravá spolujezdcova noha brzy začnou zimou brnět. O mizerných tryskách ostřikovačů čelního skla ani nemá smysl psát.
Skoro mi to až připadalo, že inženýři dlouho vymýšleli, čím by auto pokazili, aby nebylo (i v zimě) tak dobré. Možnost vytopit si ho stiskem tlačítka na ovládací kartě z pohodlí domova majitelé spalovacích aut s bufíkem znají. Je to těžce návyková věc a dělá z takového auta (ať už elektrického nebo spalovacího) skvělého společníka pro zimní poskakování. Jen kdyby mi nemrzly ty nohy…
Zbytek zimy možná nepřinesl žádné extrémy, ale moje zjištění, kde se berou vtipy o francouzských autech, už ano. V první řadě začalo zlobit topení. Klimatizace nastavená na 23 °C a auto dovnitř pouští jen studený vzduch. Někdy se za jízdy na chvíli vzpamatuje a pět minut topí. A pak je to tu zase. Nebo vydrží hřát i půl hodiny. V elektromobilu, kde v motoru nevzniká odpadní teplo, skutečně hodně nepříjemná věc.
Ještě nepříjemnější však bylo její řešení. Na internetu najdete spoustu návodů, co dělat, když Renault Zoe netopí. Je to tím, že zřejmě netopí často a z řady různých důvodů. Chybějící plyn v okruhu klimatizace, kolabující klimakompresor nebo typicky francouzsky stávkující senzor teploty, který prý jde obalamutit velmi kuriózní kombinací úkonů.
Přišla tedy řada na servis a pro mě největší poučení. Ač máme v Plzni dva autorizované servisy Renaultu, v obou ode mě dali ruce pryč už po telefonu. Moje Zoe je dovoz z Německa a oficiálně se sem nikdy nedovážela. Oba servisy tedy využily šance a zdvořile mě vypoklonkovaly s tím, že s elektromobily nemají žádné zkušenosti. Vůbec jim přitom nevadilo mít v showroomech nový Mégane E-Tech. Že prý v Praze by to mohli umět. A skutečně autorizovaný servis na Zličíně v ničem neviděl problém, jen auto by tu asi muselo pár dnů zůstat, což mi zase přinášelo logistický problém.
A co zkusit neautorizovaný servis? V okolí jich pár znám, ať už přímo, nebo podle recenzí známých. V drtivé většině se však opakovala známá písnička: elektromobily neumíme. Vítězství přišlo až s telefonátem panu Valešovi do Kamenného Újezda u Rokycan. „Nikdy jsme to nedělali, ale zjistím, jestli bychom to uměli, a dám vědět.“ To bylo to nejnadějnější, co jsem za dlouhou dobu slyšel. Druhý den potvrzení, že to půjde, ale termín bohužel až za měsíc. Co se dá dělat…
Toto řečnické zvolání si zřejmě po svém vyložil Renault před domem a skutečně se něco dělat jal. V teplejších dnech letošní zimy (a že jich bylo), kdy jízda s ním nebyla tréninkem na polární expedici, mě hodlal utvrdit v tom, že pověst Francouzů vznikla na reálných základech. Od přední nápravy začalo přicházet podivné vrzání, které s každým najetým kilometrem a projetým výmolem nabíralo na intenzitě. Ještě, že jsem objednaný do servisu…
Taky už se určitě stejně jako já těšíte, že zjistíte, co tomu vlastně bylo. Teplo mi Zoe nedopřála kvůli špatnému snímači teploty v interiéru. Auto prý hlásilo neustále přes 60 °C a z bezpečnostních důvodů tedy netopilo. Posílám pozdrav do autorizovaných servisů v Plzni, které by na toto přišly hned po připojení na diagnostiku a vyměnit díl za 5000,- Kč by snad dokázaly také. Vrzání od přední nápravy pak mělo (pro mě) nečekané rozuzlení. Čepy na přední nápravě v pánu, ramena nesoucí silentbloky téměř také. Oprava za nějakých 10 000,- Kč. Na autě s nájezdem 50 000 km? To od Japonců ani od Korejců neznám.
Jaké poznatky si tedy z první kompletní zimy s elektromobilem odnáším? Že pro mě osobně není ani v zimě elektromobil omezující věcí a stále si mohu užívat všech jeho (vysokou pořizovací cenou vykoupených) výhod. Že teplo je důležitá věc a uživatel elektromobilu kvůli němu musí sledovat technický stav auta mnohem důkladněji. A v neposlední řadě, že kvalita Renaultu a ochota v jeho plzeňských autorizovaných servisech jsou pádnými argumenty, aby můj příští elektromobil logo dvojitého diamantu na masce neměl.
zdroje:
