Článek
Ve veřejném prostoru se opakovaně objevují konstrukce, které se snaží vysvětlit ruský útok na Ukrajinu údajnou hrozbou ze strany Západu, NATO či USA. Autoři těchto narativů často kombinují polopravdy, vytržené citace a neověřitelné domněnky – a zároveň tvrdí, že „nikdo vlastně neví, jak to bylo“.
Přitom stačí vrátit se k prvotním, doložitelným faktům: k oficiálním dokumentům, veřejným prohlášením a mezinárodnímu právu. Tento článek systematicky porovnává často opakované narativy s ověřitelnými skutečnostmi. Každé tvrzení je opřeno o konkrétní zdroj.
1. Ukrajina a členství v NATO: mýty versus realita
Časté tvrzení:
NATO chtělo přijmout Ukrajinu, Rusko se pouze bránilo.
Ověřitelná fakta:
Ukrajina nebyla členem NATO a nikdy neměla schválený Akční plán členství (MAP). Na summitu NATO v Bukurešti v dubnu 2008 zaznělo pouze obecné politické prohlášení, že Ukrajina a Gruzie se „stanou členy NATO“. Toto prohlášení však neobsahovalo žádný časový rámec ani nezahájilo přístupová jednání.
Ukrajina není „jen další stát“ – to je jádro problému
Z ruského (imperiálního) pohledu:
- Kyjev = kolébka „ruské státnosti“
- Ukrajina = kulturně, historicky a jazykově „vlastní prostor“
- bez Ukrajiny Rusko není impérium, jen velký stát
Tohle není propaganda Západu, to je:
- opakovaně psáno v ruských strategických dokumentech
- otevřeně řečeno Putinem (např. esej z roku 2021)
Rozhodující ale je, že MAP – nezbytný formální předstupeň členství – Ukrajině schválen nebyl. Několik klíčových členských států NATO, zejména Německo a Francie, vstup Ukrajiny dlouhodobě blokovalo, mimo jiné z obavy z reakce Ruska.
Formální žádost o členství Ukrajina podala až 30. září 2022, tedy více než sedm měsíců po zahájení ruské invaze.
Historické srovnání:
Polsko, Maďarsko a Česká republika získaly MAP v roce 1997 a členy NATO se staly v březnu 1999 – během necelých dvou let. Ukrajina mezi lety 2008–2022 nepostoupila ani k prvnímu formálnímu kroku.
2. Rusko a NATO: skutečný historický kontext
Časté tvrzení:
NATO Rusko systematicky odmítalo a izolovalo.
Ověřitelná fakta:
Opak je blíže pravdě. V 90. letech probíhala rozsáhlá spolupráce mezi NATO a Ruskem a diskutovalo se i o hlubší integraci.
- 1994: Rusko vstupuje do programu Partnerství pro mír
- 1997: Podepsán Zakládající akt NATO–Rusko v Paříži
- 2002: Vznik Rady NATO–Rusko na summitu v Římě, kde Rusko zasedalo jako rovnocenný partner (cítíte z toho to nepřátelství vůči Rusku?!?)
Zakládající akt výslovně uvádí, že NATO a Rusko se nepovažují za protivníky.
Zdroj: Founding Act on Mutual Relations, Cooperation and Security, 1997
3. Jaderné zbraně a vojenské základny: kdo je kde skutečně měl
Časté tvrzení:
Západ ohrožoval Rusko základnami u jeho hranic.
Ověřitelná fakta:
Na základě Budapešťského memoranda z 5. prosince 1994 se Ukrajina vzdala třetího největšího jaderného arzenálu na světě výměnou za bezpečnostní záruky, včetně závazku respektovat její hranice.
Naopak Rusko mělo na Ukrajině vlastní vojenskou základnu– námořní základnu Černomořské flotily v Sevastopolu, pronajatou na základě smluv z let 1997 a 2010.
Na území Ukrajiny neexistovaly před rokem 2022 žádné základny NATO.
4. Jaderné hrozby v kontextu války
Nezávislé analýzy dokumentují opakované veřejné výroky ruských představitelů, v nichž byla zmiňována možnost použití jaderných zbraní. Studie organizací Voice of America a CSIS identifikují desítky až stovky takových výroků v letech 2022–2024.
Žádná oficiální struktura NATO obdobné výroky vůči Rusku neučinila.
5. Lidská práva a tvrzení o genocidě
Časté tvrzení:
Ukrajina páchala genocidu na ruskojazyčném obyvatelstvu Donbasu.
Ověřitelná fakta:
Situaci dlouhodobě monitorovaly mezinárodní instituce, zejména OBSE a Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva.
Zprávy dokumentují porušování lidských práv na obou stranách konfliktu, zejména však na územích kontrolovaných proruskými ozbrojenými skupinami.
Tvrzení o genocidě nebylo potvrzeno žádnou mezinárodní vyšetřovací institucí.Mezinárodní soudní dvůr v roce 2022 neshledal důkazy podporující ruská tvrzení.
6. Stručná chronologie klíčových událostí
- 1994 – Budapešťské memorandum
- 1997 – Zakládající akt NATO–Rusko, dohoda o Černomořské flotile
- 2008 – Bukurešťský summit NATO, MAP neschválen
- 2014 – Anexe Krymu, zahájení mise OBSE
- 2022 – Plnohodnotná invaze Ruska na Ukrajinu
- 2022 – Ukrajina podává žádost o vstup do NATO (reakce na invazi)
Otázky, které zůstávají. Budu rád, pokud na ně zazní odpovědi i z řad příznivců pana Okamury.
Pokud Ukrajina představovala bezprostřední hrozbu, proč neměla 14 let ani schválený MAP?
Pokud NATO Rusko izolovalo, proč existovaly formální struktury spolupráce?
Pokud Západ ohrožoval Rusko základnami, proč mělo vojenskou základnu na Ukrajině pouze Rusko?
A pokud docházelo ke genocidě, proč to nepotvrdila žádná mezinárodní instituce?
Argumenty lze porovnávat pouze tehdy, pokud stojí na stejném základě: na faktech, dokumentech a ověřitelných zdrojích – nikoli na dojmech a opakovaných narativech.
