Článek
Je etické, aby psycholog veřejně hodnotil politika, kterého nikdy osobně nevyšetřil? Americká psychiatrická asociace to obecně zakazuje tzv. Goldwaterovým pravidlem. Český psycholog Daniel Štrobl se však rozhodl toto pravidlo porušit. Jeho argument je jednoduchý a zároveň zásadní: existuje ještě vyšší princip než profesní zdrženlivost – povinnost varovat, pokud podle odborného názoru hrozí společenské nebezpečí.
V rozhovoru pro Český rozhlas Plus Štrobl detailně rozebral duševní profil Donalda Trumpa. Nejde prý o „velké ego“ nebo běžnou politickou rétoriku, ale o rizikovou kombinaci poruch a příznaků, které mohou mít dopad daleko za hranicemi USA. Pojďme si jeho argumenty projít krok za krokem.
1) Nebezpečná trojkombinace
Podle Štrobla se u Trumpa nesetkáváme s jedním problémem, ale s kombinací tří:
- Bipolární porucha – střídání útlumových fází a mánie (či hypománie). Sama o sobě nemusí být společensky nebezpečná, pokud je kompenzovaná a jedinec si zachovává sebekontrolu.
- Maligní narcismus – těžká porucha osobnosti, kterou Erich Fromm označoval za „esenci zla“.
- Nastupující demence – postupný úbytek kognitivních i tělesných funkcí, který zhoršuje úsudek, kontrolu impulzů a adaptaci na stres.
Klíčové je, že tyto tři složky se vzájemně zesilují. To, co by u běžného člověka bylo zvládnutelné, se u mocenské pozice mění v riziko.
2) Maligní narcismus: proč nejde „jen“ o narcistu
Narcismus je v politice běžný. Problém začíná tam, kde přeroste v maligní narcismus – soubor čtyř rysů:
- Narcismus – extrémní sebestřednost a potřeba obdivu.
- Sociopatie (disociální porucha) – pohrdání pravidly a zákony; pravidla platí jen tehdy, když se hodí jako zbraň proti druhým.
- Paranoia – trvalý pocit ohrožení; jakýkoli nesouhlas je vnímán jako osobní útok.
- Sadismus – potřeba působit druhým utrpení bez racionálního cíle.
Štrobl upozorňuje, že kombinace paranoie a sadismu u člověka s obrovskou mocí je „koktejl na kvadrát“. Takový jedinec neumí kompromis, zná jen útok a destrukci.
3) Sadismus jako nástroj moci
Nejznepokojivější rys Trumpovy osobnosti je podle Štrobla sadismus. Nejde o obrannou agresi ani o kalkul k dosažení cíle. Jde o potěšení z ubližování – a z pocitu moci, který s tím přichází.
Příkladem jsou výroky o obětech násilí či politických oponentech. Tyto výroky nepřinášejí politické body; jejich jediným efektem je ponížení druhých. Štrobl v této souvislosti připomíná slova Orwella:
„Nikdy nezakoušíte svůj pocit moci tak, jako když činíte druhému utrpení.“
4) Viditelné tělesné příznaky demence
Zatímco poruchy osobnosti jsou dlouhodobé, novým faktorem je stárnutí. Štrobl upozorňuje na somatické (tělesné) projevy, které lze pozorovat na veřejných záznamech:
- Změna chůze – tzv. širokorozchodná chůze (nohy dál od sebe) kvůli problémům s rovnováhou.
- Asymetrie pohybu – pravá noha nekývá přirozeně, opisuje oblouk; to bývá spojováno s frontotemporální demencí.
- Nekontrolované usínání – ironicky u člověka, který zesměšňoval „ospalého Joea“. Usínání v zátěžové situaci (např. u soudu) značí ztrátu kontroly nad základními funkcemi.
Důležité je chápat, že demence zhoršuje už tak problematické rysy osobnosti.
5) Normalizace extrému: „Hitler s demencí“
Proč si toho část společnosti nevšímá? Podle Štrobla jsou maligní narcisové často charismatičtí a dovedou strhnout davy. Společnost si postupně zvyká – dochází k normalizaci extrému.
Štrobl cituje amerického psychologa John Gartner, který situaci shrnul provokativně:
„Máme v Americe Hitlera s demencí.“
Nejde o laciné přirovnání, ale o popis psychologického profilu a varování před tím, jak se „nemyslitelné“ (otevřené lži, výzvy k násilí) může stát běžným.
Jak poznat bezpečného politika?
Pokud je Donald Trump ukázkou patologie, jak vypadá psychicky bezpečný politik?
Podle Daniela Štrobla je klíčové jedno jednoduché kritérium: sebereflexe.
Bezpečný politik dokáže říct:
„Udělal jsem chybu. Omlouvám se. Dnes bych to udělal jinak.“
Maligní narcista to nedokáže. Nikdy nepřizná vinu – je buď obětí, nebo vítězem. A právě tam, uzavírá Štrobl, začíná skutečné riziko pro demokracii i bezpečnost světa.
Poznámka na závěr: Tento text shrnuje odborný názor psychologa prezentovaný v médiích. Nejde o lékařskou diagnózu, ale o veřejné varování založené na dlouhodobě pozorovatelných projevech chování.
