Článek
Když v únoru 2022 Vladimir Putin oznámil „speciální vojenskou operaci“ proti Ukrajině, mnoho historiků si okamžitě všimlo paralel mezi jeho rétorikou a expanzivní politikou, kterou Evropa naposledy viděla v době nacistického Německa. Přestože Kreml nepoužívá termín „жизненное пространство“, některé aspekty jeho politiky se s touto doktrínou překrývají: historický revizionismus, popírání suverenity sousedů, argumentace ochranou „krajanů“ a požadavky na sféry vlivu.
Nacistický Lebensraum: ideologie územní expanze
Koncept „Lebensraum“ byl explicitně formulován Adolfem Hitlerem v Mein Kampf (1925) a dále rozpracován nacistickými plánovači (např. Generalplan Ost).
Hlavní teze:
- Německo potřebuje nový „životní prostor“ pro růst a budoucí zabezpečení.
- Tento prostor má být získán na východě Evropy, zejména v Polsku a Sovětském svazu.
- Slovanské národy byly podle nacistické ideologie „rasově méněcenné“ a měly být zotročeny, vysídleny nebo eliminovány.
- Versailleský systém byl vnímán jako nespravedlivý a Německo má právo jej revidovat, včetně použití síly.
Faktografická poznámka:
Hitlerovy plány nebyly pouze ideologické – Generalplan Ost počítal s masovým vysídlováním a likvidací desítek milionů Slovanů. Šlo o skutečnou kolonizační strategii.
„Ruský svět“: starý koncept v novém balení
Putinův koncept „Russkij mir“ se výrazně liší od nacistické rasové teorie, ale sdílí s Lebensraemem několik strukturálních rysů: historický revizionismus, popírání hranic a práva sousedních států na nezávislost.
1. Historický revizionismus
Putin označuje rozpad SSSR za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“ (projev v roce 2005).
V jeho narativu je poválečné a postsovětské uspořádání Evropy chybné a Rusko má právo ho „napravovat“.
To je analogické s Hitlerovým přesvědčením, že Versailleský systém nespravedlivě „okleštil“ Německo.
2. Popírání suverenity sousedů
V eseji z července 2021 „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ Putin tvrdí, že Ukrajina je umělý stát a Ukrajinci a Rusové jsou „jeden národ“.
To je velmi podobné narativům nacistického Německa o Němcích v Rakousku či Sudetech.
Tento text není okrajový – stal se klíčovým ideologickým podkladem invaze v roce 2022.
3. „Ochrana krajanů“ jako záminka
Nacisté opakovaně ospravedlňovali anexe tím, že „chrání“ své menšiny.
Rusko využilo stejné schéma:
- Gruzie 2008 – ochrana „ruských občanů“ v Abcházii a Jižní Osetii
- Krym 2014 – tvrzení o ohrožených rusky mluvících obyvatelích
- Donbas 2014–2022 – masové vydávání ruských pasů a argumentace „ochranou krajanů“
- Únor 2022 – Putin mluví o „genocidě na Donbasu“, pro kterou neexistují důkazy (potvrdila to OSN i OBSE)
4. Nárok na sféru vlivu
Putin požadoval zastavení rozšíření NATO a „bezpečnostní záruky“, jež by fakticky znemožnily Ukrajině samostatnou zahraniční politiku (prosinec 2021).
Tento požadavek připomíná Hitlerův tlak na uznání německé hegemonie nad střední Evropou.
Neochota ke kompromisu – test skutečných cílů
Historie ukazuje, že agresor s omezenými cíli po jejich dosažení obvykle zastaví.
U Německa se stal opak:
- remilitarizace Porýní → Anschluss Rakouska → Sudety → okupace zbytku ČSR → útok na Polsko
Každý ústupek přivedl nové požadavky.
U Ruska je patrný podobný vzorec:
- po anexi Krymu 2014 nepřišlo uklidnění, ale eskalace na Donbasu
- Minské dohody nebyly naplněny (OBSE opakovaně konstatovala ruské porušování příměří)
- v březnu 2022 Rusko požadovalo „denacifikaci" a „demilitarizaci" – termíny bez jasné definice, umožňující neomezený výklad
- i po neúspěších na frontě odmítá jakékoli územní ústupky a trvá na tom, že anektovaná území jsou „navždy ruská" (prohlášení Putina 30. 9. 2022)
To naznačuje dlouhodobé cíle přesahující „ochranu Donbasu“.
Důsledky: děsivé paralely
1. Systematické válečné zločiny
Vyšetřovací komise OSN, Amnesty International, Human Rights Watch i ICC popsaly rozsáhlé zločiny:
Buča, Irpiň, Mariupol – masové popravy, mučení civilistů, deportace.
Toto není identické s nacistickými masovými genocidami, ale paralela v systematičnosti násilí na okupovaném obyvatelstvu je zřejmá.
2. Deportace civilistů a dětí
Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal v roce 2023 zatykač na Vladimira Putina za deportace ukrajinských dětí do Ruska.
Zprávy také uvádějí přesídlování ruského obyvatelstva do okupovaných oblastí – to je podobné kolonizačním praktikám nacistického Německa.
3. Destrukce národní identity
Na okupovaných územích:
- zavádění ruského školního programu
- zákaz ukrajinského jazyka a symbolů
- přejmenovávání ulic
- ničení památek
- zabavování knih
Tyto kroky připomínají úsilí nacistů potlačit polskou či ukrajinskou identitu během okupace.
4. Ekonomická exploatace
Dokumentováno OSN a ukrajinskými i mezinárodními institucemi:
- krádeže obilí
- rabování průmyslových podniků
- odvážení strojů a materiálu do Ruska
- využívání okupovaných území pro vojenskou logistiku
Rozdíly a nuance (důležité pro korektnost)
- Putinova ideologie není rasově hierarchická jako nacismus; primárně argumentuje „historickou jednotou", ne biologickou nadřazeností.
- Neexistuje důkaz, že by Rusko plánovalo fyzickou likvidaci celého ukrajinského národa – byť řada odborníků (např. Timothy Snyder, Yale) upozorňuje na genocidní motivy v ruské rétorice a praxi.
- Mezinárodní prostředí je jiné: jaderné zbraně, silná role OSN, NATO, sankční režimy.
Tyto rozdíly snižují přímou srovnatelnost, ale nemění fakt, že obě politiky popírají suverenitu jiných národů a ospravedlňují násilnou expanzi.
Poučení z historie
Neville Chamberlain věřil, že ústupky Hitlerovi v roce 1938 zajistí mír. Omyl spočíval v domněnce, že Hitlerovy cíle jsou omezené.
V dnešní debatě se objevují výzvy ke „kompromisu“ na úkor Ukrajiny. Historická zkušenost však říká:
S ideologiemi, které popírají suverenitu jiných států, nelze jednat jako s běžnými geopolitickými strategiemi. Nezastaví se po malém ústupku.
Putin nemusí používat slovo „Lebensraum“. Logika jeho politiky – nárok na sféru vlivu, popírání suverenity sousedů, používání síly k prosazení „historických práv“ – má k tomuto konceptu nebezpečně blízko.
Zdroje (výběr relevantních a ověřitelných dokumentů)
Primární dokumenty
- Adolf Hitler: Mein Kampf (1925).
- Generalplan Ost, dokumenty nacistického plánování (Bundesarchiv).
- Vladimir Putin: Projev 2005, esej „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ (2021).
- Ruské „bezpečnostní návrhy“ NATO z prosince 2021 (MZV RF).
Mezinárodní instituce
- OSN Human Rights Monitoring Mission in Ukraine – pravidelné zprávy 2014–2024.
- OBSE Special Monitoring Mission – zprávy o porušování Minsku 2014–2021.
- ICC: Zatykač na Putina za deportace dětí (2023).
Historici a analýzy
- Timothy Snyder: Bloodlands (2010), veřejné přednášky 2022–2023.
- Anne Applebaum: Red Famine (2017); články o ruské agresi.
- Alexander Motyl, Journal of Democracy – analýzy ruského imperialismu.
- Mark Galeotti – Putin's Wars (2022).
- Lawrence Freedman – strategické analýzy konfliktu na Ukrajině.
