Článek
Nové způsoby komunikace přinášejí nové možnosti. Možnosti pro každého. Během pár vteřin se můžeme spojit s člověkem klidně na druhé straně světa. Ze zařízení, které nosí v kapse téměř každý. A co s tím někteří dělají? Využívají možnosti anonymity, aby mohli posílat explicitní fotky těm, kdo si o ně neřekli. A to až do takové míry, že na to potřebujeme zákon.
Co novela obsahuje?
Nejdiskutovanější částí novely je bezesporu právě část, která nově označuje zasílání nevyžádaných explicitních fotografií, videí i textových zpráv jako trestný čin. Ale není to to jediné, co novela obsahuje. Mimo jiné bude nově trestným činem i zveřejnění něčích osobních údajů v souvislosti s výzvou k násilí nebo porušení práv dotčené osoby.
„V praxi může jít zejména o zveřejnění adresy bydliště oběti, místa jejího pobytu, soukromého telefonního čísla, elektronické adresy nebo jiných identifikačních údajů, zpravidla doprovázené výzvami k obtěžování, zastrašování, pronásledování nebo jinému útoku vůči oběti,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Novela se rovněž zabývá problematikou zmrzačení pohlavních orgánů či sterilizace.
„Zpřísnění trestního postihu je odůvodněno mimořádnou závažností těchto jednání, která představují závažný zásah do tělesné integrity, sexuální a reprodukční autonomie i lidské důstojnosti oběti. Jejich následky jsou zpravidla trvalé a významně zasahují do soukromého a rodinného života poškozené osoby,“ říká důvodová zpráva, jak uvádí Seznam Zprávy.
Proč novela budí vášně?
Právě první zmíněná změna, která se týká nevyžádaného explicitního obsahu, vzbuzuje nejbouřlivější diskuze. Novela uvádí horní hranici trestu jeden rok odnětí svobody. Neznamená to tedy, že kdokoliv pošle explicitní obsah, automaticky půjde na rok do vězení, jak často diskutující uvádějí.
„Nebude trestně postižitelné každé zaslání určitého explicitního materiálu, ale pouze takové, které je proti seznatelné vůli příjemce a pokud mu může způsobit vážnou újmu,“ řekl zástupce Ministerstva spravedlnosti Cieslar pro portál Česká justice s tím, že okolnosti bude nutné posuzovat případ od případu.
Ministr spravedlnosti zmínil, že primárním trestem nebude odnětí svobody, ale alternativní tresty, pokuty, domácí vězení nebo obecně prospěšné práce. To už ale diskutující záměrně nebo nechtíc nezmiňují. Jen se rozčilují, že se taková novela vůbec chystá.
A právě tohle mi na celé novele přijde nejzajímavější. Opravdu potřebujeme, aby nám zákon říkal, že nemáme své intimní partie ukazovat cizím lidem, jinak přijde trest? Z vlastní zkušenosti, tedy ze zkušenosti ženy, která se na internetu pohybuje přes dvacet let, musím říct, že ano! Rozhodně takový zákon potřebujeme. Proč?
Vlastní zkušenost je jednoznačná
Seznam Zprávy zmiňují, že zkušenosti s nevyžádanými explicitními zprávami má 40 % dospělých žen a 27 % dospělých mužů. To jsou poměrně velká čísla. Dost velká na to, aby tuto problematiku bylo třeba řešit zákonem.
Teď přidám trochu osobních zkušeností. Jak už jsem zmínila, na internetu se pohybuji přes dvacet let. Na sociálních sítích od 16 let. A právě v té době jsem dostala svou první nevyžádanou explicitní fotku. Než se zeptáte… Ne, neměla jsem nikde vyzývavé fotky, nepsala jsem „flirtovní“ příspěvky, nepřidávala jsem si mezi přátele cizí lidi. Jen jsem si založila Facebook, abych mohla být v kontaktu se spolužáky a kamarádkami. A i kdybych cokoliv z výše zmíněného dělala, nikdy, vůbec nikdy, to nemůže být pro dospělého člověka důvodem k tomu, aby cizímu dítěti (!) poslal nevyžádanou explicitní fotku. Protože mi tehdy „dickpic“ (obecně užívaný výraz pro fotku mužského přirození) neposlal spolužák, ale cizí dospělý muž. Co jsem tenkrát udělala? Dotyčného jsem zablokovala a tolik jsem se styděla, že jsem nikomu nic neřekla. Vyřešilo to problém? V tu chvíli ano. Ale nedlouho na to přišla jiná nevyžádaná zpráva.
Za téměř dvacet let jsem dostala bezpočet nevhodných zpráv. Obsahovaly nevhodné návrhy, někdy rovnou oznámení, co by se mnou chtěl dotyčný dělat. Nezřídka i fotku „nástroje“, kterým to chce dělat. Občas dokonce i video onoho „nástroje“ v plné práci, případně video z portálu pro dospělé. Přijde vám posílání takových zpráv vhodné?
Kdy podobný obsah posílat?
Na tuhle otázku existuje jediná správná odpověď. Když jste o to požádáni a vy sami s tím nemáte problém. Už jako předškolní děti nás rodiče učili, které partie je nevhodné ve společnosti ukazovat. Alespoň mě, moje sourozence a ty, kterých jsem se zeptala, to rodiče učili. Později, konkrétně v pubertě, mě nejen rodiče seznámili s problematikou posílání explicitních fotografií a s možností jejich zneužití. Na tohle téma jsme měli dokonce i přednášku ve škole. Vždycky byla zdůrazněna nutnost souhlasu obou stran. Tedy to, na co zákon především cílí. Že zaslání fotky, videa nebo sextingu (sexuálně laděné komunikaci) musí předcházet dotaz: „Chceš to? Chceš fotku? Video? Chceš si psát o…?“
Aby bylo možné takový obsah poslat, musí být zřejmé, že s tím druhý člověk souhlasí. Nejjednodušší cesta? Zeptat se. „Chceš to?“ A pokud odpověď nezní jednoznačně ano, neposílat nic. Protože „ne“ znamená „ne“. „Možná“ znamená „ne“. „Nevím“ znamená v tomhle případě „ne“. Pokud si nejste jistí, že protějšek svou odpovědí myslel „ano“, buď se zeptejte znovu nebo jděte od toho.
Protože v otázce sexuálního obtěžování nesmí být přihlíženo k tomu, jestli má člověk na profilu vyzývavé fotky, jestli píše provokativní příspěvky nebo flirtuje, jestli je na seznamce… Dokonce vás k zasílání explicitního obsahu neopravňuje ani to, že jste s druhou osobou ve vztahu nebo v manželství. Vždycky musíte mít jednoznačný souhlas. Ať jste muž nebo žena. A nic z výše zmíněného souhlas neznamená.
Ha ha ha, to mám jako poslat žádost?
Ano, přesně tohle se v diskuzích k novele zákona objevuje. Pokud má někdo takový názor, doporučuji mu, aby se zamyslel a sám sobě odpověděl na následující otázku. Šli byste na ulici k naprosto cizímu člověku a ukázali byste mu přirození? Ne? Tak proč si myslíte, že to můžete dělat na internetu a děláte si z toho legraci?
Internet je místo, kde člověk může vystupovat na první pohled anonymně. A proto v případě některých jeho uživatelů zábrany padají až na zem a nastupuje chování, které by mimo anonymní bublinu nepředvedli. Jenže ač se internet anonymně tváří, člověk je dohledatelný. A pokud dělá něco, co by neměl, musí počítat s následky.
Sama se nedokážu ubránit několika otázkám… Kam jsme to jako společnost dospěli, že nám zákon musí říkat, že je špatně posílat nevyžádané intimní fotky nebo videa, případně textové zprávy? A co o společnosti vypovídá to, že tenhle zákon podle diskuzí některým lidem vadí? Platí i tady, že potrefená husa kejhá nejvíc?
