Článek
Krize: Den první
„Paní učitelko, Pavlík nikam nejede!“ ječí Metr Pacinka, zatímco tahá učitelku za sukni.
„Řešte to mezi sebou,“ sykne paní učitelka, jíž Metrův přidrzlý úsměv pravidelně přivádí k nepříčetnosti.
„Začíná to. Budou se hádat. Andrejka už škrtí panenku,“ sděluje paní učitelka vyděšené kolegyni.
Poté se zadívá na Andrejku Babičkovic. Andrejka je známá držením ostatních pod krkem, když nefungují její mnohahodinové proslovy o zlepšení úrovně svačinek nebo sliby zahrnující zkrácení odpoledního spánku.
„Navrhuju referendum! Navrhuju referendum!“ vykřikuje Tomík.
„Těbe se nikdo na nic nepťal. Ti máš hlídať, ješťli někdo nemluví poťom, čo sa přesype písek. Na!“ zasahuje Andrejka a podává Tomíkovi drobné přesýpací hodiny, které ukra… pardon, které si vypůjčila z umývárny, kde mají odměřovat správný čas na čištění zoubků.
Hodiny školka pořídila z dotace pro všechny děti, ale zabrala si je pro sebe Andrejka.
Pavlík všechno pozoruje zpovzdálí. Jako volený prezident školky zasahuje vždycky až ve chvíli, kdy je to nanejvýš nutné. A hlavně… kdo by se s nimi chtěl hádat?
„Delegaci sesťaví Metr. Je to ministr štyku s ošťaťními školkami,“ rozhodne Andrejka jako předsedkyně třídního parlamentu.
„Péťa nikam nejede!“ oznamuje shromážděnému třídnímu parlamentu Metr.
„Jo! Nikam nejede!“ doplňuje ho Fífa Okurek.
Fífa Okurek sice ve výboru nemá co dělat, ale nikdo se neodváží vyhnat ho. Stejně většinu dne leští modely sportovních autíček někde stranou od ostatních. Nebo obdivuje svoje hodinky, které dostal k Vánocům.
„Pavlík Petr musí jet! Je to třídní prezident,“ oponuje Péťa Modrák.
„Opoziče mlčí a nedělá obštrukce!“ zasahuje Andrejka znovu a pohrozí Modrákovi panenkou, kterou drží pod krkem.
„Opozice má vyrovnávat koalici,“ mumlá Péťa.
„O tom musíme udělat referendum!“ ozve se Tomík znovu.
„Máš hodinky? Mlč a kresli žážnam!“ houkne Andrejka.
Mezitím se od skupinky oddělí Fíla Okurek a praští Tomíka po hlavě modelem Porsche, které následně přeleští a rychle s ním projede po koberci se silnicí.
„Muším še poradit s koalicí,“ zklidňuje Andrejka situaci.
Přesune se k plyšové koale. Tam tiše rozmlouvá s Lenkou, která má na starosti třídní kasu.
Krize: Den druhý
Druhý den už měl Metr svůj plán. Jenže nepočítal s tím, že nastane další problém.
„Pojedu já, Fíla, Andrejka a…“ Metr se rozhlédne po třídě a pak ukáže prstem na Tomíka. „Ty taky.“
Tomík nadšeně kýve hlavou.
„O tomhle referendum dělat nechceš, co?“ obrátí se k Tomíkovi Péťa Modrák.
„Pavlík je třídní prezident!“ připomene pak Péťa hlasitě.
Metr nasadí svůj přidrzlý úsměv a krátce se zamyslí.
„Pavlík byl na karnevalu za vojáka. Tohle je mírová konference. Já jsem byl za diplomata. Mám na to větší nárok!“ vysvětluje konečně.
„Hodinky se přesypaly! Ale jestli mě vezmete, nebudu vám měřit čas,“ slibuje Tomík šeptem Metrovi a schovává přesýpací hodiny do kapsy.
Ke skupince se pomalým krokem přibližuje Pavlík. Některé děti zpozorní. Metr a Fíla se schválně dívají jinam.
„Že jsem byl voják je jedno! A ty to víš, Metře! Pojedu. Všechny třídy tam budou mít prezidenty. Jak budeme vypadat?“ pokouší se vysvětlit Pavlík.
„Nikam!“ houkne Metr tak hlasitě, až paní učitelky zvednou hlavy. Když se Pavlík nadechuje k odpovědi, Metr ještě dodá: „Konec debaty. Jsme prostě hrozný, no.“
Pavlík se přesouvá zpět k hradu z kostek.
„Pavlíku, měl bys jim to zatrhnout,“ šeptá mu Péťa Modrák.
„Klid, mám plán. Jsem přece prezident.“
„Kde je Andrejka? Je předsedkyně. Musí nadiktovat seznam paní učitelce.“ Metr se marně rozhlíží po třídě.
„Andrejka dneska zase nepřijde,“ zapojí se paní učitelka, která zrovna prochází kolem a hledá přesýpací hodiny z umývárny.
„Řeknu to sám!“ rozhodne Metr a míří k paní učitelce, která se před ním marně snaží utéct.
Během odpoledního spánku se z lehátka na lehátko šíří šeptanda. Pohádku o pravdě a lásce narušuje šum dětských hlásků.
„Pavlík si prý půjde stěžovat paní učitelce,“ šeptá Fíla Okurek Metrovi.
Metr zpozorní a jeho úsměv mizí.
„To je ale… Práskač jeden! Jestli to udělá, ať si mě nepřeje! Řeknu to všem dětem na hřišti a nikdo s ním nebude kamarádit,“ rozohní se Metr a vyslouží si přísný pohled paní učitelky.
Během svačinky Pavlík opravdu míří k paní učitelce. Mluví s ní jen chvilku, ale oba vrhají pohledy směrem k Metrovi.
„Měli bysme udělat referendum o tom, jestli paní učitelky poslouchat,“ zašeptá Tomík a nakloní se k Metrovi.
„Co ty tady děláš?“ houkne na něj Fíla Okurek a praští ho tatrovkou, kterou přijel ke stolečku.
Pavlík si už sedá ke stolečku blízko hradu z kostek. On ani paní učitelka nic neříkají. Všechny tři paní učitelky tiše o čemsi diskutují.
Krize: Den třetí
„V noci jsem vůbec nespinkal. A to mi maminka dvakrát udělala teplý mlíčko!“ stěžuje si Fílovi ráno Metr.
Fíla si zlostným pohledem přeměřuje Pavlíka i paní učitelky.
„Poslouchejte, děti…“ začne konečně paní učitelka a postaví se za svým stolem. Zhluboka se nadechne a pokračuje: „Pavlíkovi výlet zakázat nemůžete, nemáte na to kompetence. Je prezident třídy. S paními učitelkami jsme rozhodly, že se zúčastní.“
„Ale paní učitelko,“ začne Metr kňouravě.
Paní učitelka ho umlčí prudkým mávnutím ruky. Následně si promasíruje spánky a ze šuplíku vytahuje léky proti bolesti hlavy.
„No… Tak ať si jede! Ale nedostane pak zmrzlinu!“ rozčiluje se Metr.
Fíla za ním začne tleskat a předvádí zvuky motoru. Je přece motorista.
„Jsem prezident třídy. Když jedu, vedu to já! A já rozhodnu, kdo dostane zmrzlinu,“ ozve se od hradu Pavlík.
Metr se zatváří kysele a pohledem hledá opět nepřítomnou Andrejku.
„Navrhuju referendum o zrušení učitelek!“ křičí Tomík.
Paní učitelka pro jistotu polyká druhý prášek a sleduje, jak Metr rozkopává hrad z kostek.
